Černá řada

Tak podstata filmu je obsažena už v titulkovém tanečku. Noir  film ovšem ani náhodou. Byť má všechny atributy , které má černý film mít-antihrdinu, famále fatále, žádný hepáč, zloduchy všude okolo a maglajz hlavě především. Jenže aby noir mohl býti noirem ,,klasickým" je nutné alespoň trochu fandit našemu antihrdinovi. Tady to fakt nešlo. Antihrdina je až neuvěřitelná směska smolaře, hysterky, blba, lháře, zbabělce, psychotika a psychopata, a k tomu křehké a z(a)tracené duše(?). Spíše jsem si opakovaně vzpomněl na (úplně jiný) film. ,Angst´ se to jmenovalo. Taky pak taková hnusná pachuť na patře, když to celé na konci (ne)skončilo. (10.06.2021)

Takto: hrdinove správanie, extrémne hysterizujúce, komentármi obdivované, ma otravovalo. Príbeh ok. Stavbou pripomína obľúbené lúzerské kriminálne storky Jamesa Hadley Chaseho. V nich sa vždy nejaký babrák, otĺkaný životom, sám alebo v spojení s iným lúzrom, rozhodne nastúpiť na scénu zločinu. Zdanlivo výborný plán zvyčajne v týchto románoch zlyhá na väčších, či menších pochybeniach pri realizácii kriminálneho skutku. V dôsledku týchto hrubých errorov sa sen o vymanení sa z kolotoča ponižovania, chudoby a životných prehier mení v prehru fatálnu. Polícia v týchto dielach má len minimálne alebo žiadne zastúpenie. Fokus je vždy v zobrazení života smoliarskych ľudkov, nastúpiacich v istom okamihu na kriminálnickú dráhu. Presne ako tu. Akoby som jeden z týchto príbehov videl sfilmovaný. Akurát, že tie teatrálne gestá a vypäté emocionálno neznamenali osobne nejakú extra priadnú hodnotu; skôr odobranú. 70% (03.06.2021)

I sám Fjodor Michajlovič by musel mít z takového pojetí Raskolnikova radost. Thompsona pomíjím, ten se nechal pouze velmi značně inspirovat. Corneau, básník zločinu ve filmu, se správně spolehl na Patricka Dewaera. Podruhé za svoji kariéru se ve filmovém zpracování Zločinu a trestu objevil Blier, v padesátých letech minulého století jako Monestier, kterého svým hereckým umem nezastínili ani pánové Gabin a Ventura. Jenže Dewaere dal do svého Francka vše, možná ještě trošku víc, a převálcoval Bliera i vynikající Trintignantovou. (13.02.2014)

Neviděl jsem snad zatím jediný film s Patrickem Dewaerem, jenž by nebyl bizarní, a v němž by nehrál bizarní/vyšinutou postavu. Černá řada jde místy až do úplného extrému a někdy jsem nevěděl, zda se mám opravdu smát a zda to tak tvůrci chtěli, aby vše odlehčili, anebo to byla neúmyslná tragikomická vložka. Za vše hovoří, že hlavní rolí se zhostili dva herci, již oba vedli poměrně neuspořádaný život s nezadržitelným tragickým koncem. Mám opravdu zvláštní pocit a tři hvězdičky jsou asi nejvýstižnějším hodnocením, nedokážu se přiklonit ani směrem nahoru ani směrem dolů. (20.05.2017)

Působivost noirového žánru obvykle stojí na atmosféře a ta se Alainu Corneauovi povedla na jedničku. Tísnivé prostředí plné zanedbanosti a úpadku hraje stejně důležitou roli jako postavy formované materiálním nedostatkem a frustrací. Snímek má i zajímavé obsazení, ale jestli ho něco sráží, pak je to protivně afektované chování postav ztvárněných Patrickem Dewaerem a Marií Trintignant. Dalo by se říct, že hlavní hrdina je ovládaný hysterií, ale je to víc umělé, protivně pozérské a z Dewaerova herectví cítím divadelní manýru. Snímek stojí někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale vzhledem k mému oblíbenému žánru se přikloním ke čtvrté. Celkový dojem: 70 %. (09.06.2020)