Naboso

Na můj vkus příliš kostrbaté. Příběh by ještě ušel, ale režie nestojí za řeč. Je to škoda, protože ve filmu je několik vpravdě kouzelných scének, bohužel je tam i hodně nezvládnutých pasáží, což film velmi výrazně brzdí. Til Schweiger mě v roli vyloženě nesedl, stejně tak do hněda laděnej obraz. Za zmínku ale stojí Leila (Johanna Wokaleková), jejíž naivita mě docela bavila. (04.07.2014)

Schweiger chtěl natočit silné drama o vztahu bezelstný dívčiny z cvokhausu a sobeckýho losera, kterej podělá, co může, ale její naivita ho přiměje se změnit, jenže mu do toho pořád nějak kecá tendence vypomáhat si klišovitostí, přeslazeností a humorem hodným situační komedie s Benem Stillerem. Je to škoda, protože Johanna Wokalek je fantastická - jestli mě něco dojalo, byla to ona. (06.01.2011)

Pohodový filmeček, který se chvílemi kvalitou svého technického zpracování a netradičními reáliemi lehce vzdaluje pojetí evropského filmu (a rovněž toho německého, že?!) Til Schweiger není jen záporák a přicmrdující vedlejšák v amerických filmech, je to i zručný režisér a docela zajímavý herec. Alespoň v tomto filmu mě zaujal, společně se svojí hereckou partnerkou tvoří nesourodou dvojici - chvílemi komickou, chvílemi sentimentální. Nejspíš díky všem těmto aspektům jsem si Naboso - i přes notnou dávku klišoidní kašičky- oblíbila. (17.01.2007)

Tento film jsem zhlédl ze dvou důvodů: 1) Pro mne stále populárnější Til Schwiger, 2) Po zhlédnutí filmu "Baader Meinhof Komplex" jsem hledal další film, ve kterém hraje Johanna Wokalek, protože si myslím, že jde o talentovanou herečku. Oba dva i v tomto filmu podali dobré výkony a především Johanna W. Film je o muži, který dostane tak silný životní impuls, díky němuž je odhodlán a schopen opustit svůj dosavadní životní styl, přestože jako smolař má dost vysoké ambice. Jeho sen o kvalitním zaměstnání s vysokým příjmem se pomalu rozplývá po setkání v psychiatrické léčebně s mladou dívkou, která byla až do své plnoletosti pod totální direktivou své matky. Tito dva lidé spolu zažívají menší "road movie", která je dokáže překvapivě sblížit. Je to film, který není nikterak náročný, ale citlivé lidi příjemně pohladí. PS: Musím také pochválit dobře zvolenou hudbu. (01.06.2010)

Němci mají feel good komedie o hrdinech na útěku před ústavy, nemocemi a vlastními osudy rádi, a umí je. Příjemná pohádkově naivní romance, která úmyslně neřeší dějovou uvěřitelnost, ale s německy typickou lehkostí pluje na vlnách příjemné nenáročné zábavy (byť se občas Naboso neváhá pozastavit a zvážnět) s výborným Tilem Schweigerem a překrásně roztomilou Johannou Wokalek. Hluchým místům se však film nevyhýbá a chtělo by to střízlivější stopáž, je to trochu táhlé. Americký remake Barefoot, který jsem viděl jako první, se s tímto originálem těžce srovnává, jádrem se očekávaně podobný, ale formou je přecejen trochu jiný, možná mírně těžkopádnější. Oba jsou kvalitativně na podobné úrovni, tedy na 70% (17.11.2015)