Grand Prix

Osudové ženy, bujaré nekonečné večírky, nezaměnitelná vůně benzínu a spálených pneumatik, všudypřítomná smrt, kdy každý výlet mimo trať je potencionálně vaším posledním a vy jste nesmírně rádi, když zůstane jen u „nevinně vyhlížející nedobrovolné koupeli popř. netradiční sklizni ovoce v korunách stromů“..., desetitisíce nervózně přešlapujících diváků v ochozech stadionu, v oknech, na přilehlých zídkách...všechny spojující společná vášeň pro rychlá kola a to nejdůležitější-piloti, s jediným cílem. Spatřit cílový praporek dřív, než kterýkoliv z jejich soupeřů. Nikoliv Howardova (zdejší) vyhypeovaná sázka na řemeslnou jistotu, v podobě neživoucích Rush, ale živočišná Grand Prix J. Frankenheimera, je pro mě osobně tou pravou resp. plnohodnotnou F1-čkovou podívanou a skutečnou poctou těm šílencům, co opětovně usedali do „pojízdných rakví“. Zamiloval jsem si ten snímek, každou jeho sec, i se všemi jeho chyb(k)ami a starými dobrými bolístkami v podobě přepisování historie, které však (v mých očích) mnohonásobně přebíjí ta všudypřítomná vášeň, zapálení, láska (jak je komu libo) pro tento adrenalinový (motor)sport. To vše odehrávající se stále ještě v dobách, kdy převažovalo umění samotného jezdce, nad nejmodernější (elektro)technikou. Nedočkáte se tedy žádných křečí do konečků prstů od mačkání tlačítek, tady se jede pěkně po staru, s klasickou řadící pákou. Grand prix, to je herecká jistota v čele s duem Y. Montand – J. Garner a klasický příběh nazíraný pohledem nikoliv dvou jezdců (nesmiřitelných rivalů), ale rovnou čtyř. Tím hlavním lákadlem resp. to, co dělá tento snímek tak nezapomenutelným, diváka zvedá resp. přikovává do sedaček a pohrává si s jeho tepovou frekvencí, jsou však samotné autentické (počítačem neupravené) záběry ze závodních okruhů, opepřené detailními pohledy do kokpitů, navíc neuvěřitelným způsobem ozvučené. Vrcholem budiž závěrečná Monza s původní klopenou zatáčkou, která je skutečnou delikatesou pro opravdové fajnšmekry. Závěrečný záběr, se stojícím J. Garnerem uprostřed startovního roštu, za zvuků burácejících motorů, je přesně TÍM momentem, kdy divákovi naskakuje husina po celém těle. Chápu, že nezainteresovanému divákovi můžou přijít moje slova, jemně řečeno, pošetilá. Popravdě? Je mi to tak nějak..... u prdele. 90% (16.01.2014)

