Režie:
David OndříčekKamera:
Richard ŘeřichaHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Marek Taclík, Klára Issová, Ladislav Mrkvička, Jaromír Dulava, Jaroslav Plesl, Dita Zábranská, Jaroslav Rudiš, Kamil Halbich, Igor Chmela, Tatiana Dyková (více)Obsahy(1)
Grandhotel je místo mezi nebem a zemí. Místo, kudy plují mraky a lidské touhy. Metaforický příběh je zasazený do slavného hotelu tyčícího se nad Libercem. V něm, jako strážný a vězeň zároveň, pracuje Fleischman, údržbář a amatérský meteorolog, který chtěl mít k nebi tak blízko, jak jen mu to život dovolí. A výš to už nejde. Výš můžou jen ptáci a blázni a Fleischmanovi chybí ještě jeden rok, aby se jím stal. Liberec je pro Fleischmana klec, místo, které ho svazuje dávným slibem a nechce ho pustit za své hranice. Každý den Fleischman myslí na jediné, vznést se k nebi a uletět z hotelu, z Liberce, ze života, který se mu vůbec nedaří. Blázen by sestrojil křídla, Fleischman si šije balon, ve kterém uletí. On není blázen. Mohlo to být už brzy, kdyby mu do života nevstoupila Ilja. Tichá pokojská, která jeho myšlenky táhne znovu k zemi, protože tam patří člověk srdcem. Jenže Ilja není sama, už dlouho se trápí ve vztahu s Patkou, arogantním číšníkem, který je přesně tím důvodem, proč se schovat do mraků. Patka nechce Ilju pustit, všechno, co v životě dělá, dělá přeci pro ně. Pro ni. Pro štěstí na zemi. Jenže Ilju to táhne vzhůru za Fleischmanem. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (391)
I přes velmi slabé ohlasy jsem byl s Ondříčkovým dítkem vesměs spokojený. Na naše poměry to bylo vizuálně bohaté, mimořádně čisté dílko, čisté ve smyslu asijsky jednoduché. Outsider, hotelový poskok, sušenkář a amatérský meteorolog Fleischman se vyhýbá lidem a raději v hliníkovo-laminátovém hotelu nad Libercem sleduje mraky a zapisuje stav počasí. Marek Taclík se ho zhostil výtečně, skloubil podivínství s chcípáckým vystupováním, kterým si možná získá diváka. Stejně jako další ztroskotanci, rozuměj zaměstnanci, hotelu, kteří si ale i přes odbyté psychologické vykreslení svoji beznaděj oproti Fleischmanovi relativně uvědomují. Tady potěší nemalý herecký talent Kláry Issové, která coby servírka Ilja snad jako jediná dokázala vybruslit z figurkaření, které ostatní setřást nedokázali. Věkově jde o třicátníky, mentálně ovšem o nevyzrálé losery, kteří přešlapují na místě – ne proto, že se bojí změny, ale proto, že nic jiného by ani nesvedli. Vadí tu víc věcí: žánrová nevyhraněnost, absence umělecké vize, vykonstruované motivace, nepřirozené reakce většiny zúčastněných.. a našlo by se toho víc. Prostě čím víc se mluví, tím je to horší. Ostatně dialogová nemohoucnost je asi největším problémem celého ještědského vyprávění. Právě Ondříčkova poetika by mi s přispěním skvělé hudby Jana P. Muchowa bohatě stačila, škoda, že se na plátno neustále snaží tlačit vtipné momenty, které ne vždy fungují. Protože jistá tajemná magičnost tu z plátna bezesporu čiší.. ()
Fleischman mi svým stylem života okamžitě někoho připomněl. Mám říct koho? Asi ne. A stejně je to jedno. Každopádně mě tato postava díky tomu dost zajímala. Stejně interesantní je i myšlenka situovat film do nějakého konkrétního českého města (a ne Prahy) a obkroužit kamerou Ještěd. Ale pak už se všechno mocně vzpírá mým zkušenostem s reálným životem a dobrými filmy. Scénář je napytel, o dialozích darmo mluvit, nad chováním postav jsem si mohla hlavu ukroutit. No prostě uf. ()
Co tohle jako prostě mělo bejt? Nebo proč to mělo bejt? Reichenberg, Ještěd, nebe, mraky, ženy, happy life a sympatický magor s počasím, co opustí Liberec jedině po větru – to všechno bych jako prostě bral. Ale nesmělo by to být jako prostě v rámci podbízivé hloupé prázdnoty. Pěkné obrázky, občas hezký nebo vtipný moment uprostřed bleděmodré nudy, to jako prostě nezabírá. Hezoučky natočený dementní scénář nebo chytře bláznivý, ale prázdně natočený scénář? To jako prostě neumím posoudit. Za závěr bych možná měl přidat hvězdičku – tím nemyslím sladkou Ameriku, ale návrat do Reichenbergu spojený se slavným přeletěním cedule Liberec, Iljino „miluji tě Fleischmane“ a jako prostě ten finální pohled na hory. Ale jako prostě nepřidám. (Mimochodem, oficiální text distributora: "...v městečku na česko-německo-polských hranicích..." - co vy na to, Liberčíci?) ()
Kdybych to bral z pohledu realističnosti, problém celého filmu je, že tam je každý nějakým stylem ujetý a prakticky se v něm nevyskytuje normální běžná postava. Ale v komedii se to docela ztratí a faktem je, že právě tato stránka (vada) filmu je hlavně v první části strůjcem mnoha velmi humorných situací. Druhým negativem je pak fakt, že se Ondříček nesnažil natočit jen komedii, ale i jakési romantické drama, a to filmu (hlavně v jeho závěru) trošku škodí a ubírá na zajímavosti a poutavosti. Zkrátka, stahuje to film do docela poměrně něvábně zavádějících zatuchlých vod kýčovitého mainstreamu. Oprostit ten film od tohoto, byla by to na české poměry poměrně dobrá velmi zábavná komedie. Taclík je poměrně křečovitý. Issová tradičně zajímavá. Ovšem Jaromír Dulava je naprosto kulervoucí. Mám toho herce fakt rád, ale tohle bych od něj snad nikdy nečekal. Ten jeho hláškující zastydlej puberťák mě fakt rozválcoval a snad jen díky němu, a vlastně taky Patkovi v podání Jaroslava Plesla dávám hvězdy čtyři a ne jen tři. Dulava je king! ()
Grandhotel je přesně ten typ filmu, po kterém bych chtěl být podivínským meteorologem na Ještědu, mít zvláštní zájmy, nemoci nikdy opustit Liberec, zkrátka mít svůj bezrozporný svět. Tenhle pocit mám na filmech snad vůbec nejradši. Zároveň si ale uvědomuju nereálnost takové touhy, protože Fleischmanem (a ani žádnou jinou filmovou figurkou) se nemůžete stát, tím prostě musíte už být. Taky mám rád Jaroslava Rudiše včetně jeho cameo role. ()
Galerie (28)
Photo © LUCKY MAN FILMS
![Grandhotel - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/158/739/158739693_8badf2.jpg)
Zajímavosti (16)
- Při natáčení noční scény v centru museli filmaři více nasvítit hotel Ješted, aby v pozadí vynikl. (EMMY)
- Hudbu Jana P. Muchowa nahrála skupina Kuličky štěstí. (sator)
Reklama