Shake Hands with the Devil

Ten pocit absolutní bezmocnoti, kdy chcete alespoň něco udělat, ale prostě nemůžete. Stísněnost, psychycký nátlak a nepochopitelné zvěrstva jdoucí ruku v ruce s lidským selháním. To zobrazuje Shake Hands with the Devil silně, jako jeden z velmi mála filmů. Podle skutečnosti, autentická místa, a "bohužel" výborné a přesně zmapované zpracování. Je dobře, že se tohle točí, protože to považuju za to minimum, co lze udělat pro to, aby se to v budoucnu už možná nedělo. (13.08.2014)

Vynikající válečný drama, fascinující výpověď generála Dallaira, nekompromisní kritika fatálního selhání OSN. Shake Hands with the Devil jde oproti Hotelu Rwanda daleko víc do hloubky samotnýho konfliktu a přináší tak ještě víc znepokojující pohled na rwandskou genocidu, přitom je však neustále objektivní a vyhíbá se zbytečnýmu sentimentu. Napětí, nejistota a strach tu jsou cítit téměř v každý scéně a film vás tak nenechá ani na okamžik vydechnout. Neschopnost vedení OSN a alibismus západního světa se táhne od začátku až do konce, nejvíc jsou ale vidět při scéně, kdy je mírová jednotka rebelama donucená složit zbraně a bez možnosti jakýhokoli zásahu sledovat počátek genocidy. Západ tak do značný míry nese zodpovědnost za tisíce životů, který měl a mohl zachránit, sebeobviňování generála Dallaira není vzhledem k jeho omezenejm možnostem na místě. Co se týče samotnýho filmu, Roger Spottiswoode zprostředkoval světu rwandskou tragédii víc než dobře a stejně tak Roy Dupuis je v roli generála Dallaira velmi přesvědčivej a dokázal na plátno přenést jeho lidskost, odvahu a odhodlání. Filmu v podstatě nemám co vytknout, pro mě osobně je velmi příjemným překvapením a jedním z nejlepších novodobejch válečnejch kousků. Z dvojice nejznámějších filmů o rwandský genocidě rozhodně číslo jedna. (18.04.2011)

Nemám slov, opravdu ne. Co také chcete číst? Že to, co se dělo ve Rwandě se nesmí opakovat? Že se na Rwandu světové velmoci a hlavně jejich představitelé vysrali? Že největší díl viny nese Belgie, která ve Rwandě "vymyslela" rasismus zavedením průkazů s příslušností buď k Tutsiům nebo Hutuům? Že se každý na této planetě musí třást hrůzou z toho, co se tam dělo? Že se to nedá všechno ani ve filmu ukázat ani popsat atmosféru a hrůzy, které se ve Rwandě odehrávaly? Podívejte se na tento film a také se vám nebude chtít psát. Budete jenom cítit smutek, bezmoc, beznaděj a hrozný vztek. P.S.: Vynikající Roy Dupuis v hlavní roli. (10.02.2010)

Scénář: Michael Donovan .. Svědomitá rekapitulace selhání mezinárodního společenství z pohledu velitele mírových sborů a jednoho z mála, kterému bezprostředně došel hrůzný rozsah událostí, až později mezinárodně uznané rwandské genocidy etnik, nesoucí si téměř milión obětí. Roy Dupuis ztvárnil generála Romea Dallaira na výbornou, jak v Africkém prostředí, tak při pozdějším tichém psychologickém zpytování vlastních omezených možností, vynucených chyb a tragických důsledků podání si ruky s ďáblem.. Nejen že tématicky podobný Hotel Rwanda našel souputníka rovného, ale Kanadský pohled je v mnohém podán ještě silněji, že se mu musí i lehce uklonit. Tudíž, pokud někoho zajímá (Rwandská) genocida, neznám lepší volby. (05.02.2010)

Všechno vystihla zoufalá žena, hledající u generála Dallaira pomoc: "Vy nemáte zbraně? A k čemu tady jste?" Hotel Rwanda byl výborně zpracovaný, ale tohle na mě zapůsobilo mnohem silněji a třeba scéna odklízení mrtvých ze silnice se mi zaryla hluboko do paměti. Roy Dupuis byl fantastický a zaslouží si absolutorium, ale kdo si zaslouží největší obdiv je skutečný generál Dallaire a jeho tým, kteří dokázali téměř nemožné. 95% (26.04.2010)