Waterloo

Věřím že by Hrušínský zahrál dobře ale zde nebylo co hrát. Toto konverzační drama které se odehrálo v jedné místnosti prostě nemá na to, aby zabavilo diváka déle než hodinu a půl a vzhledem k tomu že tento snímek má přes dvě hodiny, několikrát jsem se přistihl jak koukám na hodiny a čekám na konec.Pro mě dvě hvězdy (25.11.2008)

Napoleon se v noci před bitvou dozvídá, že Blücher zřejmě jede na pomoc Wellingtonovi, ale bitva je na spadnutí a Napoleon toho má už dost. Spousta zajímavejch morálních otázek a psychologickej profil Napoleona. Krásný historický drama, který s minimálními možnostmi dělá divy. Jednak herci jsou vážně dobře vybráni a pak scénář je zajímavý. Do hry se povedlo protlačit mnoho historických faktů, takže zájemci o historii si smlsnou. Jsou tu nějaké menší odchylky od historie pro větší dramatičnost, ale to nevadí, protože je to naprosto v rámci přijatelné fikce či zjednodušení (tak se to dělá R. Scotte). Pokud se vám zdá Napoleon ve snímku krutý, tak ve skutečnosti byl dokonce ještě krutější. Popravy válečných zajatců, popravy civilistů, hordy civilních mrtvol při jeho válečných taženích, kdy vyplundroval veškeré zdroje a lidi poumírali hlady, zinscenovaný popravy, uřezávání hlav a jejich napichování na kůly, obnova otroctví... Poměrně nedávný historický zjištění ukazují, že pravděpodobně dokonce přišel jako první s plynovými komorami jako s prostředkem k masovému vraždění a genocidě. Předstihl tak Hitlera o víc jak 100 let. Je zajímavý, že díky umění Hrušínského vám ho je chvílema dokonce líto. Je to pořád člověk s rozporuplným charakterem a ne jen jednobarevná figurka. A pak je tu naprosto geniální výkon Štěpánka v roli prostého veterána, kdy jdou člověku až slzy do očí z jeho osudu a Smolíka, v roli doktora, který je zmítán výčitkami svědomí za všechny ty hrůzy, kterých se za ty roky s Napoleonem dopustil. (29.12.2023)

Přežil jste sám sebe, císaři. Pohlížet na jednu z největších ikon světového moderního vojenství, která za svůj nedlouhý život svedla více bitev než Alexander Makedonský, bychom dnes měli spíše s respektem a obdivem, neboť zůstává nepopiratelnou historickou skutečností, že Francie v době Bonaparteho vlády patřila k rozhodujícím velmocím evropského kontinentu. Bělkova komorní inscenace nás zavádí do osudné noci před klíčovou bitvou u Waterloo, během které dochází k prudké výměně názorů mezi neústupným císařem a jeho maršály. Jediná noc, jediná místnost, jediné rozhodnutí. Je zřejmé, že Šotolova hra stojí a padá s excelujícím Rudolfem Hrušínským, který Napoleona pojal coby neurotického despotu, udílejícího nesmyslné rozkazy a požadavky (v tomto směru se interpretace skutečně blíží zkázonosnému obrazu posledních dní Adolfa Hitlera v jeho berlínském podzemí na konci druhé světové války), uvědomujícího si i přes všechnu vnější suverenitu svůj nezadržitelný mocenský pád. Účastí dalších špičkových herců (Kačírková, Munzar, Lukavský, Štěpánek, Smolík, Adamíra, Brousek a další) naštěstí nevznikl ledabylý, povrchní kolorit, ale nesmírně zajímavé, veskrze samostatné postavy, ostře kontrastující s právě probíhajícími událostmi kolem diktátorského císaře. Polemizovat o historické hodnověrnosti zde vyřčených slov nemá příliš velký význam, protože každá umělecká fabulace obyčejně vychází z oficiálních zdrojů; Šotolův text lze tedy vnímat jako jednu z možných (a ne zcela nereálných) verzí Napoleonova definitivního fiaska. Trvalým a vlastně mnohem cennějším odkazem této pozoruhodné černobílé televizní inscenace je defilé vynikajících hereckých osobností, skutečných velikánů své doby. Neokázalá okázalost, to je ten pravý kumšt. (23.10.2010)

Ze spojení Bělka - Šotola - Hrušínský vzešly dvě nezapomenutelný inscenace - Bellevue a Waterloo, obě stojí na hereckym koncertu Hrušínskýho, skvěle napsaných dialozích a monolozích a na civilní, střízlivé režii. Obojí má navíc i přes své výsostně komorní ladění obrovské vnitřní napětí - něco, co dnešní produkty tv postrádaj. (16.10.2009)

Silné protiválečné drama o moci, která korumpuje, a ta absolutní, jak známo, korumpuje nejvíc. Jedna noc v předvečer rozhodující bitvy, která dělala dějiny, v podání Rudolfa Hrušínského coby Napoleona a několika dalších špičkových herců z jeho okolí coby jeho obětí či protihráčů. Lukavský ztvárnil intrikána Foucheho - jeho šéf tajné policie je skutečně postava k sežrání. Komorní hra silná především vyhrocenými dialogy a dobře prokreslenými postavami. Nejlepší byl vedle Hrušínského Zdeněk Štěpánek coby věrný, nekriticky uvažující voják, který si svého pána idealizuje a obětuje za něj život. Celkový dojem: 90 %. Natočené ve velmi jednoduchých, téměř divadelních kulisách. (16.06.2006)