Posedlost

Jak napsal uživatel Bloody 13, rozhodně se nejedná o nějaký lehký film, určený na nedělní odpoledne. Je to místy ale opravdu hodně těžce stravitelný, filmový kousek, po kterém vás bude možná bolet nejen hlava. Posedlost je ujetá, až šílená záležitost, v čele s výborným hereckým duem Adjani a Neill, kteří oba dva podávají výborné výkony. A mně se tenhle snímek kupodivu, zase moc líbil. Asi se mnou možná něco nebude v pořádku, cítím to už delší dobu. Hned zítra navštívím našeho psychiatra, ten chlap se mi už hodně dlouho nelíbí! (13.07.2015)

Velká kláda na koukání, upozorňuji předem! Nic pro slabší povahy nebo psychicky labilní jedince... Jeden z nejtěžších filmů na psychiku, co jsem zatím viděl. Příběh o páru, který poznamená nevěra ze strany manželky a je nad to navíc protkaný podivnými okolnostmi. Naprostý obdiv patří hlavním protagonistům a to Samu Neillovi a nádherné Isabelle Adjani, u které opravdu nechápu, jak mohla takový výkon podat. Takhle ztvárněné šílenství postav jsem ještě na filmovém plátně nespatřil. V režijním umu jakoby se střetl Lars von Trier svoji temnotou a psychologií a David Cronenberg na druhé straně svoji explicitní nechutností a mystičnem. Přes svoji těžkou stravitelnost, ale něco do sebe má a jak je u těchto filmů zvykem, tak pod povrchem dle mě lze spatřit životní paralely a symbolismus, které budou chtít objevovat jen ty zvídavější. Nejsem si jist, zda-li tím budu chtít ještě jednou "projít", ale i tenhle typ filmu je zajimavé vidět. (07.01.2014)

Skôr než o horor ide o nervovoparalytickú sondu do hlbín jedného odumierajúceho manželského vzťahu. A hoci sa režisér nevyhýba ani hororovým rekvizitám (slizké monštrum, s ktorým protagonistka zdieľa ruiny bytu, vrátane manželskej postele), slúžia mu skôr ako metafora, než žánrová ingrediencia. Považujem sa za dosť otrlého diváka, ale Zulawského film ma chvíľami naťahoval na škripec s väčšou intenzitou, než s akou Leatherface štartuje pílu po zaklopaní neohlásenej návštevy. Zmar, bezútešnosť a koncentrovaná vyšinutosť prýšti z každej sekvencie filmu a ak veríte známej Nietzscheho sentencii („ak človek nazrie do priepasti, aj priepasť nazrie doňho) potom verte tomu, že Possession sa vám zavŕta do duše ako červotoč. Keď som videl nádhernú Isabellu Adjani v Herzogovom Nosferatovi, bol som presvedčený, že už nikdy neuvidím čitateľnejšie stopy šialenstva v ženských očiach, ale v Possession svoj vlastný svetový rekord niekoľkonásobne prekonala. Uff, toto je poriadne hustá šálka kávy. Keby som bol citlivka, tak si to pri záverečných titulkoch nechám prejsť hlavou ako Kurt Cobain. (09.05.2006)

