Patnáct milionů meritů (S01E02)

Příběh o trochu slabší než v prvním díle, ale o to nechutnější. Sice tady není sex s prasetem, ale celé se to odehrává ve světě, kde internet, sociální sítě a technologie obecně vytvořili de facto totalitní společnost, ze které se mi občas dělalo fyzicky zle. A to nekecám. Při sledování tohoto jsem měl podobné pocity jako při čtení 1984. Iluze svobody, lidé s vymytými mozky na každém kroku, dokonce i silná a inteligentní individua jsou nakonec stržena režimem. Člověka to nutí se zamyslet. Celé je to mimochodem skvěle zahrané (Daniel Kaluuya byl dokonalý) a má to hodně povedený soundtrack. (13.01.2017)

I naprostá většina zdejších komentářů potvrzuje, že míříme k něčemu podobnému. Takže pokud to mělo být skutečně nějaké "nastavování zrcadla", dopadlo to katastrofálně komicky. Těch logických lapsů ve vyprávění, naivity hlavních postav, které se tváří, že přemýšlí, respektive se nenechávají manipulovat a pak se chovají jako pubertální snílci... V opačném případě je to jen další "stream" pro pubertální cyniky. (28.01.2017)

Fifteen Million Merits dělá to samé, co Orwell v knize 1984, akorát místo totalitního státu epizoda zkoumá bezvýchodnost, hodnotovou prázdnotu a antiindividualismus masového zábavního průmyslu. Díl ukazuje kontrast "šedivé" reality a překypujícího virtuálního světa, jedince a společnosti, kreativity a stádní poslušnosti. Velice trefná je kritika talentových soutěží, v nichž často vítězí sexualizace a extravagantnost nad skutečným talentem. (03.01.2020)

V tomto případě bylo zrcadlo opravdu černé. Dokonce tmavě černé. V hlavní roli se představil negřík, který je i na negerské poměry škaredý. Tento díl nám představil velmi zajímavou vizi budoucnosti. Negřík se zoufale pokoušel vymanit se z virtuálního světa. Motorem pro změnu svého života mu byla neskutečně ošklivá slečna, o které všichni mluvili skoro jako o novodobé Miss Universe. Zřejmě chtěli tvůrci poukázat i na to, že v budoucnosti neexistuje dobrý vkus. Neskutečně mě iritovaly plné obrazovky prasáren, což byl veskrze jediný zdroj zábavy pro obyvatelstvo. Ačkoli mě příliš neoslovilo zpracování, tak nápad si ocenění rozhodně zaslouží. (28.09.2017)

Vzpomínáte si na ten pocit, když jste na kreditní kartě banky Virgin Money uviděli logo punkové skupiny Sex Pistols? Z tohoto dílu Black Mirror dýchá podobný zmar. Vše co je mimořádné, opravdové, alternativní, časem pohltí mainstream, a stane se z toho prázdná zábava pro masy, prostředek k vymývání mozků...Dočkáme se zde také vynikajícího, ostře ironického zpodobnění talentových soutěží (Judge Hope jako rozkošná parodie na Simona Cowella, neustále opakující fráze typu "tak tohle bylo to nej***** vystoupení, jaké jsem kdy viděl!"), a nenápadně geniálního závěru (jak píše uživatel patmull - bylo to skutečné okno nebo jen další obrazovka..?). (18.03.2017)