Shake Hands with the Devil

Shake hands with the Devil staví na dvou základních kamenech. Tím prvním je vynikající Roy Dupuis, který z plátna nesleze dobrých 95% filmu a tím druhým je téma občanské války mezi Hutuy a Tutsii, které nebylo zfilmováno poprvé. Zatímco Hotel Rwanda tlačil na emoce skrz rodinu Dona Cheadla a masakrování Tutsiů po tisících, tento snímek klade velký důraz na smutnou roli „vojáků“ v misi UNAMIR, kteří sehráli dost nešťastnou a nezáviděníhodnou úlohu, kdy museli v podstatě jen přihlížet genocidě. Morální dilema, zda se zachovat tak jak velí čest, nebo jak velí nadřízený, je zde ztělesněno v postavě kanadského generála Dallaireho. Největší a možná i jedinou slabinou filmu je nevýrazná režie. (02.11.2013)

Všechno vystihla zoufalá žena, hledající u generála Dallaira pomoc: "Vy nemáte zbraně? A k čemu tady jste?" Hotel Rwanda byl výborně zpracovaný, ale tohle na mě zapůsobilo mnohem silněji a třeba scéna odklízení mrtvých ze silnice se mi zaryla hluboko do paměti. Roy Dupuis byl fantastický a zaslouží si absolutorium, ale kdo si zaslouží největší obdiv je skutečný generál Dallaire a jeho tým, kteří dokázali téměř nemožné. 95% (26.04.2010)

Jiný pohled na rwandské události z jara roku 1994, než podává snímek Hotel Rwanda. Romeo Dallaire je smutná hlavní postava tohoto filmu/dokumentu. Muž, jenž chtěl pomoci, ale nemohl. Muž, který se snažil upozornit, ale svět neposlouchal. Také na to doplatilo přes 800 tisíc (některé odhady jsou přes 1 milion) Tutsiů...Další ukázka toho, že je lepší v etnických konfliktech hledat shodu...Smutný ale pravdivý film...PS: Nejlepší role Roye Dupuise! (11.05.2011)

Já osobně mám rád spíše takováto užvaněná dramata bez většch akcí, ale i přesto velice poutavých. Genocida ve Rwandě už je samo o sobě velice poutavé téma, pokud ještě přidáte skvělé podání, doopravdy vydařenou filmovou hudbu (chvílemi mi připomínala můj oblíbený Black Hawk Down) a excelentně hrajícího Roye Dupuise, dostanete parádní dílko. Přišlo mi to lepší i než hotel Rwanda, možná že to bylo především tím, že to bylo z pohledu generála, kterého velice zasáhla bezmoc a tragédie, které musel nečinně přihlížet po rozkazu nezasahovat v žádném případě - ostatně milion mrtvých mluví za vše. Hodně silnou scénou a kdy se definitvně ve mě něco zlomilo bylo, když se generál pochází po mostě, který je plný mrtvých. Se zcela čistým svědomím plný počet a nečekaně silný film. Po delší době něco dobrého co přišlo z Kanady. (Viděno 25.02.2010) (27.02.2010)

Neuvěřitelně silný snímek, ze kterého to poselství skryté za obrazem sálá každou sekundou. To že kolos jménem OSN nejde ukočírovát a politici si v Radě jen honí své ego a prospěch pro svou zemičku je jasné snad už všem. Ovšem ta bezmoc, která se pak přenáší na vojáky při konkrétní misi... To je to co ukazuje Shake Hands with the Devil a to tou nejlepší formou - bez obalu. Tleskám Spottiswoodovi a hlavně Dupuisovy, tohle je za pět hvězd jak vystřižených. We're going to stay to bear witness to what the rest of the world doesn't want to see. (31.08.2010)