Policajt

Francouzský film s A. Delonem v hlavní roli kriminalisty v režii J. P. Melvilla. Bohužel jsem nucen konstatovat, že ač to Delonovi tradičně sluší a jeho elegance dosahuje nebeských výšin, jeho kriminalistické zdatnosti v tomto snímku zůstaly dost skryty. Jeho policista je těžce neosobní, k pachateli je veden neznámou intuicí a celé vyšetřování je jakési prapodivné. Režisér Melville je znám především díky svým dlouhým bezeslovným scénám detailně popisující konkrétní akt zločinu a to splnil i v tomto případě (loupež v bance a vynikající scéna ve vlaku Paříž-Lisabon), avšak jinak se v dramatu nachází až příliš hluchých míst, divák zkrátka není patřičně vtažen do děje. Dá se říci, že drama symbolizuje každodenní policejní rutinu, jak naznačuje naučená fráze hlavní postavy na konci služebního telefonního hovoru a také pohled do jeho vyhaslých očí. Vedle Delona můžeme sledovat i zločince v podání R. Crenny, jenž měl právě na svědomí onu bravurně zvládnutou vlakovou loupež a také půvabnou C. Deneuve, bohužel v jejím případě jsem zřejmě dost dobře nepochopil význam její postavy. Zmínil bych snad ještě nádherný tehdejší francouzský vozový park a těžce syrový a odosobněny závěr snímku a to je tak vše. Dle mého názoru se jedná o jednu ze slabších Delonovek, která stěží dosahuje průměrného hodnocení. (18.06.2015)

Pro mě osobně bohužel strašné zklamání. Ani by snad tolik nevadilo, že jsem film zhlédl v telce v českém dabingu (Pavel Trávníček coby Alain Delon je dabér více než schopný). Úroveň celkového zpracování mi však přišla velmi špatná, dějově mi to subjektivně přišlo ne moc zajímavé a tak nějak divně zmatené, a už pár dní od zhlédnutí filmu si téměř nepamatuji, o co tam šlo (kromě toho, že se v tom filmu všichni vozí samými nádhernými starými vozy, typu Mercedes-Benz 250 SE [W108] či Jaguar Mk.II). Ani Catherine Deneuve mě zde překvapivě bohužel moc nebavila. Jak to začínalo velmi slibně, na konci to byla skoro úleva z naběhnutí závěrečných titulků - bohužel. (01.11.2017)

Tak suchý, až to škrábe. Všechny Melvillovy režijní trademarky se tu sešly v jednom, emoce jsou stažené na absolutní minimum, úvodní sekvence nezapomenutelná (naopak nahrazení scén jízdy vlaku za nasnímání jedoucího modýlku bych rád zapoměl). Delon tu funguje na hranici totální strohosti. Tohle není film, kterým bych nakoukávání melvillovy filmografie začínal, ale spíš příznačně skončil. (04.11.2019)

Na přelomu 60. a 70. let se ve Francii točily podobný filmy jak na běžícim pásu. Většina se mi líbí, ale zrovna tenhle film nějak nefunguje. Alain Delon je tady takovej nijakej, Catherine Deneuve se ve filmu jenom tak občas mihne a zůstala dost nevyužitá, celá vlaková scéna vypadá, že se sem omylem dostala z nějaký parodie, navíc mě to nějak nevtáhlo do děje a celkově to byla docela nuda. Jediný, co se tomu nedá upřít, je slušná atmosféra. Ale od jmen jako je Melville nebo Delon člověk čeká víc. (27.11.2023)

Jean-Pierre Melville byl výrazný režisér, který se odlišoval od většiny svých francouzských kolegů 50. a 60. let odmítajících klasický Hollywood a podílejících se na vzniku francouzské nové vlny. Ta se dá považovat za vzpouru proti dosavadním filmovým konvencím a žánrům. Melville naopak americkou filmovou školu obdivoval a rozvíjel styl převzatý z amerických gangsterek. Spousta prvků a scén z Policajta nezapře svou inspiraci zámořskou kinematografií. Klobouky, dlouhé pláště, pod kterými můžete bez obav schovat i brokovnici, prázdné ulice topící se v šeru, úsporné dialogy, dlouhé pohledy, které zvyšují napětí. Pro Melvilla znamená styl hodně, někdy i na úkor ostatních složek filmu. Zálibě v americkém filmu můžeme nejspíš přičíst i obsazení Richarda Crenna coby protihráče Alaina Delona. Snímek líčí dvě smělé loupeže provedené malým, ale dobře organizovaným gangem, kterému je v patách - kdo jiný, než právě Alain Delon, který v 70. letech pomalu policejní odznak nesundal, ani když šel do postele. Čisté 4* to sice nejsou, mimo jiné i proto, že Melville podcenil, jak už bývalo konec konců v jeho filmech tak trochu zvykem, finále, které mohlo být bez logických děr a poněkud komplikovanější, aby se zvýšilo divákovo napětí. Přesto je to u mě za 70 % s konstatováním, že Melville se se světem filmu rozloučil důstojně. (14.09.2014)