Reklama

Reklama

Následky lásky

  • Itálie Le conseguenze dell'amore (více)
Trailer

Obsahy(1)

Jeden z nejprogresivnějších a nejoriginálnějších současných italských režisérů Paolo Sorrentino vytvořil v roce 2004 pozoruhodným snímkem Následky lásky rafinovanou kombinaci motivů kriminálního žánru s působivou analýzou stárnoucího člověka, kterému mezi prsty uniká život a okolní svět i život už jen bez známky jakéhokoliv sentimentu či emoce nečinně pozoruje. Padesátník Titta vede extrémně nudný, extrémně rutinní a extrémně nezáživný život v blíže nespecifikovaném švýcarském hotelu. Jeho každodenní rutinu, stávající z několika neměnných úkonů, však naruší láska a všechny problémy, které z ní vyplývají. Jeho dosavadní život bez práce, plný samoty, ticha, vykouřených cigaret a prázdných skleniček v hotelovém baru se najednou začne měnit. (Film Europe)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (160)

pan Hnědý 

všechny recenze uživatele

Film o sebeobětování za lásku a samotu. O člověku, který obětuje vlastní život, aby odčinil štěstí druhému za ublížení, které spáchal. Obětování za nenaplněné lásky, které se vzdáme příliš brzy, i když je velmi blízko. Sorrentino měl zůstat na stejné vlně originality, vizuální krásné optiky, než tvoří nyní - politicky angažované filmy o tom, jak ovlivnit člověka na bázi moderní společnosti a špinavých peněz. ()

Psice 

všechny recenze uživatele

Na můj vkus až příliš vykalkulované, sterilní a pro mě jako pro diváka nepřesvědčivé - především ono „milostné vzplanutí“, které je naznačeno už v názvu samotném a které má určovat pointu celého filmu. Závěr, který měl najednou velice rychlý spád a útočil na mé smysly těmi nejlacinějšími taktikami citového vydírání, to celé kompletně zazdil. Možná, že to, co mělo zůstat nevyřčené, mělo i nevyřčeným zůstat… Tenhle film mě zkrátka nezasáhnul, ba zklamal (poté, co jsem se namlsala „Velkou nádherou“). ()

Reklama

MA.KI 

všechny recenze uživatele

Uzavřený, na život rezignující intelektuál žijící ve stísněnosti pokoje jednoho švýcarského hotelu. A krásná, mladá barmanka. Nikdy jí neodpoví na pozdrav. Rafinované spojení psychologického dramatu o životní prázdnotě a stereotypu, do něhož vstoupí láska, a mafiánského motivu činí z prvního významnějšího snímku režiséra Sorrentina výtečnou podívanou. A ta kamera! /Scala 5. 8. 2014 ()

claudel 

všechny recenze uživatele

Tak jsem viděl poprvé nějaký film od oceňovaného a respektovaného italského režiséra Sorrentina. Neodvážím se hned vyrukovat s názorem, že je současně velmi přeceňovaný, k tomu potřebuji vidět hlavně Velkou nádheru a srovnat ji s Honem. V tomto případě se jedná o klubový snímek, pomalu plynoucí, s poměrně slušnou atmosférou a přiznám se, že jsem byl docela napjatý, jaká další tajemství nám hlavní hrdina vyjeví. Toni Servillo si celý film vystačí se "stone face" výrazem, dumal jsem nad tím, zda se aspoň jednou usměje, což se přece jen alespoň v závěru jednou povedlo. Zajímavě působí ty "akční" vsuvky s našlapanou hudbou, jako by Sorrentino věděl, že divák klimbá nebo stejně jako Titto je pohroužen do svých myšlenek a schválně jej chce z tohoto stavu vytrhnout, aby se zase věnoval jeho filmu. Je to mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami a dnes nemám rozdavačnou náladu. ()

charge 

všechny recenze uživatele

Začátek vypadal slibně, resp. charakterizace ostatních v mysli nudícího se mrzouta při sezení v hotelovym baru, nebo retrospektiva při loupeži kufru v závěru, ale to je asi tak to jediný zajímavý co na filmu vyzdvihnout. Příjezd bratra, skrytá přízeň servírky, dokola se opakující a zpočátku nejasný cyklus kufrů a ručního přepočítávání peněz, mafie, obírání se při karetní hře, nebo důvod pobytu, vše je pojato příliš zdlouhavě, únavně a i když zde příběh je, přesto jakoby snad neměl ani žádnou poutající duchaplnost. 30% ()

Galerie (36)

Zajímavosti (1)

  • Kniha, ze které dívka v kavárně předčítala, je „Voyage au bout de la nuit" z roku 1932 od autora Louis-Ferdinand Céline. (Kritiq)

Reklama

Reklama