Grandhotel

,,A kdybys večer jako někam chtěla, tak si vem pláštěnku. Bude pršet“..... Českej film o lidech, o vztazích, ale jinak! Vztahy jako počasí, čekající na ten správnej vítr, kterej rozežene tu spoustu mraků v duši. ALE CO KDYŽ TO POČASÍ OVLIVNUJEME SAMI? Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci vidět výbornýho J. DULAVU, M. TACLÍKA a nemocnou popelnici. 2.) Ještě jsem neviděl Ještěd (ani zprava, ani od Boleslavi, ani od Růžodolu...). 3.) Jsem Liberečák. 4.) Nevím, jakej se v Liberci připravuje elixír lásky. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (09.11.2010)

Ach jo. V Ondříčkových filmech by se nemělo mluvit. Zvlášť zkraje je hodně vidět, že co do natáčení "cool" záběrů pro mainstream dneška se Ondříčkovi v Čechách nikdo nevyrovná. Jenže dialogy jsou často hrozně kostrbaté (první Taclíkovo "jako prostě" mě rvalo za uši), upachtěné a šroubují se na sebe, aby vyplnily díru po příběhu. Nevím jestli jsem viděl příliš amerických nezávislých romantik o vymanění z maloměsta, ale Ondříček, Rudiš a spol. znovu jen povařují ingredicence, které jsem už před dvěma lety při pohledu na Garden State považoval za obehrané. Místo normálních lidí čeká za každým rohem úzce typizovaný freak s nějakou tou úchylkou a mezi nimi se protahuje jednoduchá romantická linie. Dojem naprosté neoriginality (dvě hodiny čekání na překonání vlastní slabosti a životní nejistoty) u mě podtrhuje i funkční hudba Jana P. Muchowa, jejíž klavírní motiv podle mých sluchovodů příliš čerpá z neméně funkčních melodií od Jona Briona, využitých ve Věčném svitu neposkvrněné mysli. Ale samozřejmě, možná jde jen o náhodnou podobnost. (21.09.2006)

Grandhotel je bezpochyby nejlepší lvový snímek za rok 2006, na druhou stranu ale nejhorší film Davida Ondříčka, stylisticky zručného filmaře, ve skutečnosti špatného vyprávěče, který zde selhává i v tom, co mu tolik šlo - určení si cílové divácké skupiny. Komu je vlastně čtvrtý celovečerní film syna slavného kameramana určen, koho chce oslovit? Vzhledem k tomu, že vypadá jako zfilmované Bravo Girl, zjevně dívky._____ Česká variace na Wendersův Million Dollar Hotel, která sklouzává k turistickému výprodeji a nikdy není spirituální, i když se o to až úpěnlivě snaží, je navíc zajímavá z hlediska ztvárnění mužských postav. Muži jsou zde apatické a převážně pasivní typy, silně psychicky labilní a s vážnými problémy se svou maskulinitou, jinými slovy: jeden zakomplexovaný homosexuál vedle druhého. V Grandhotelu se to hemží falickými symboly, chlapskými řeči o "strky frky" a neustálými narážkami na onanii, přesto zde ona není ukázána a jediný milostný akt nám zůstane zbaběle skrytý. Ženy na tom nejsou o nic líp, jsou to nedospělé a iracionálně jednající slepice, které touží bláhově po tom pravém, i kdyby ho to mělo stát život. Divák tak ztrácí s postavami kontakt a nezajímají ho (a ne kvůli absenci sociálního či kulturně-historického pozadí, poskytnutého na konci...), muži jsou zde losery jenom tak, ze scénáristické svévůle, a ženy jsou natolik vedlejší či nezajímavé, že jejich snažení není komické, ani tragické. A napomáhají k tomu i silně nepovedené dialogy, v nichž snaha o hovorovou řeč prostřednictvím užívání slůvka "prostě" nefunguje a navíc takhle nikdo nemluví a ani nereaguje (viz popelnice, viz balón...)._____ Mucha je sebevykrádačský, kamera Richarda Řeřichy sice vzletná, ale nenavozuje ten správný dojem, a Ondříček zatěžuje nezvládnuté vyprávění a neschopnost stvořit koherentní fikční svět sadou scén, které není schopný zahnat ad absurdum, nebo aspoň si na nic nehrát. Pokud se ve filmu objeví něo originálního a pro český film osvěžujícího, jako je tomu u scény v kuchyni, je to špatně nasnímáno, zabito dementními dialogy a špatným herectvím zúčastněných._____ Ondříčkovi chybí odvaha, není schopen dotáhnout vše do konce (nebo aspoň ne do nehappyendového a nekýčovitého konce) a navíc... mohl by si najít scénáristu, jehož kouzlo spočívá v chytrém řetězení gagů, které tak umí, bez snahy o rychlé zkultovnění hlášek, protože začíná kameňákovatět... (06.03.2007)

Co tohle jako prostě mělo bejt? Nebo proč to mělo bejt? Reichenberg, Ještěd, nebe, mraky, ženy, happy life a sympatický magor s počasím, co opustí Liberec jedině po větru – to všechno bych jako prostě bral. Ale nesmělo by to být jako prostě v rámci podbízivé hloupé prázdnoty. Pěkné obrázky, občas hezký nebo vtipný moment uprostřed bleděmodré nudy, to jako prostě nezabírá. Hezoučky natočený dementní scénář nebo chytře bláznivý, ale prázdně natočený scénář? To jako prostě neumím posoudit. Za závěr bych možná měl přidat hvězdičku – tím nemyslím sladkou Ameriku, ale návrat do Reichenbergu spojený se slavným přeletěním cedule Liberec, Iljino „miluji tě Fleischmane“ a jako prostě ten finální pohled na hory. Ale jako prostě nepřidám. (Mimochodem, oficiální text distributora: "...v městečku na česko-německo-polských hranicích..." - co vy na to, Liberčíci?) (06.09.2011)