Match Point - Hra osudu

„Tvrdá“ kamera a vyprávění jdoucí skrze lavinu dialogů s absencí vizuální narace zpočátku házejí diváka do vývrtky, ale zasněná romantika přejde v drama, to v thriller a morálka padá na hubu do bahna, což je vcelku neortodoxní cesta proti sluníčkovému trendu, ke kterému se sice Allen dopracuje s hodně vachrlatou vsuvkou z detektivní kanceláře, ale za ten pocit, že se Dostojevský několikrát neklidně obrátil v hrobě to pravděpodobně stálo. (22.08.2014)

Na některé věci se můžete každoročně spolehnout; že v létě bude hnusně, že porostou daně, že nás nenavštíví Marťani, že Woody Allen natočí nový film. Nejspíš film vtipný, o brýlatém neurotikovi řešícím své vztahy za zvuků jazzového soundtracku v centru New Yorku. Anebo taky ne. Jeho vzepření se – již několik let nalajnovanému – schématu lze vnímat jako úmyslnou provokaci, jako snahu přebít nižší uměleckou úroveň posledních filmů, či prostě jako změnu. Match Point je smrtelně vážný (nanejvýš krutě sžíravý), odehrává se v Londýně (ne v New Yorku), jeho hrdiny jsou čerství třicátníci (ne lidé středního věku) a zlomové události podmalovává La Traviata, případně jiná operní árie (ne jazz). Match Point působí jako film mladého (ale zkušeného) režiséra, avšak pouze do momentu kdy si uvědomíte, nakolik se tento „mladík“ inspiroval dílem jistého zkušeného matadora. Všechny aspekty se totiž stále podřizují bravurnímu „allenovskému“ scénáři. Rozdíl můžeme vnímat především v míře „nesvobody“ postav, které do příběhu vstupují s předem rozdanými kartami, což podtrhuje dojem antické tragédie. Právě jejich pravidel v lehce inovovaném hávu zde Allen využívá. Důležitější než vnitřní pochody hrdinů jsou činy, ke kterým směřují. Jak potvrzuje podtitul českého názvu, Allen na atraktivním milostném čtyřúhelníku demonstruje právě onu nevyzpytatelnou hru osudu. ___ Woody Allen natočil temně moralizující (přesto ne morální) romanci o zločinu a trestu s patrnými vlivy Bible, Dostojevského a umění vůbec (proto, nejen pro tamější finanční podporu Londýn, plný galerií, muzeí a divadel). Je pravdou, že Match Point graduje velmi pozvolna, líně a opatrně a někdo by maximální snahu o kulminaci nahromaděného děje v posledních dvaceti minutách nemusel víckrát rozdýchat. Ono to skutečně připomíná vodní vír, který nudí jen při neúčastném pozorování ze břehu a který vás, když do něj spadnete, bude nemilosrdně pohlcovat s vidinou neradostného, nevyhnutelného konce. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Tommy987, jojinecko, Ajantis, mm13, Indy, Martyr (08.05.2006)

Tohle není klasický Woody. Popravdě - neznat jméno režiséra předem, nemám nejmenší šanci uhodnout, kdo ten film natočil. Ale s tímto jiným filmem (Woody se v něm byť ani na sekundu nemihne, odehrává se v Londýně, tradičního sarkasmu si taky moc neužijeme) jsem přesto moc spokojená, ani chvíli jsem se přes značnou délku nenudila, poslouchala chytře napsané dialogy a sledovala zapeklitý milostný trojúhelník, jehož rozřešení jsem tušila už chvíli předem, než k němu došlo, ale několik detailů na něm mě skutečně dostalo... Navíc má výborné a pečlivě volené herecké obsazení a krásnou atmosféru současné Anglie a její smetánky, takže těším se, pane Allene, na váš další počin. (04.09.2006)

Skvěle napsané a zahrané konverzační drama, s vyústěním, které, jak je vidět ze zdejších ohlasů, mnohý divák nezkousne. Jenže právě rozhřešení celého příběhu, překvapivé, do jisté míry cynické, jdoucí proti zaběhnutým stereotypům (ti, pro které je Columbo, Perry Mason či jiné detektivky denním chlebem, budou asi nemile překvapeni :o) ) a pošlapávající mojí idealistickou dušičku, dodává celému vyprávění ten správný dráždivý říz. Jedinou slabinu bych viděl v postavě detektiva, který v závěrečné pětiminutovce svým projevem (to, jak se náhle zvedne z postele, či až komicky gestikuluje při vyjevení své teorie) posouvá příběh až do jakési frašky. Ale to je opravdu jen taková malá pižka na kráse celku. (24.09.2006)

Mám si lámat hlavu, jestli je lepší starý "ohmataný" Woody nebo jeho experimentální odvrácená strana, ztrácet se v bludišti "dežaví" a rozebrat to po slovech, po gestech? Kašlu na to, byla to pohoda, víc než to - byla to příjemně mrazivá pohoda a jdu si to dát ještě jednou .... a ještě jednou a ...... (22.08.2006)