Mě tyhle filmy o Formuli 1 a podobných "závodnických" tématech nikdy nezajímaly, viděl jsem snad jen dva a jeden z nich je údajně ten nejlepší z nich (Rivalové), jenže ten mi přišel dost průměrný a bavila mě z něj jen posledních 20 minut. Taky to je tím, že od Rona Howarda jsem nic nadprůměrného neviděl (kromě Zámotku, ale tam mě bavil námět, jinak je to zase ve všem průměrné), každopádně tyhle filmy jdou mimo mě. A u Grand Prix jsem si to potvrdil znova, byť jen částečně, protože než jsem se do toho dostal, trvalo to cca hodinu. Pak už mě to ale začalo bavit, s každou další minutou víc a víc a poslední hodina pro mě byla dokonce i napínavá. Taky jsem pak víc ocenil propracovaný scénář (SPOILER jen jsem nepochopil, proč se to ke smrti těch dvou lidí, co omylem vběhli na trať, už nevrací KONEC SPOILERU), solidně napsané postavy a skvělou filmařskou stránku (až teda na zvuk v jedné scéně... chápu, že motory formulí všechno přeřvou a jsou hlasitější než dialogy, tam mi to smysl dává, ale proč je hudba stejně tak hlasitá v baru a dialogy skoro není slyšet, to mi hlava nebere - a těch scén, kde stejný záběr vidíme klidně i šestnáctkrát naráz, je tam taky zbytečně moc) a vzhledem k tomu mi ani ta tříhodinová stopáž nakonec nepřijde přehnaná. Je to dostatečně svižné, ne sice tolik jako samotná Grand Prix, ale ta by mi osobně přišla příliš rychlá, takže zde zvolené tempo je pro mě ideální. Možná by mě to při druhém zhlédnutí začalo bavit dřív, ale to teď neposoudím. Důležité ale je, že bych neměl problém to vidět znova a i to je důvod (vlastně jeden z důvodů) proč tomu tu čtvrtou hvězdu dám. Hlavní je ale ten, že si mě postavy dokázaly získat a v závěrečné jízdě jsem se nemohl dočkat toho, jak to s každým dopadne. A poslední záběr se mi líbí hodně. Jen jsem čekal, že ten závěr bude kritičtější, protože vzhledem k novinářům a diváckou posedlostí haváriemi to je, ale k samotné Grand Prix ne, i když se při ní umírá. On by tím pak sice Frankenheimer trochu zabil co celou dobu budoval (když se to soustředí hlavně na postavy a na Grand Prix tolik ne, což mi jenom vyhovovalo), ale ten určitý nezájem o lidský život v tom by si zasloužil větší zdůraznění. Každopádně ta práce s postavami je opravdu dobrá a Howard se na tohle měl podívat, než začal připravovat Rivaly, kde si s nějakou propracovaností nelámal hlavu. 4* (11.08.2023)

Vysoke  hodnotenie davam uz len preto, ze reziser Frankenheimer pouzil zabery zo skutocnych pretekov Formuly. Jo, sice sa jazdi dookola neustale, no su tu zabery na vrtulniky, jazdci su ochotni ist na hranice moznosti a su ochotni celit  riziku osudovej havarie, ktora z nich urobi kaliky kocujuce, ktore sa uz teoreticky nikdy nepostavia z vozika na vlastne nohy. Samozrejme medziludske vztahy musia byt, to je ako korenie filmu  : 84 % (04.05.2024)

„Život kolem kol nám sviští, možná už v zatáčce příští...?“ V otáčkách řvou a kolem letí, životní osudy, benzínem provoněné. John „Winner“ Frankenheimer. Mistr řezání filmových zatáček, příběhové akcelerace i nebezpečné jízdy v dešti... slz. Poháněn láskou k motosportu a perfekcionismem natočil úžasný adrenalinový film o (ne)smrtelnosti slávy a odvěké lidské touze po vzrušení z blízkosti smrti. Sportovní drama jak klínový (!) řemen, z časů, kdy chlapi se identifikovali jako chlapi a ženy je za to milovaly, z převodovek stříkal olej, z kokpitů F1 testosteron a z tribun divácké emoce. WINNERS WINDOW: [][] Co se asi chlapům honí hlavou, noc před závodem? Ɵ Je lepší své ženě dávat plané sliby nebo žádné? Ɵ Je horší ohluchnout z řevu motorů nebo se zcvoknout z ticha nemocničního pokoje? Ɵ A co bych radši? Zrakvit se při závodech nebo zrezivět v bezpečí manželčiny garáže? [][] Odpovědět... si musí každý sám. Já mám jasno, řadím pětihvězdu a šlapu plyn až k podlaze. (09.08.2023)

I'D SEE AN ACCIDENT LIKE THAT AND BE SO WEAK INSIDE THAT I WANTED TO QUIT, STOP THE CAR AND WALK AWAY! BUT I'M OLDER NOW. WHEN I SEE SOMETHING REALLY HORRIBLE, I PUT MY FOOT DOWN! HARD!! Takhle se dělají filmy s vášní. Všechny ty detailní záběry budíků, vytáčení a burácení motorů. Žádná trapná hudba jen řev, benzín, olej a oheň. Už úvodní cena Monte Carla a Scottův a Aronův střet je maso. Do toho všeho ještě špetka romantiky mezi Loise a Jean-Pierrem. Fantastické. Kdo má rád závodní filmy nebo F1, tak si určitě smlsne. (14.08.2018)