Režie:
Jiří BělkaKamera:
Jan StallichHudba:
Luboš FišerHrají:
Rudolf Hrušínský, Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Radovan Lukavský, Irena Kačírková, Jiří Adamíra, Otakar Brousek st., Luděk Munzar, Josef Bláha, Jiří Vala, Gustav Nezval, Karel Houska (více)Obsahy(1)
Ve vypjaté dramatické situaci jedné červnové noci roku 1815 několik hodin před bitvou, která se zdá předem prohraná, má Napoleon na vybranou: buď jít do bitvy a riskovat, že ji nevyhraje, nebo do bitvy nejít, což ovšem znamená abdikovat. Vzdát se absolutní moci a své vojenské zkušenosti nabídnout lidu, republice... (Česká televize)
Recenze (50)
Důvody proč to vidět: 1. Splní se vám sen, pokud jste toužili, aby měl Rudolf Hrušínský velký frňák. 2. Obsahuje to tu nejúžasnější armádu na světě, na kterou je radost pohledět. 3. Ukazuje to fenomén lokálních dešťů a to těch úplně nejlokálnějších. 4. Nabízí to na přetažené stopáži možnost sledovat rozhovory, které se nikdy neudály a vůbec nic jiného. ()
Geniální snímek odehrávající se téměř na jednom místě, ale šachová partie rozehraná v dialozích a výborní herci, hrající živelné postavy v čele s Rudolfem Hrušinským vám nedají odpočinout. Pšt. Prší. ()
Konverzační hra odehrávající se v jedné místnosti o Napoleonově poslední noci před bitvou u Waterloo. Sice se nedomnívám, že by se císař takto choval (ta podobnost s Hitlerovými posledními hodinami napadla při sledování i mne), ale v případech jako je tento o historickou věrnost tvůrcům většinou ani nejde. Scénáristé takovýchto her se zpravidla snaží pouze rozehrát psychologické drama, popřípadě vyjádřit nějaké obecné pravdy a historické postavy a prostředí slouží obvykle jen jako taková vnější kulisa. Pokud jde o dialogy, jsou dobře napsané. A co se herecké stránky týká? Rudolf Hrušínský jako pochybující, a přesto stále mocichtivý a krutý Napoleon Bonaparte, Radovan Lukavský jako mazaný intrikán Fouché (zvláště mezi těmito dvěma by se dal i vzduch krájet), Jiří Adamíra jako maršál Ney, jako další generálové a šlechtici Bláha, Munzar, Nezval aj., dále Zdeněk Štěpánek jako starý vysloužilý voják, Irena Kačírková jako císařova sestra, kněžna Borghese, ve zcela miniaturní roličce Jiří Vala jako císařův rozhazovačný bratr Jerome Bonaparte a František Smolík jako císařův lékař. Ta jména mluví sama za sebe. Kvalitní záležitost, jaké se dnes už, bohužel, netočí. ()
Hrušínský tu vypadá jako oživlý obraz H. P. Delaroche - Napoleon ve Fontainebleau 31. března 1814. Skvělé výkony. 80% ()
Herecký koncert Rudolfa Hrušínského. Nejlepšího českého herce historie? Ostatní protagonisté ale nezůstávají o mnoho pozadu. Proč dnes u nás nikdo neumí natočit něco podobného? Otázka peněz to přeci není, když se děj odehrává v jedné místnosti. Všichni ti dnešní tvůrci by si tohle měli pouštět pravidelně. ()
Charismatický, děsivý a nelítostný, ale též unavený, vyhořelý a nejistý. Takový je největší vojevůdce všech dob Napoleon Bonaparte léta páně 1815 před bitvou u Waterloo a takový je i Napoleon neuvěřitelného Rudolfa Hrušínského nejstaršího v dnes již klasické dialogové televizní inscenaci. Schopnost přepínat během okamžiku a jediným gestem ruky ze zoufalé lidské trosky do děsivého vojenského génia a charismatického císaře ukazuje, že Hrušínský byl herec, který nemá v českém filmovém prostředí obdoby. Dialogy a výkon hlavního herce Vás udrží ve střehu po celou hodinu a půl trvání této protiválečné dialogové fresky a to navzdory minimální výpravě. Jednoznačně jedna z perel českých filmových archivů. ()
Pseudohistorický blábol se Švejkem v roli Napoleona. Dvě hvězdy za jeho vylepšený frňák a za hrudník paní Irenky. ()
Geniální Rudolf Hrušínský kterého maskéři skvěle připodobnili do vzhledu Obtloustlého Bonaparta, hraje přirozeně a věřím mu každé slovo, autorita kterou má stačí aby všichni poslouchali, byť se jim již nechce a atmosféra císařství je již dávno pryč, štěstěna je pryč. Napoleon si to uvědomuje nejlépe, proto ta paranoia. Lukavský je v roli Fouchého dokonalý, Škoda že nebyl v té době zfilmován pozdější televizní : Muž v pozadí, kde Fouchého ztvárnil také dobrý František Němec ale Lukavský by byl dokonalejší, bohužel byl již v letech. TV Inscenace “Waterloo” je příkladem zajímavého námětu a poctivě napsaného scénáře, kdy Napoleon licituje zda-li to vše mělo smysl, ztrátu ideálu, který si nepřipouští že i vojáky, které zastupuje bezvadný Štěpánek, obelhal. Samozřejmě autor námět i scénáře Jiří Šotola plně fabuluje a filosofuje o svobodě i podmětu pokračování boje, můžeme polemizovat tento scěnář by se spíše hodil na rozjímání na sv. Heleně kde již bylo po všem, nikoliv však před bitvou u Waterloo. Tady je “ideový socialistický” Šotola úplně mimo, zejména fabulace maršála Neye “bitva je prohraná a proto nemá smysl” bitva měla být vítězná tak jako ta předešlá s kde se pruské vojsko stáhlo s parády, pronásledované maršálem Grušim. Budiž, autor má právo si vyfabulovat filosofický večer před bitvou, “svoboda-odporné slovo” inscenace byla plná jinotajů i poměru v normalizační 70 tá léta proto insenace nebyla přímo trezorová spíše se nedoporučovala reprízovat až po roce 89 kdy už nikdo nechápal závažnost spíše srovnávávali historické nepřesnosti. Hrušínský v roli příslovečně energetického Bonaparta naprosto exceluje, Lukavský mu zdatně sekunduje, jen Smolík jako ufňukaný lékař filosof který najednou má humanistické pohnutky je naobtíž proto demonstrativní kulka popravčí čety ukáže všem pochybovačům že věta : “není koho se bát a proč se bát” není vůbec na místě, neboť Císař a jeho aura je stále silná a Fuche se nemůže velikánovi jménem Napoleon rovnat ani po kotníky. ()
Tato hra ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Na jedné straně výborní herci a dobře napsané dialogy, na druhou stranu je to upřímně řečeno téměř naprostá fikce. Historické postavy zde většinou jednají tak, jak by nejen nejednaly, ale za takové jednání by někteří z nich asi sami sebou pohrdali (chudák doktor Corvisart nebo maršál Ney aby se v hrobě obraceli). Vím, že autorovi šlo o psychologická dilemata a emocemi nabitou noc před bitvou si zvolil v podstatě jen jako pozadí, ale stejně mi to coby zájemci o dané historické období kazí zážitek z jinak pozoruhodných hereckých výkonů. Asi historicky nejvěrnější je tu Fouché, i když u Waterloo nebyl. Obzvláštní vyzvedání revoluce, lidu a republiky odráží úsměvným způsobem dobu vzniku filmu. ()