Sbohem, Sabato

Výmenu Lee Van Cleefa za môjho obľúbenca Yula Brynnera vnímam jednoznačne pozitívne, inak však záverečný diel Sabatovskej trilógie v podstate nemá diváka čím obzvlášť nadchnúť či prekvapiť. Brynner je samozrejme OK, zopár prestreliek a hudba od Bruna Nicolai takisto ujdú, inak však ide o tradične naivný a povrchný spaghetti western. Každopádne sa mi však Adios Sabata páčil predsa len o čosi viac, než druhé pokračovanie s názvom Návrat Sabatu. (20.05.2011)

V treťom diely Cleefa nahradil Yul Brynner. Vraj z toho súčasť série urobili až dodatočne po natočení. Ak je to pravda, tak je to vtipné, lebo hlavná zápletka a aj rozloženie postáv je identické ako v ostatných dieloch. Akurát je zápletka obohatená o motívy povstalcov a tentoraz tu je našťastie minimum humoru. Ale v centre deja je aj tak kopa zlata o ktoré ide jak našej nesúrodej bande tak bande rakúskych zloduchov. Brynner je tu za drsniaka ako má vo zvyku a s tou špeciálnou flintou odbachne každého. Objavil sa tu znova Bud Spencerovský poskok a nesmie chýbať aj nejaký ten akrobat a hlavne nespoľahlivý spojenec, ktorý chce zlato pre seba a ako v každom diely sa mu podrazáctvo nevyplatí. Akcia je najveľkolepejšia, ale pripadala mi najfádnejšie natočená. Tento diel je v každom ohľade taký solídny nadpriemer na jedno pozretie, ktorý v ničom nesklame ale ani nenadchne. 6/10. (05.11.2021)

Odnož legendy o Sabatovi podaná pro změnu s nadsázkou – proč ne? Těch smrtelně vážných westernů je přece na světě víc než dost. Brynnerův pistolník v černém má sice už o pár let navíc, ale upgradovaný design (třásně, rozhalenka, houpavý krok a kouzelná puška :) a sarkasmus mu sluší. Kluzký týpek Ballantine v podání kluzkého Deana Reeda je sice z čeledi obtížně snesitelných, ale takový nejspíš má být, akční scény jsou patřičně akční a soundtrack příjemný. (09.05.2012)

Tohle mi nějak unikalo, takže do třetice...všeho zlého. Překvapivě nejméně důležitou mi tu přijde ústřední postava třásnatého Indio Blacka (tedy Sabata Yul opětovně mučený Soukupem), Sanchez ve víru podivně zapletené revoluce už přímo vybízí k zabití a jeho málomluvní přátelé (tanečník flamenga a Sal Borgese s fetišem z hodinek plus mnozí jiní) doplňují ansámbl. Kdyby však byla zdánlivě málo sranda, tvůrci se rozhodli za záporáků udělat Rakušany (nic vtipnějšího, než německy nadávající záporáci v čele s aktivním Brunem Corazzarim a pasivním Gérardem Herterem zřejmě být nemůže) a hlavní postavu Blonďáka z Deana Reeda. Jeho vymydlený frajer nad věcí, jemuž dabing a zjev dodává nádech jisté přiteplalosti a který diváka po celý film nutí doufat, aby mu už někdo naládoval broky do zadku, je zkrátka otřes. Sabata se nijak neprojeví, záporáků bude v průběhu tohoto díla bez určitelného děje dle náročných Paroliniho nároků rozmetáno na stovky, Dean dopadne dle tradiční Sabatovské šablony, jinak ucházejícně ztmelená hudba se nějak vytratí a ze všeho jsou cejtit prachy na sto honů. Až teď zjišťuji, jaký že to byl první Sartana majstrštyk a prvního Sabatu zřejmě za pana Kramera točil nějaký osvícenec. A ten Reedův deník, to musely být zápisky... (26.02.2013)

Jeden z těch spaghetti westernů s vyšším rozpočtem a díky tomu zároveň asi i nejlepší film, kde se objevuje jméno Sabaty. Dean Reed se do své role hodil, ale Brynner je neskutečný dřevo a Sabatu raději neměl vůbec hrát. Jako ruský emigrant nesnášel Reeda, který byl silně kritický vůči západnímu bloku a později emigroval do východního Německa. Nejenže s ním mimo záběr odmítal jakkoliv komunikovat a ve své roli je viditelně otrávený, ale ještě si vymanil, že v každé scéně s Reedem musí vypadat minimálně stejně vysoký jako Reed, který byl ve skutečnosti vyšší než Brynner! Arogance některých lidí zřejmě nemá hranic. Produkční hodnota naštěstí vytahuje western do lepších vod, režie je zvládnutá a vidět je spousta komparsu, velké scény i originální záporák. Děj, jak bylo tehdy v kurzu, se točí kolem ukrytého zlata. (21.02.2015)