Sekai no čúšin de, ai wo sakebu

Tento film u mě překročil hranici citového vydírání. Středobodem snad všech korejských romantických dramat je něčí smrt, ale i tak se ve filmech vyskytuje sposuta světlých, pozitivně laděných chvilek. V Crying... se bohužel snad jenom umírá, pláče a vzpomíná. Je to poněkud těžká nálož. Ve velice krátké romantické části jsem nedokázal navázat s titulními postavami patřičný vztah, což je myslím největší chyba filmu. V rozjezdu mu chybí energie. Většinu jí vyplýtvá v slzoplodné, značně natahované druhé části. Vůbec nechci zlehčovat téma filmu, ale nemohl jsem si tento film užít jako dojemný a sněhem zaprášený Maundy Thursday. (30.11.2007)

FIlm, ktory obsahuje vsetky prvky, ktore maju korejske romanticke bijaky, avsak podava ich trochu inym spodobom. Menej vystrednym, umiernenejsim, tissim, naplnenym mnozstvom nadhernych scien bez slov, ktor mi dovolili viac rozmyslat a citit. A nielen ustredny par, ale aj mnoho dalsich postav, a ich osudov mi utkvelo v pamati - a mozno prave pre to som po dopozerani filmu nemal ten pocit, ze som videl "iba" jednu nadhernu romancu, ale nieco viac. Nieco, co sa vznasa vysoko nad tymto pribehom, nieco ludske, nieco trpke, nieco smutne.....a nekonecne nadherne. (10/10) (18.10.2007)

Vzhledem k popisu a některým komentářů, jsem si myslela, že to bude větší doják. Ne, že by jím nebyl. Občas z toho filmu cítíte ty palčivě bolestivé scény, můžete uronit slzičku, ale film pokračuje. A končí, jak by měl. Rozhodně doporučuji ke zhlédnutí. Výkony Mirae Morijama, Masami Nagasawy a Takaa Osawavi byl skvělé, alespoň pro mě - vážně mě to s nimi bavilo. (20.02.2010)

Opět jsem unikl mimo realitu, snil krásný a něžný příběh dvou mladých studentů, které rozdělí až smrt jednoho z nich a nechal se unášet proudem pocitů, s nimiž dokáží Japonci, tak skvěle pracovat. Asi se budu opakovat, ale znovu jsem byl u Japonského filmu dojímán těmi nejobyčejnějšími detaily a situacemi. (08.07.2015)

Sáhl jsem po "Crying Out Love" na popud zdejšího vysokého hodnocení a aj, dostal jsem přes prsty. Asi mám jiné představy o romantice (zdravím mou milou Jane Austen) nebo jsem možná na takový doják už moc starý (či snad zralý?), ale nedokázal jsem se zbavit dojmu, že v tomto filmu je vše plytce vyumělkované. Obávám se, že kdo je životem skutečně protřelý a kdo skutečně prožil něco podobně hluboce trýznivého, natočil by podobný příběh prostě úplně jinak. Jediná uvěřitelná postava v tomto filmu se mi jevil strýček Shige. (20.02.2011)