Krycí jméno: Farewell

Plukovnik KGB s uslechtilymi idealy, co miluje francouzske vino a ke stesti mu staci poslech bozskeho Leo Ferre a lepsi budoucnost pro jeho syna. Zda se vam to zvlastni? Ne v tomhle filmu kombinujicim politicko-spionazni zapletku a vztahove drama. Grigoriev sympaticky ztvarneny Kusturicou se rozhodl ve jmenu "dobra" prebehnout na druhou stranu. Muj komentar jsem musel paradoxne poupravit. Kdysi jsem tento film videl a ohodnotil ho na lehky nadprumer, nedavno jsem mu dal druhou sanci a hrozne si ho uzil. I pres delsi stopaz, ktera ale nam fanouskum pomalych spionaznich dramatek nevadi. Spetka patosu se da take odpustit, hezke... (06.04.2013)

Velmi nedoceněný a už téměř po pár letech zapomenutý film z období konce (?) "Velké hry". A to navíc až příliš starosvětsky a civilně pojatě natruc dnešním "klipárnám". Jsem na ty exteriéry... a koukal jsem jako blázen, jak se dokázili Rusko vrátit o třicet let zpět. Kusturica rulez, (ačkoli Dafoe také příjemně překvapil.) Z lidského hlediska jsem po výstřelem vyplašených ptácích v sibiřské zimě potlačil slzu. (28.04.2014)

Železná opona spadla jenom proto, že jeden sovětský plukovník chtěl mít přístup k francouzskému umění a jeho syn chtěl na walkmanu značky Johnny (nebo tak nějak) poslouchat hity skupiny Kýn (nebo tak nějak)? No, já jsem býval agentem KGB, CIA i České stomatologické komory příliš dlouho na to, abych tuto skutečnými událostmi inspirovanou báchorku bezelstně zbaštil. Spíše ji beru jako ukázku toho, že sovětský agent svého amerického kolegu mučí a zabíjí, kdežto americký se toho sovětského slušně zeptá a když mu neřekne, kolik snídá Brežněv k snídani pirohů, tak mu zakáže vstup do Disneylandu. Za mne je to zkrátka jisté napětí nepostrádající blbost, za kterou si tvůrci zaslouží dovolenou - a mohou si demokraticky vybrat zda chtějí lenošit v gulagu či na Guantánamu. (07.08.2015)

Trochu jinak Životy těch druhých nebo Pouta. Určitě se ani Farewell neobejde bez určité stylizace a lehkých nepřesností (ne každý den chodili pionýři ve slavnostním po ulicích v organizovaných průvodech; myslím, že dítě vyrůstající v Rusku, respektive v jakémkoliv autoritářském systému, by svého rodiče nevykázalo ze svého pokoje; těžko by Grigoriev věřil, že jeho syn dostuduje, když hodlal podrazit své chlebodárce apod.), ale jinak se jedná o další nečernobílý pohled na fungování totalitního systému. Kusturicovi lze plukovníka věřit. Ze špionáže se nedělá zbytečné drama. Naopak právě ten zdánlivý klid působí hrozivě, když cáry papíru i psychologické tlaky pohybují bezejmennými úředníky a jejich rodinami, manipulují se jimi prezidenti, šéfové rozvědek i světové dějiny. Nejhorší zůstávají ty základní principy, u nichž mi něco říká, že se od osmdesátých let zásadně nezměnily. (01.05.2014)

Hodně špatný pokus o kombinaci Bourneovek s The Company a kupodivu se pod to podepsala francouzská režie. Téměř dvě hodiny ztraceného času, vleklý děj, jestli se to tomu tak dá říkat, žádné vykreslení psychologie hlavních charakterů ve "špionážním" thrilleru mi přijde jako velký problém, příběh žádný, napětí žádné, bratři sověté majíc IQ tykve si nechají nafotit dokumenty nějakým lojzou Seržou, který je předá přes svou žaboužroutskou spojku američanům? Na to vše režisér potřeboval 113 minut? Mám takový pocit, že tento film musel distributor schvalovat do kin a na dvd v hodně pozdních hodinách z pátku na sobotu jinak nechápu.... absolutní ztráta času (03.07.2012)