Pusinky

Tak vám nevím. Ten film prostě pohřbívají charakterně debilní dialogy postav. Vztahy mezi nimi jsou často jako na houpačce a divák ani moc netuší proč se tak děje. Prakticky film vyšumí NIKAM a je téměř o NIČEM. Není zde postava, která by měla hlavu a patu. Film zachraňuje Muchowova hudba. Jinak by to byla opravdová bída. Možná mi časem dojde čeho jsem byl svědkem. Bohužel teď sem na to nepřišel. (14.09.2008)

Silný podtext? Nevím, no nenašla jsem ho. Solidní road movie? Chvílemi ano, ale většinou jsem se šíleně nudila, protože děj nesměřoval naprosto nikam. Dobré herecké výkony? Ano, ale to je mi celkem na nic, když si vezmu, že většina postav mi byla silně nesympatická a pochybuju, že bych s některými členkami "hlavní trojice" vydržela déle než pět minut. (23.10.2007)

Po tomhle filmu se vážně stydím, že jsem dal kdysi Snowboarďákům tak vysoké hodnocení. Je to dost ošemetný film. Dementní název vyzve diváky na srandovní teenagerskej film, a ve výsledku je to famózně natočená deprese ze života. Sice nedrží moc tempo, zpočátku se tam toho děje strašně moc a nestíhá se to zpracovávat, ale dopad má silný. Kamera, střih a režie ovšem na světové úrovni. V posledních několika letech jsem neviděl tak dobře nasnímaný český film. Fakt. (27.03.2007)

Velmi povedený film. O jedné cestě za zábavou, která skončila jako cesta za poznáním sama sebe. Dokonale zahrané charaktery (především Iška), jímavé obrazy, emoční nátlak. Film pro současné mladé lidi, a nejen pro ně, pro všechny, kteří si neuvědomují, jaké to je, být odlišný. HUDBA: Jan P. Muchow - tady se mi jeho práci po delší době opět velmi líbila. Jednoduše současná filmová hudba, jak má být. Navíc potěšili písničky od Photolabu (Eliška za basou! Hurá!). (21.04.2009)

Zmatené jako hysterická holka, v několika chvílích nepochopitelně vzdálené od diváka a plné všeho a zároveň ničeho. Přesto příjemná road movie s šancí dostat se citlivějším povahám velmi hluboko pod kůži. Tři pusinky se ale pod tu mou dostávaly velmi ztěžka. Hlavně na začátku totiž scénář plete jednu scénu neuměle do druhé, hrdinky jsou svým přehrávaným brebentěním protivné a nedokázal jsem pochopit, co mám cítit, když se holky po čtvrthodince vykoupou a jásají něco ve smyslu naprosté úlevy. Nic zvláštního se jim zatím nestalo, takže na nějaké očištění je trochu brzy. V tu chvíli bych nevěřil, že se sžiji s melancholickou režií miss Karin a že nakonec budu chápat Išku až do její nejhlubší podstaty. Nemám problém s hledáním orientace, netvářím se ublíženě, jen co na mě někdo promluví a psychické potíže se mi momentálně také zdárně vyhýbají, ale ta její něžná touha po vrcholných (byť prchavých) chvílích mě začala čím dál víc sžírat. Abych několikrát se objevivším chvílím prázdnoty propadl téměř úplně. Tomu nejvíc pomohla přesná Muchowova hudba do nálady. Připomínky nakonec při titulcích pomalu blednou, protože pocity převládly nad racionálními výtkami. Ano, Vendula je na proplesk, ta cesta do Holandska je celkem zbytečný symbolický cíl a poselství "Ecstasy of Freedom" mě také moc nebralo. Jenže reálnost někdy všechno přebije. (02.11.2007)