Naboso

Tenhle německej film mě naprosto dostal. Byla to prostě nádhera, sice je příběh mírně neoriginální, ale to vůbec nevadí. Til Schweiger prostě zase záválel a to hned na dvou frontách, jako režísér celej film skvěle vyvážil, i když přece jenom mi přišlo, že malej kousek mu trošku haproval, ale nakonec to zvlád a hlavně zaválel jako herec, kdy byl fakt skvělej, ale na Johannu Wokalek, stejně neměl, ta v roli Leily byla famozní. Těch 5* prostě dát musim (29.06.2007)

Fascinovala mě Tillova fascinace teplejma barvama. Ten film vlastně není barevnej, ale žlutej. Beru však v potaz fakt, že my tady nehodnotíme teplotu barev, ale film a ten se hodnotí dobře. Děj je založen na skvěle napsaných postavách, hlavně Leilu nelze než nemilovat, prdelku jednu bláznivou, ani ne tak za její bezelestnou upřimnost (i když to taky), jako za její nádherné vyjádřeni pocitů v koupelně blázince, tenhle dialog měl v sobě srdce jako hrom. Film nepostrádá zábavné i dramatičtější momenty a s přehledem si dokáže udržet pozornost, ale ta nejpodstatnější velična je tlukoucí srdce, který jsem z filmu slyšel. (14.02.2015)

Příběh Naboso pojednává o muži, který střídá práci za prací a nikde nevydrží dlouho. Klopýtá svým životem až do chvíle, kdy ho zaměstnají v léčebně pro duševně choré. Odtud je ještě týž den vyhozen, ale než odchází, potká roztomilou a půvabnou Leilu. Tak začíná jejich společná pouť a zajímavé dobrodružství. Příjemná dramatická komedie z pera samotného Tila Schweigera, který se postaral skoro o celý tento snímek a musím uznat, že se tohoto režijního a scénárijního debutu zhostil nadmíru dobře. Není to sice žádný velkofilm a pecka, která vám vyrazí dech, ale pohladí vás na duši svou jemností. Til si vypomohl výbornou hudební kulisou a panoramatickými scénami, které nás měkkosrdcaté vždy chytí za levou chlopeň. 75% (05.12.2012)

Mimořádný film se zajímavým příběhem, příjemnou doprovodnou hudbou, zvláštními tlumenými barvami a působivým hereckým výkonem bosonohé Johanny Wokalek. Námět možná nebyl originální a film skončil podle předpokladu optimisticky, ale v jednu chvíli jsem měla obavy, že tuto nevšední komedii převálcuje drama. I tak mne snímek upoutal natolik, že ani pozdní noční hodina mě nepřiměla ho přerušit a dodívala jsem se. Snad mohl být o něco kratší. Nelze hodnotit, nakolik chování nemocné dívky odpovídalo jejímu traumatu. Těžko odhadnout chování člověka, který strávil řadu let v uzavřeném prostoru. O tom by mohly podat svědectví jen vězněné děti Josefa Fritzela a jemu podobných zrůd. (07.12.2011)

Miestami bol príbeh 2 hlavných postáv pritiahnutý za uši (niektorým scénam doslova chýbala logika, ako napríklad získanie auta pri štetkách, alebo putovanie cez pole), ale na druhej strane to vyvážil skvelý herecký výkon Johanny Wokalek a krásna hudobno-vizuálna stránka filmu. Celkový pocit z filmu je aj napriek jednoduchému scenáru veľmi dobrý a Til Schweiger ma príjemne prekvapil aj ako režisér. Milo romantické a aj zábavné. (17.10.2007)