Černé muzeum (S04E06)

Slovutná klasika horrorové povídky Jacobsova Opičí tlapka jako základ konceptu doposud nejvíce „The Twilight Zone like“ epizody. Pokud chcete jako tvůrce mít záměrně sebeparodický díl, kde doženete veškeré trademarky své série ad absurdum, tak to už musíte být velcí scenárističtí kabrňáci s nemalou mírou sebereflexe. Opakovaně výtečně tyto epizody zvládaly svého času snad jedině Akta X. Black Museum na tenké linii „uvědomělá sebeparodie-nechtěná směšnost“ ne vždy v rámci dlouhé stopáže balancuje zcela jistě, ale ani jednou do sfér směšnosti nespadne. Naštěstí. Jinak platí, že obdobně jako v případě White Christmas, je tu příliš nesourodých motivů splácaných najednou. A finální „jakože osudový“ spojující prvek sice funguje, ale zase ne natolik, aby tento pocit přebil. Přesto solidní pulpově zábavná povídka o mnoha mikropovídkách, která drží pohromadě především díky charismatické slizkosti Douglase Hodge. (07.01.2019)

Spoilery! Nemálo mě vyděsilo, že tato epizoda tak trošku smrdí rozlučkovým dojmem. Já bych rád viděl ještě alespoň dvojnásobek současného počtu sérií, takže ať milí tvůrcové na nějaké ukončování laskavě zapomenou. Tentokrát se jedná a jakousi koláž tří příběhů, které se hezky protínají. Nápad s muzeem, kdesi v poušti, které nabízí mnoho předmětů z předcházejících dílů je určitě zajímavý a otevíral obrovský potenciál. Ve srovnání s dalšími díly je tento mnohem více vtipný a odlehčený. První dva příběhy byly hodně kvalitní. Ten třetí, kde se vše vlastně spojilo mě už příliš nezajímal a upečená opička ve mne žádný dojem nezanechala. Lepší tři kousky. (27.05.2018)

Neporovnateľný diel s predchádzajúcim. Pre mňa zatiaľ najlepšie ukončenie série (alebo aspoň porovnateľné s epizódou Hated in the Nation). Skvelo prepracované 3 príbehy ponúknuté v tejto epizóde a konečne nejaké prelínanie s ostatnými časťami seriálu (vzhľadom na názov dielu som v to tak trochu veril a dúfal som v to). Parádny a opäť nečakaný koniec. Zostáva mi znova len tlieskať tvorcom. (17.06.2019)

Oproti nápadově minimalistickýmu Metalhead je tenhle díl nápadama doslova natřískanej. Ten koncept s muzeem je podle mě skvělej - myšlenka víceméně nevydařenejch, určitě ale temně děsivejch (pseudo)vědeckejch experimentů na lidech vystavenejch v rámci jedný zvrácený expozice někde na opuštěný pouštní pumpě mi jednak přijde skvělá, pak ale taky v rámci jednoho celku samozřejmě dává opodstatnění a prostor víc příběhům - což pochopitelně může bejt kladem i záporem. V Black Museum mi to ale sedlo, a ta určitá (záměrná) zkratkovitost mi vůbec nevadila, i když je samozřejmě i mně jasný, že vlastně každej z nápadů moh bejt rozvedenej v rámci samostatnýho dílu, kde by tak moh bejt prostor pojmout to ještě "líp" nebo "zajímavějc". (POZOR, TROLEJ) Všechny tři příběhy (doktora vypěstujícího si závislost na /cizí/ bolesti, přenesený vědomí matky v komatu do mysli jinýho člověka nebo dokonce do neživýho předmětu, k smrti odsouzenej vězeň uchovanej jako digitální atrakce pro návštěvníky muzea) jsou celkem smysluplně spojený do jednoho celku jak místem (jedno muzeum), tak postavama (vypravěčem/průvodcem a návštěvnicí), nakonec ale i tou pointou - ta navzuje sice jen na jeden z příběhů, tim rozuzlenim a náladou na mě ten konce působil ale až tak trochu dahlovsky (vybavila se mi povídka William a Marie, kde si ženská vydupala z laboratoře manželův mozek s okem ve sklenici, vzala si ho domů a začala se mu mstít za všechno, co on "zaživa" dělal jí). Něco mi připadalo už trochu přehnaný (třeba ty medailonky se zachycenym utrpením vězně jako suvenýr), bohatě to ale vynahradí kilotuna dalších nápadů, který mi přšly fakt zajímavý a bavily mě; ať už nápady spojený s námětama samotnejch povídek (závislost na cizí bolesti a utrpení, přímý napojení na mozek umírajícího a plný spoluprožití jeho smrti, uvěznění jednoho vědomí v cizím mozku nebo předmětu - tedy "zachování" života, ale zároveň uvěznění, ztráta soukromí a možnosti realizování vlastní vůle, pak problém utrpení(?) nebo dokonce páchání násilí na takovém vědomí nebo na jeho digitálním obraze... brrr, je toho spousta), tak ale nápadů spojenejma spíš s tim obecnějšim rámcem - myslim tim samotnou myšlenku takovýhodle "hřbitova" nepovedenejch výzkumů a pokusů, problém morální odpovědnost lidí/vědců věnujících se takovejmhle věcem, líbilo se mi i naznačený postupný odvracení společnosti a "slušnejch"(hahaha) návštěvníků od muzea, ze kterýho se tak následně stala mekka úchylů, násilníků a perverzů - a to včetně bezskrupulózního a navšemvydělávajícho průvodce... Takže i když někdo možná bude řikat, že to pro něj byla nesoudržná slepenice všeho možnýho, za mě to fungovalo a ten díl se mi líbil moc - a jak svym pojetim, tak tim svym vyzněnim spadá přesně do toho BM konceptu, kterej mě tak baví. (07.03.2018)

Nebyť nepodareného konca tak jedna z najšpičkovejších častí seriálu vôbec. Ponúka veľa otázok a zaujímavých zvratov. Len taký malý postreh: odkúsili by ste z jablka po černochovi? A po osadníkovi? Malá rasistická vsuvka, ktorú som si uvedomil len ja, ale samotná epizóda sa otočí v pomerne nútený rasizmus, kde miešané páry sú úplnou samozrejmosťou, hoci tvoria v USA len 8,4% no pre Netflix bežná vec. V každom prípade skvelý dojem z hororových pasáží, s predstavou o duši vlastnej ženy vo svojom tele ako nezvládnuteľné bremeno. Mieša sa tu veľa žánrov v utešený celok. (30.07.2023)