Reklama

Reklama

Policajt

  • Francie Un flic (více)
TV spot

Obsahy(1)

"Jediné city, které byl kdy člověk schopen vyvolat v policajtovi, jsou nedůvěra a podezření..." Takové je motto francouzského kriminálního filmu Policajt režiséra Jean-Pierra Melvilla. V tomto chladném, ale i s jistou dávkou neúprosného odstupu natočeném snímku se objevuje Alain Delon ve své obvyklé poloze tvrdého, uzavřeného a osamělého hrdiny. Jako komisař Coleman se dostane do rozporu mezi služební povinností a vztahem ke svému dávnému příteli. Simon, s jehož ženou má Coleman milostný poměr, je zapleten do přepadení banky a obchodu s narkotiky. A Coleman stojí náhle před nejtěžším rozhodnutím svého života... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (101)

dobytek 

všechny recenze uživatele

Na přelomu 60. a 70. let se ve Francii točily podobný filmy jak na běžícim pásu. Většina se mi líbí, ale zrovna tenhle film nějak nefunguje. Alain Delon je tady takovej nijakej, Catherine Deneuve se ve filmu jenom tak občas mihne a zůstala dost nevyužitá, celá vlaková scéna vypadá, že se sem omylem dostala z nějaký parodie, navíc mě to nějak nevtáhlo do děje a celkově to byla docela nuda. Jediný, co se tomu nedá upřít, je slušná atmosféra. Ale od jmen jako je Melville nebo Delon člověk čeká víc. ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Francouzská drsná škola ve svý době přinesla plno podobnejch kriminálek, ve kterejch se většinou točili Delon, Belmondo, Gabin či Ventura. Tahle mezi nima nijak nevyčnívá, na druhou stranu ani nezapadne. A v porovnání s tím, co ze země Galskýho kohouta přichází nyní, je to přímo lahůdka, připomínka dob, kdy se ještě politicky nekorektnilo. Na pomezí 3 a 4. ()

Reklama

mortak 

všechny recenze uživatele

Svět gangsterů je v Melvillových filmech vždy silně homosexuální (asi nejsilněji je to cítit z Osudového kruhu). Dle tohoto filmu je policista blíže ženám, se kterými ho spojuje nejednoznačnost jeho chování, chladné vyčkávání, až bude situace příhodná... neboli ta inzerovaná nedůvěra a podezření. Delonovým druhem je tady Deneuve, čemuž odpovídá i závěr ve stylu "Jsme jedné krve, já i ty". Bohužel právě ten se Mellvilovi silně nepovedl a vyznívá spíše trapně než osudově, stejně jako ta malovaná do modra stylyzovaná pozadí ulic Paříže. ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Poslední Melvillův film je jména svého tvůrce nedůstojný. Nikoli kvalitou, ale technickým zpracováním. Těžko říci, zda byly nějaké problémy s financováním, ale každopádně je nevhodné, aby většinu interiérů suplovaly laciné papundeklové kulisy (v lepším případě) či neumětelsky domalovávaná pozadí (v horším případě), aby film jehož podstatná část se odehrává v autech, měl tak amatérské zadní projekce a aby se akční scény ochcávaly dětskými umělohmotnými modely. Nic z toho nedokáže sice film potopit, ale pozornost to na sebe bohužel strhává; což zamrzí dvojnásob u filmu, který stojí a padá pouze na tom, zda podlehnete jeho specifické atmosféře... Jinak je to klasická melvillovka se vším všudy; pomalu a (pře)pečlivě budovaná, zarytě zamlklá, chlapácky chladná a nepředstíraně stylová. ()

MikO_NR_1909 

všechny recenze uživatele

"Človek už pochybuje o všetkom. Hlavne o pochybovačnosti ako takej. Jediné, čo je schopný policajt vyvolať v človekovi je nedôvera a podozrenie. A výsmech." Delon tentokrát vymenil úlohu banditu za komisára, avšak miera jeho napojenosti na podaktoré špičky miestneho podsvetia je dosť vysoká a tak sa dostáva do vážnej morálnej a pracovnej dilemy. Mimochodom, takto nejak podobne to funguje vždy a všade a práve relativizácia morálky od jej kazateľov búra tento proklamačne nastavený systém pokrytectva a falošnosti najväčšmi. Melville opäť využíva funkciu ticha a studených negatívoch, vcucal dialógy na nevyhnutné minimum, ale tentokrát bez dákej hlbšej previazanosti. Skrátka napätie už nie v takej súvzťažnosti s očakávaniami a vyústením, ale tak trochu uspáva. Našťastie to Crenna dokáže vyvažovať a finále má už tie solídnejšie a typickejšie znaky francúzskej "oblekovej" kriminálky. Niežeby úvod a priebeh bol horší, ale práve psychologická rozvetvenosť sa s vyvrcholujúcim finišom stupňuje, nakoľko "nemé časti" stavajú práve na dôslednosti a technickej neoblomnosti protagonistov ako strojov, ktoré robia a konajú v rámci svojich potrieb. Ale aj tam sa Melville dopustil niekoľkých fikčných chýb, keď sa oháňaním práve pomalých a ponurých pohybov počas prepadnutia dopúšťa zopár nelogickostí, ktoré som v jeho predošlých filmoch (teda aspoň ja) nepostrehol. ()

Galerie (37)

Zajímavosti (12)

  • Dve deti Jacquesa Tatiho boli súčasťou produkčného štábu. Pierre bol druhým asistentom réžie a Sophie pracovala v redakcii. (Arsenal83)
  • Film mal premiéru  v Lyone na inaugurácii „4 Pathé“ 24. októbra 1972. (Arsenal83)

Reklama

Reklama