Milujeme

Vynikajúci Jaroslav Vojta ako baník Saladyga. Tohto herca mám dosť rád a postava uhundraného, no poctivého a pracovitého chlapa je u mňa druhou najobľúbenejšou hneď po lúpežníkovi z drdových Hrátek s čertem. Aj niekedy prostoduché agitky vedeli títo majstri svojho remesla správne okoreniť, a tým z nich urobili filmy, na ktoré sa dá pozerať aj po šesťdesiatich rokoch. (13.11.2013)

"Tvořivost našeho lidu a především naší mládeže je nevyčerpatelná. Lidové soubory, taneční a pěvecké skupiny našich mladých dělníků a rolníků nás rok od roku udivují na STM vlastními tanci a písněmi, opěvujícími krásný dnešek, naše budování a ještě krásnější budoucnost. V čele těchto souborů jsou i příslušníci nejčestnějšího povolání, horničtí učni. Kdo kdy viděl horníka, aby tančil nebo zpíval? Býval rád, když vyfáral a těžce došel domů, aby si trochu odpočinul. Dnešní naši horníci socialismu - to je však samá radost a smích. Právě v těchto dnech, u příležitosti Dne horníků, byl do našich kin uveden nový radostný film režiséra Václava Kubáska Milujeme, který nás zavádí do prostředí nám dosud neznámého, do Domova hornických učňů. Vidíme mladé chlapce nejen při práci, ale i zábavě. Jejich Domov je umístěn v bývalém panském zámku a na zahradě si pořádají mladí učni radostné slavnosti. A zde ukazují všem pochybovačům jakou ctí je pro ně být horníkem." Kino 7, obálka (18.05.2009)

,,Pojď, dáš mu to zítra, děvuchy nás už čekajů.“ Příběh o hornických učních a vznikajícím velkodole byl dvakrát černobílý. Jednak barvou filmu, ale hlavně příběhem a charaktery, jenž byly buď chorobně zlí, nebo nesmírně kladní. Navíc se to v ději hemží různými odbočkami, jako výuka tance, milostná linka, starý mrzout a jeho prozření atd. Celé to dohromady vytváří šablonovitou křečovitě působící agitační směs s nepřirozeně znějící ostravštinou. Navíc mi celý film přišel hrozně dlouhý, a to má jen hodinku a půl. Ani scény v dolech se nepodařilo nijak využít pro atmosféru, prostě film k nekoukání. (23.02.2019)

S uměleckého hlediska poplatné době a žádné zvláštní výkony většiny herců. Nosným tématem bylo demaskování sabotáže na dole Engels, kde reakcionář Burger pod výhružkou prozrazení udavačství za války donutí inženýra Laudu, aby prosadil provedení překopu mezi šachtami místem, kde hrozí zával a zatopení celého dolu vodou. Že k takovým snahám po Únoru docházelo, je pravdou. Na druhou stranu samotné zpracování bylo velmi šablonovité a primitivní, navíc ne příliš šťastně ideologicky podtrženo nadšeným přijímání nových horníků do kolektivu hornické školy a s dobově vyhraněným závěrem. (24.09.2020)

Zbrkle odtínané a nedbale skládané scény, epizodky jakéhosi domnělého dění, parodující život, se propadají do bažin imitovaného dialektu. Ve chvatu pětiletky se musí všechno odbýt, včetně vyprávění. Milostný příběh, politické drama, výchovný román, taneční představení, dobrodružné čtení, to všechno lze rozpustit v jeden projímavý doušek. Snad na všechna schémata budovatelské propagandy zde dojde. Co však překvapí, je naprostý nedostatek humoru, nadsázky a parodie, které jsou přeci neoddělitelné od prostředí, v němž vyrůstají mladí lidé. Zde však nic takového není a příležitostné pokusy o vtip působí, jako by si je dotčení odhlasovali na aktivu. Heslo je: „Zitra se fara!“ A žadna Jitka! (24.12.2018)