Král a já

Je pomerne málo muzikálov, ktoré si ma získali a tento medzi ne nebude nikdy patriť. V mojich očiach predstavuje rozmáchnuté honosné predstavenie, ktorých sa Hollywood dopúšťal v povojnových rokoch. Chabý dej ani nevýrazná hudba ma nezaujali a tak priemerné tri hviezdičky zachránil iba dobre hrajúci Yul Brynner. (25.10.2014)

Pro člověka muzikálově odkojeného na Moulin Rouge! a Hairspray je tenhle výlet do pravěku dost velká facka. Režie mi přišla hrozně unylá a pomalá, co stačilo, a jistě působilo "šokantně" v roce 1956 je dnes jenom přespříliš naivní pohádka. Ale v roli krále je Yul Brynner opravdu skvělý. 50 % (04.10.2010)

-2* po pár měsích od shlédnutí nejnovějšího zpracování knihy Anna a král Siamu z roku 1999 jsem zkusil pro srovnání i tuhle vyzdvihovanou starší muzikálovou verzi. A musím napsat, že tohle zpracování historického melodramatu mě nebavilo a dost mi vadila divadelní přehrávanost a tehdejší naivita, proto jsem to zvládnul jen s přetáčením. Svoje kouzlo to má a aspoň každý si může svobodně vybrat v jaké formě si tento příběh nechá vyprávět.[ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (11.09.2016)

Jsem moc ráda, že se divadelní hra Král a já stala filmem (resp. velkofilmem), protože jinak bychom my, později narození, byli odkázáni na remaky, které jsou v lepším případě akční, v horším animované. Verze z roku 1956 ale nemá chybu. Anna je kultivovaná anglická lady s místy až neanglickým smyslem pro humor, její zaměstnavatel je svérázný vladař pevných zásad a železné nelogiky s početným harémem i potomstvem. „Kolik dětí máte?“ „Jenom 106. Nejsem ženatý moc dlouho.“ V prvních scénách král působí jako typický orientální diktátor, brzy se však ukáže, že i přes své „barbarství“ (= neevropský původ) je to muž, který nejen přemýšlí, ale i tak trochu filozofuje, nejen vládne, ale snaží se být i dobrým vládcem. Vyžaduje, aby se mu jeho ženy i děti klaněly až k zemi a byly mu naprosto poddány, ale zároveň by byl rád dobrým manželem i otcem všem z nich (kromě těch, co jsou v nemilosti, pochopitelně). Obdivuhodné na výkonu Yula Brynnera je skutečnost, že ať je král zrovna zábavný, panovačný, škodolibý nebo krutý, každou polohu mu stoprocentně věříte. Zároveň to mezi oběma hlavními postavami fantasticky jiskří, jejich vzájemná chemie je bezchybná. Nejlepší ze všech jsou proto scény jejich slovních konfrontací. („Jak mi tedy vysvětlíte, Vaše Veličenstvo, že je tolik mužů věrných jedné ženě?“ „Jsou nemocní.“) Výprava je překrásná a kostýmy – už dlouho se mi nestalo, aby se mi ty mužské líbily víc než ženské. Dialogy jsou politicky velmi nekorektní a velmi vtipné, stopáž je delší, ale únosná, zkrátka…et cetera, et cetera, et cetera. 10/10. (více zde) (26.06.2012)

No, písně nejsou nijak zvlášť chytlavé. To jako první. Některé scény zdlouhavé. To jako druhé. Ale chápu, že ve své době to byla opravdu podívaná. Ústřední dvojice skvělá a Yul si roli vyloženě užíval a svéhlavý král mu vyloženě slušel. Takže nelituji shlédnutí, ale nepustím si to podruhé, natož několikrát, jako jiné muzikálové kousky. (24.08.2021)