Reklama

Reklama

Černé zrcadlo - Série 1 (2011) (série)


Patnáct milionů meritů (S01E02)

(epizoda)
  • Velká Británie Fifteen Million Merits

Obsahy(1)

Ve světě po energetickém kolapsu musí při výrobě energie všichni přiložit ruku k dílu, a tak drtivá většina těch méně šťastných šlape na rotopedech. Jedinou náplň při této činnosti i ve chvílích odpočinku představuje sledování nekonečného přívalu plytkých vizuálních pořadů a jedinou nadějí na společenský vzestup je účast v talentové reality show, díky které se můžete stát jedničkou. V tomto světě se pohybuje i mladík Bing, jehož jednotvárnou existenci naruší až příchod dívky Abi. Protože i v tomto šedivém světě hýřícím křiklavými virtuálními barvami existuje láska. Něco skutečného. (Česká televize)

(více)

Recenze (120)

castor 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Futuristicky sarkastické pojetí, přesto se slušnou myšlenkou. Místy mdlé scény do sympatických čísel hnala dvojice Jessica Brown Findlay a Daniel Kaluuya. Čím víc nesmyslně šlapou, tím víc výhod mají. Každý den jako přes kopírák, bezvýchodnost, nehmatatelné štěstí, umělé cíle, v pokoji jen postel a obří televizní obrazovky plné nepřirozené radosti. Být viděn, nezapadnout. ()

InJo 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Strhující dystopie, v níž funguje vše od (mrazivé) zápletky, přes (výbornou) formální stránku, (adekvátní) herecké výkony (Rupert Everett si svou karikaturní variaci Simona Cowella vychutnal), až po (silné) emoce. Pointa je možná trochu předvídatelná, ale zato velmi logická a dokonale stvrzující celkovou bezútěšnost a bezvýchodnost. ()

Reklama

Ghoulman 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Podle mého nejpovedenější a nejkomplexnější díl seriálu, ukazující naprosto přesně, na co je lidská bytost v dnešní západní společnosti regulována. Máme zde iluzivní statky, předměty štěstí, které nejsou už ani hmatatelné a nemají se skutečností cokoliv společného. Sociální sítě jako facebook a instagram se stávají opiátem naší každodenní existence. Naplňují jedinou opravdovou potřebu dneška a to být viděn na obrazovce, abychom si vůbec ještě připadali reální ve skutečnosti. Náš život je řízen vytvářením našeho obrazu ve virtuálním světě, stáváme se dobrovolně kódem o jedničkách a nulách. A pro udržení naší duševní neaktivity je k dispozici další skvělý cíl - nejvyšší ideál lidství, který obecně vzato dnes sestává především z kariérního růstu a seberealizace (ostré lokty jsou samozřejmě podstatnější, než ohledy na druhé a stávají se jakýmsi morálním postulátem číslo jedna). A aby to bylo ještě lepší, seberealizace a kariérní růst se nám navíc předkládají s pouhým dvojím možným cílem – ve vydělání velkého množství peněz a v rozšíření vlastní proslulosti. Jednou větou, dnes je nejvyšším cílem většiny lidí stát se hvězdou. Jenže status celebrity již ve své podstatě znamená vlastně jen další formu otroctví - většina jedinců s podobnou touhou si neuvědomuje, že se spíš než nesmrtelnou ikonou stanou cvičenou opičkou v rukou producentů a jiných mocipánů. A že po jepičím životě hvězdičky nejspíš stejně skončí na smetišti dějin. Již se nechceme stávat vlivnými, abychom svět a druhé změnili. Nechceme být mocnými pro ideál. Naším ideálem je být vlivný, být mocný – a už vůbec jakoby nezáleželo na způsobu, jakým se k moci dostaneme. Sláva už není vedlejším produktem umění – umění je regulováno na vedlejší produkt slávy. Lidé jako Tarkovskij nebo Brando, kteří milovali tvorbu, ale nenáviděli "hvězdnost" jsou již anachronismem. Avšak tu největší devízu Patnácti milionů meritů vidím v prozíravém upozornění na nejzrádnější aspekt dnešního kulturně-ideologického „náboženství“. Jedna z nejhorších věcí, co se v posledních letech v kultuře děje, je zavedení momentu revolty jako nedílné součásti toho, co je IN. A tak i ikony, které ze své podstaty podvracely pop-kulturní průmysl, jsou vyvěšeny v pokojích náctiletých teenagerů hned vedle popových superstar. Kurt Cobain zoufale dlí vedle rozesmáté Katy Perry, podobizna Johnnyho Rottena se houpe na tašce zhýčkané slečny z bohaté rodiny, která pojídá v tramvaji hamburger z Macdonaldu a stěžuje si na zápach z bezdomovce, který dlí v její blízkosti, etc. Jak potom chcete současný kulturní stav změnit, když už ani vzpoura není ničím víc, než pouhou pózou? ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

V tomto případě bylo zrcadlo opravdu černé. Dokonce tmavě černé. V hlavní roli se představil negřík, který je i na negerské poměry škaredý. Tento díl nám představil velmi zajímavou vizi budoucnosti. Negřík se zoufale pokoušel vymanit se z virtuálního světa. Motorem pro změnu svého života mu byla neskutečně ošklivá slečna, o které všichni mluvili skoro jako o novodobé Miss Universe. Zřejmě chtěli tvůrci poukázat i na to, že v budoucnosti neexistuje dobrý vkus. Neskutečně mě iritovaly plné obrazovky prasáren, což byl veskrze jediný zdroj zábavy pro obyvatelstvo. Ačkoli mě příliš neoslovilo zpracování, tak nápad si ocenění rozhodně zaslouží. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Veškerá váha leží na posledních deseti minutách a celá předchozí stopáž mohla být mnohem efektivněji přednesena za mnohem kratší dobu - a kdyby měl celek 20 minut a ne hodinu, nepůsobilo by to nakonec tak banálně, ale jako úderná zkratka. Tohle je jedna z mnoha ukázek, kdy se krom high concept námětu nepodařilo nic přinést ke stolu. ()

Galerie (26)

Zajímavosti (7)

  • Zbraň v čase 27:00 je pistole mod. CZ 75, vyrobená v Československu. (Sremac)

Reklama

Reklama