Krycí jméno: Farewell

Příjemné, pomalu se odvíjející špionážní drama, které významně vyniká právě absencí svištících kulek, nadpozemsky schopných a vševědoucích agentů, šťastných náhod, opuštěných lepých žen a jiných nesmyslů (Bourneovky & spol.). Jde spíše o konverzační drama s motivem studené války a vyjádření rozpadu sovětského impéria, ztracených nadějí a budoucí perspektivy. Zklamaný Grigoriev chce pro svého syna a Sovětský svaz lepší budoucnost, než břežněvovský těžkopádný a chatrný systém. Začátek vidí v rozpadu stávajícího systému. Některá místa ve filmu jsou jistě nedotažená, seznamy agentů se válejí po stole, Moskvou se projíždí jako oligarcha s hlasitě puštěným rádiem, kde vyhrává Léo Ferré aj. Ale když budete mít nadhled a budete chtít vidět příběh muže, který už nemůže pokračovat v ubíjejícím stereotypu bez budoucnosti, uvidíte jej. Film si rád pustím ještě jednou. (15.11.2014)

Solidně natočené špionážní drama. Předlohou byla kniha francouzsky píšícího novináře a spisovatele Sergeje Kostina z roku 1997 poodhalující praktiky sovětské KGB. Mnohé z toho činí i film, který více než na akčních scénách buduje na poodhalování motivace a pozadí jednání hlavních protagonistů. Poněkud nejasný je důvod natočení tohoto filmů - téměř 20 let po pádu železné opony (a více než 10 po publikování knižní předlohy) (30.12.2014)

Není to špatné zachycením nálady a příjemně pomalu to plyne. Je to trochu jiné pojetí špionážního thrilleru. Méně akce, více psychologie. Velmi jasně to ukazuje cynismus velmocí. Bohužel ale spousta zajímavého se ve skutečnosti odehrála zcela mimo film a teprve v závěru se divák dozví, co se vlastně dělo. Což je velká škoda, neboť pokud by se alespoň v náznacích něco objevovalo v průběhu filmu, mohlo to být daleko zajímavější. (28.04.2014)

Trochu jinak Životy těch druhých nebo Pouta. Určitě se ani Farewell neobejde bez určité stylizace a lehkých nepřesností (ne každý den chodili pionýři ve slavnostním po ulicích v organizovaných průvodech; myslím, že dítě vyrůstající v Rusku, respektive v jakémkoliv autoritářském systému, by svého rodiče nevykázalo ze svého pokoje; těžko by Grigoriev věřil, že jeho syn dostuduje, když hodlal podrazit své chlebodárce apod.), ale jinak se jedná o další nečernobílý pohled na fungování totalitního systému. Kusturicovi lze plukovníka věřit. Ze špionáže se nedělá zbytečné drama. Naopak právě ten zdánlivý klid působí hrozivě, když cáry papíru i psychologické tlaky pohybují bezejmennými úředníky a jejich rodinami, manipulují se jimi prezidenti, šéfové rozvědek i světové dějiny. Nejhorší zůstávají ty základní principy, u nichž mi něco říká, že se od osmdesátých let zásadně nezměnily. (01.05.2014)

Své kouzlo tento film bezesporu má. To by v něm hlavní roli nesměl hrát Emir Kusturica, který dokáže bez problémů uhranout na režisérské stolici, s kytarou v ruce, ale i za kamerou coby herec. Počítat se ale musí s nesmírně pomalým tempem, kterému délka filmu taktéž nijak závratně nepřihraje do karet. Pokud se ale do příběhu dostanete, což není úplně tak obtížné, odmění se Vám upřímnou výpovědí špionážního světa v KGB a CIA. Kam se po pravdě hrabou akční selanky hollywoodského vzezření. Tenhle francouzský špionážní thriller nemůže být realističtější. Počítejte ale, že s realističností přichází méně akčních zvratů. Na druhou stranu si tvůrci mohli odpustit nudu a přibrat do takového námětu trošku napětí. To by se v takovém případě doslova nabízelo. Nehledě na to, že od počátku je patrné, kam celý ten špionážní kusanec směřuje... (11.10.2017)