Kandidát

Tenhle film bych povinně pouštěl všem těm naivním bláznům, co věří směšným předvolebním slibům panů Paroubka, (S)Rátha a jim podobných. Douglas to tady popsal přesně - ne inteligence a ideje, ale populismus a nehorázná velkohubá prohlášení jsou (bohužel) cestou k moci. O tomhle Kandidát vypráví. Lidi nezajímající se o problematiku voleb a politiky jako takové snímek ale asi moc bavit nebude (je to logické, protože jim také není primárně určen, já osobně se o tyto věci zajímám jen okrajově, takže jsem asi někde uprostřed). 70 % (19.09.2009)

Hrdinou je nezkušený mladík Bill McKay, jenž se nechá přesvědčit, aby kandidoval, jen díky slibu, že jeho šance na zvolení jsou minimální - jeho účast by spíše byla jen formální, jakoby "do počtu" - jenže........... .....Ocenění - Oscar - původní scénář; nominace: zvuk. .........Writers Guild of America - původní dramatický scénář - Jeremy Larner. ...........Kamera - Victor J. Kemper a John Korty. .....Hudba - John Rubinstein. (25.04.2011)

Rozjetý vlak, ze kterého se jen tak nevystupuje. Může dovézt svého "Kandidáta" k vítězství, za které se platí duší ... Poněkud cynický a tvrdý pohled do zákulisí politického boje nevypovídá ani tak o ztrátě ideálů a vlastního přesvědčení jako o lehkosti, s jakou lze bezděčně ztratit pochybnou kontrolu nad sebou i nad svou kampaní - kontrolu, kterou jste možná nikdy neměli. O tom, jak se ve jménu úspěchu snadno a rychle nechat převálcovat vlastním štábem - jak bezbolestně (?) dopustit děsivou přeměnu své osobnosti v pouhou loutku s mladou a perspektivní tváří, která papouškuje líbivá hesla ... protože nic jiného si dav nežádá. ----- "Mám pocit, že někteří naši politici oněměli, i když je pořád někde slyším ... Všichni je slyšíme. Jenomže oni nemluvěj - jen vydávaj zvuky." ----- No ... vítej do klubu, Bille McKayi. Možná mně chyběla trochu hlubší sonda do tvého života, ale i tak jsem se dozvěděla všechno podstatné o velkém, okázalém divadle, jakým se maskuje profesionální politika. Nic povzbudivého - ale taky nic překvapivého, řekla bych ... 3,5* (22.03.2011)

Výborné politické drama o kterém jsem už podle námětu tušil, že mě sedne. Čekal bych to teda mnohem ostřejší, tohle je jen takové jízlivé popíchnutí, ale i tak skvělé. Mladý aktivista a syn guvernéra Bill McKay se nechá přesvědčit ke kandidatuře na senátora proti senátorovi ze staré školy. Zpočátku v kampani poukazuje na konkrétní problémy a nabízí konkrétní řešení, které ovšem nikoho nezajímají. Na konci pod dohledem týmu poradců, kteří plánují každý krok, gesto, výraz, slovo se mění na frázistu. Vynikající Redford s tváří přesně pro tenhle typ filmu, stejně tak všehoschopný marketér Peter Boyle, výborný i režisér, který dosahuje dojmu autentičnosti tím, že nechává mluvit lidi před sebe či živou kamerou. Na sedmdesátky skvělé, dnes v politické realitě tak trošku čajíček - dneska kandidáti kromě frází lžou, straší, slibují věci co nemůžou ovlivnit, hledají špínu na soupeře. Jiní pro změnu nálepkují oponenty jako proruské, nedemokratické, populistické. PR týmy vytváří dokonalé beznázorové loutky. Média už nekomentují, ale nepokrytě fandí té správné straně a svými průzkumy určují, kdo má a kdo nemá vyhrát. Tady v podstatě vidíme pozitivní kampaň s troškou těch frází a odcházením ideálů, kde se oba kandidáti chovají slušně a oběma jde svým způsobem o blaho lidí. Silné 4* a drama roku 1972. (02.02.2023)

Jízlivá politická satira Michaela Ritchieho na většinový volební systém, který americké kandidáty na politické funkce nutí absolvovat nekonečnou řadu populistických prezentací, dělat řadu kompromisů a ustupovat od vlastních idejí, protože ty lidi nezajímají. Lidé chtějí slyšet nesplnitelné sliby a velkohubá prohlášení, aby mohli politickému kandidátovi věřit. To poznává i idealistický kandidát Bill McKay, který nikoho nezajímá do té doby, než opustí propagování vlastních názorů a přestane říkat, co si skutečně myslí. Lidi se za ním ženou, političtí komentátoři nešetří sarkasmem... Některé záběry neskrývají ironii a i když nechybí nadsázka, je trochu mrazivé sledovat, jak se připravuje to, co my naštěstí jen známe z televizních reportáží na českých televizích, když v Americe probíhají nějaké volby. Stodesetiminutový film už sice trochu zestárnul a Amerika se změnila, ale ve skutečnosti volební kampaně zůstávají stejné a je pěknou perličkou, že v Californii, kde se film udává, nedávno zvítězil Arnold Schwarzenegger se svým „We will do it!“ a siláckými gesty na pódiích. Robert Redford se z idealistického mladíka poměrně věrohodně mění v bezohledného kariéristu, který si sice v posledních minutách uvědomuje, co všechno „16 procentům navíc obětoval“, a začne přemýšlet, co vlastně bude dělat dál... Jenže ono to vlastně není vůbec důležité. Hlavní je být zvolen, pak už se to nějak uhraje. Nejúžasnější ale na celém Kandidátovi je, že poměrně dlouho trvá nejistota, jak vážně je to vlastně celé myšleno. Úchvatný McKayův monolog v autě, McKay rozmlouvá s matkami v nemocnici nebo McKay pronáší velký projev. Nezapomenutelné. (05.12.2005)