Posadnutosť. A to číra Zulawského posadnutosť filmovým umením, vychádzajúca z najhlbšieho vnútra ľudskej bytosti, podvedomia, pocitov zatratenia a strachu z odbočenia zo želanej cesty života. Ústredný herecký pár Sam Neill/Isabelle Adjani si ale neuvedomuje, že vstúpil na temnú odbočku do pekla v tvare Y. Cez Boha - nech je to kto a čo chce, psychickú deformáciu osobnosti a vďaka silnému putu jednej individuality k druhej, je cesta k záverečnému tresku a spojeniu lemovaná zničenými osudmi božích detí. Anjel Smrti v hlavách dvojice zatemňuje myseľ, otupuje zdravý úsudok, skresľuje, až úplne vymazáva reálny charakter pozemského žitia. Nahlodávajúci pocit a neskôr aj presvedčenie o správnosti vlastného úsudku sa telom šíria ako rakovina vyberajúca si svoju daň na organizme. Miestami až snový, príležitostne divadelne dekorovaný filmový zážitok s neskutočnými hereckými výkonmi (úplný vrchol), smutným príbehom, štýlovo a vizuálne okoreneným ťažkou porciou beznádeje a skutočnej šialenosti, robí z Possession majstrovské dielo. Pozor, dráma osudu zlomenej rodiny si pravdepodobne vyberie svoju daň aj na divákovi. Prípadný premietací čas, peniaze za úhradu v požičovni, nebudú tým jediným o čo prídete. Possession chce viac! Possession chce vás, vašu dušu, vaše telo. Ťažkotonážny zážitok rozožierajúci nielen počas trvania minutáže vlastné presvedčenie, hodnoty a zmysel toho všetkého. Bol to vždy pohľad režiséra Zulawského, zlomeného Marka (Sam Neill), utrápenej Anny (Isabelle Adjani)? Nie? Áno? Kým a kedy? Čie oči, čí pohľad reprezentoval jednotlivé scény? Boli to oči? .............. BOL TO ZÁŽITOK! JEDEN Z NAJINTENZÍVNEJŠÍCH! ### K zaujímavostiam Zulawského výpovede o posadnutosti sa dajú radiť skutočnosti, že samotný film s anglickou a alternatívnou francúzskou zvukovou stopou produkovalo Francúzsko a Nemecko v koprodukcii, v takom Nemecku ale údajne “Possession“ vôbec distribučne nevychádza. Inde vo svete a to konkrétne vo Veľkej Británii sa “Possession“ zásluhou cenzorov z BBFC začiatkom osemdesiatych rokov dokonca po tunajšom release sťahuje z obehu. Môže za to zoznam tzv. Video nasties. O následné znovuvydanie filmu sa v UK zaslúžilo distribučné štúdio “Visual Film video“, ktoré v roku 1999 predstavuje svoju Uncut verziu (Rated:18) – minutáž 118 minút. Okrem 80 minútového amerického zostrihu existujú aj tzv. Full Uncut verzie - 123 minút (videný práve tento), či dokonca 127 minútová francúzska verzia. ### Záverom mi nedá neuviesť jednu podivnosť. Prakticky vždy ak som za PC, znie mi z reproduktorov hudba. Počas písania tohto komentáru tomu nebolo inak. Nič zaujímavé, ale prakticky s poslednou vetou som si uvedomil, čo že mi to ako kulisa znie: AC/DC - Highway To Hell. Nechápal som. O zámer, plán ani inak vypočítanú skutočnosť sa nejednalo. Prehrávač hudby uznal práve vtedy za vhodné vypočuť si túto klasiku hard rocku. (26.01.2010)

Jeden z těch opravdu hnusně krásných filmů. Film o lásce, nenávisti, závislosti, zlobě, posedlosti, rozpolcení, šílenství a smrti. Rozdvojení, rozpolcení osobnosti, kdy jedna část představuje víru a druhá šanci. Jedna je Světlem a druhá Temnotou. Temnota je silnější. Destrukce postihuje naprosto vše. Duše, těla, věci, byt, dům... Vpodstatě žádná z postav není zcela normální. Film se postupně stále víc a víc propadá do nihilsmu, postavy upadají střídavě do latergie a amoku. Brutální scéna záchvatu, který postihne Annu v chodbách metra, je téměř nekončící...v závěru dojde i na očekávanou krev... Vraždění je surové stejně jako sebepoškozování. Anna propadá monstru, které sama pomáhá vytvořit. Temná hudba přechází do skřípavých zvuků a kamera neuhne - krev stříká, postavy se svíjejí a vše spěje ke zkáze. Vynikající herecké výkony obou představitelů napomáhají k vytvoření strhujícího příběhu o rozpadající se rodině. I.Adjaniová získala za roli Césara, kromě dalších cen byl oceněn i režisér (např. Cena kritiků na MFF São Paulo). Monstrum měl na starosti specialista přes speciální efekty Carlo Rambaldi (Vetřelec, E.T.mimozemšťan aj.). (20.03.2014)