Černé muzeum (S04E06)

Zamrzelo ma, že finále série (a azda celého seriálu?) vlastne iba recyklovalo už otrepaný námet o „uväznenom vedomí“ a nekonečnom utrpení. A to je pritom toľko zaujímavých tém, ktorých sa seriál mohol dotknúť, no neurobil tak: napríklad kryptomeny, úplné zrušenie hotovosti, autonómne autá, vplyv virtuálnej reality na sexuálny a rodinný život atď. Príbeh s lekárom bol ako-tak originálny, ale zvyšok sklamanie a krívalo to aj po dejovej stránke. Žiaľ, jeden z najslabších dielov. (09.01.2018)

Podobně jako u Arkangel jsem zde cítil, že scenáristé se inspirovali hlavně sami sebou - v prvé řadě opět nejlepším dílem White Christmas, poté pár nápadů z dalších dílů, zejména Playtest. Ačkoli jsem místy cítil drobnou kostrbatost, ve výsledku do sebe vše zapadlo krásně a děsivně. Takže opět jeden z nejpůsobivějších dílů, na který jistě budete myslet i následující večery po projekci. 9/10 (11.06.2019)

Neporovnateľný diel s predchádzajúcim. Pre mňa zatiaľ najlepšie ukončenie série (alebo aspoň porovnateľné s epizódou Hated in the Nation). Skvelo prepracované 3 príbehy ponúknuté v tejto epizóde a konečne nejaké prelínanie s ostatnými časťami seriálu (vzhľadom na názov dielu som v to tak trochu veril a dúfal som v to). Parádny a opäť nečakaný koniec. Zostáva mi znova len tlieskať tvorcom. (17.06.2019)

Slovutná klasika horrorové povídky Jacobsova Opičí tlapka jako základ konceptu doposud nejvíce „The Twilight Zone like“ epizody. Pokud chcete jako tvůrce mít záměrně sebeparodický díl, kde doženete veškeré trademarky své série ad absurdum, tak to už musíte být velcí scenárističtí kabrňáci s nemalou mírou sebereflexe. Opakovaně výtečně tyto epizody zvládaly svého času snad jedině Akta X. Black Museum na tenké linii „uvědomělá sebeparodie-nechtěná směšnost“ ne vždy v rámci dlouhé stopáže balancuje zcela jistě, ale ani jednou do sfér směšnosti nespadne. Naštěstí. Jinak platí, že obdobně jako v případě White Christmas, je tu příliš nesourodých motivů splácaných najednou. A finální „jakože osudový“ spojující prvek sice funguje, ale zase ne natolik, aby tento pocit přebil. Přesto solidní pulpově zábavná povídka o mnoha mikropovídkách, která drží pohromadě především díky charismatické slizkosti Douglase Hodge. (07.01.2019)

Jedna z nejlepších povídek žánru (filosofická scifi, spec-fiction), které jsem zatím měla tu čest překládat, byla rozhodně světově oceněná Ledová nevěsta od Willa McIntoshe (publikováno v XB-1) a tohle téma je v ní rozpracované do strhujícího a doslova mrazivého příběhu. Díky Black Mirror (zdaleka nejen) za tak výtečný tribute tomuhle nápadu! *~ (14.08.2018)