Grandhotel

"Kam to bude? - Kamkoliv. - Takže Varšava, 830,- Kč." Tak nakonec na to došlo. Já jsem se zasmál. Došlo k tomu však jen jednou a to u snímku, který se honosí čistokrevným označením komedie, není žádný velký důvod k vypouštění rychlých špuntů. Ještěže to občas zachraňovaly záběry na Ještěd či z Ještědu a nadržený recepční Jégr. Se samobrusičem Fleischmanem totiž moc zábavy nebylo, i když jeho zasílání upozornění na chyby Rosniček do televize nebylo špatné a každodenní vyhazov z práce taky neměl chybu. Ale u komedie bych se fakt chtěl zasmát a v tomto směru mi personál Grandhotelu evidentně nehodlal vyjít vstříc. (22.12.2016)

I přes velmi slabé ohlasy jsem byl s Ondříčkovým dítkem vesměs spokojený. Na naše poměry to bylo vizuálně bohaté, mimořádně čisté dílko, čisté ve smyslu asijsky jednoduché. Outsider, hotelový poskok, sušenkář a amatérský meteorolog Fleischman se vyhýbá lidem a raději v hliníkovo-laminátovém hotelu nad Libercem sleduje mraky a zapisuje stav počasí. Marek Taclík se ho zhostil výtečně, skloubil podivínství s chcípáckým vystupováním, kterým si možná získá diváka. Stejně jako další ztroskotanci, rozuměj zaměstnanci, hotelu, kteří si ale i přes odbyté psychologické vykreslení svoji beznaděj oproti Fleischmanovi relativně uvědomují. Tady potěší nemalý herecký talent Kláry Issové, která coby servírka Ilja snad jako jediná dokázala vybruslit z figurkaření, které ostatní setřást nedokázali. Věkově jde o třicátníky, mentálně ovšem o nevyzrálé losery, kteří přešlapují na místě – ne proto, že se bojí změny, ale proto, že nic jiného by ani nesvedli. Vadí tu víc věcí: žánrová nevyhraněnost, absence umělecké vize, vykonstruované motivace, nepřirozené reakce většiny zúčastněných.. a našlo by se toho víc. Prostě čím víc se mluví, tím je to horší. Ostatně dialogová nemohoucnost je asi největším problémem celého ještědského vyprávění. Právě Ondříčkova poetika by mi s přispěním skvělé hudby Jana P. Muchowa bohatě stačila, škoda, že se na plátno neustále snaží tlačit vtipné momenty, které ne vždy fungují. Protože jistá tajemná magičnost tu z plátna bezesporu čiší.. (13.10.2009)

Jednorázovka. Za dva dni človek ani nevie, že to vlastne pozeral. Teda čo sa týka príbehu. Grandhotel však disponuje dvomi postavami, ktoré dojem ako tak zachraňujú a sú schopné dačo vydlabať do pamäte. Patka v podaní Plesla a Issová ako Ilja. On je typický cool boy z malej prdele a ona je typická chlapmi nedocená peknosť. Inak málokedy sa stane, že mi vo filme vadí hudba, ale tu som si ju v negatívnom zmysle často uvedomoval, vôbec nekorešpondovala. Miestami ako keby robená pre thriller, ktorým Grandhotel nie je ani omylom. (24.02.2010)

Z českých novinek je tato asi nejpovedenější, bohužel i zde se nuda v Česku projevuje výrazněji, než by měla. Přehrávané scény, liškovské frázování hlavní postavy, podivné, nikam nevedoucí zápletky...vlastně jen díky přímé konfrontaci s ještě blbějším Medvídkem a umístění děje na oblíbené místo zvedá hodnocení o jednu hvězdu. Btw. že by se konečně Issová naučila nějakou jinou figuru? Největším pozitivem je určitě výborná hudba J.P.Muchowa (08.10.2007)

Uťápnutá, podivín, erotoman, psychouš. Ještěd je plný nesnesitelně mikroplošných postav, které otravují natolik, že jsem se nakonec těšil na ty nicneříkající dlouhé záběry na vysílač se zírajícím Taclíkem, na jejichž pozadí se občas Muchow utrhne do krásných melodií. Jinak mě ale štve tenhle náhled na svět, kde jsou všichni buď sobečtí nebo hloupí a ti, kteří si opatrně schovávají nějakou zvláštnost, si zaslouží štěstí. (14.12.2007)