Match Point - Hra osudu

Nečekaně temné drama, které mě bohužel moc neoslovilo. Na můj vkus je snímek až moc ,chladný´, žádná z postav se mi moc nelíbila a místy jsem se skutečně nudil. Nehledě na to, že příběh plyne zbytečně pomalu a místy mi to přišlo jako prohlídka snobských interiérů. Podle mě je v tom příběhu až moc zloby a negace, čímž se mi do nálady Woody tentokrát netrefil. (26.12.2008)

Woodyho náhradní hlava v akci. Výtečně napsané, výtečně zahrané a výtečně zrežírované. V mistrovsky rozjetém Londýnském zápase o vlastní svědomí a pohodlný život prohrává Jonathan Rhys Meyers na plné čáře, ale Woody za kamerou smečuje jako o život a nenechá diváka uhodnout, kam míček nakonec spadne. A vězte, že když spadne, je to pořádný rachot se zatraceně dlouhou ozvěnou. (90%) (28.01.2008)

"Nevinní občas padnou za oběť velkým cílům." Jsem slušnej týpek a hraju tenis jako Chris, ale členem britský smetánky nikdy nebudu. Jednak jsem totiž mizernej řiťolezec, nesnáším operu a problémy obvykle neřeším vraždou. Zmetek Chris to dává a to tak dobře, že i já jsem mu fandil, aby mu to prošlo. Tímto si sám sebe přestávám vážit. Ale ono je to těžký, když hlava chce nudnou životní jistotu a péro zase sexuální dračici. Nerad, ale rozumím tomu. A vlastně mě to hodně bavilo, ale ta neustále kvičící opera mě přiváděla k šílenosti. (17.01.2022)

Na některé věci se můžete každoročně spolehnout; že v létě bude hnusně, že porostou daně, že nás nenavštíví Marťani, že Woody Allen natočí nový film. Nejspíš film vtipný, o brýlatém neurotikovi řešícím své vztahy za zvuků jazzového soundtracku v centru New Yorku. Anebo taky ne. Jeho vzepření se – již několik let nalajnovanému – schématu lze vnímat jako úmyslnou provokaci, jako snahu přebít nižší uměleckou úroveň posledních filmů, či prostě jako změnu. Match Point je smrtelně vážný (nanejvýš krutě sžíravý), odehrává se v Londýně (ne v New Yorku), jeho hrdiny jsou čerství třicátníci (ne lidé středního věku) a zlomové události podmalovává La Traviata, případně jiná operní árie (ne jazz). Match Point působí jako film mladého (ale zkušeného) režiséra, avšak pouze do momentu kdy si uvědomíte, nakolik se tento „mladík“ inspiroval dílem jistého zkušeného matadora. Všechny aspekty se totiž stále podřizují bravurnímu „allenovskému“ scénáři. Rozdíl můžeme vnímat především v míře „nesvobody“ postav, které do příběhu vstupují s předem rozdanými kartami, což podtrhuje dojem antické tragédie. Právě jejich pravidel v lehce inovovaném hávu zde Allen využívá. Důležitější než vnitřní pochody hrdinů jsou činy, ke kterým směřují. Jak potvrzuje podtitul českého názvu, Allen na atraktivním milostném čtyřúhelníku demonstruje právě onu nevyzpytatelnou hru osudu. ___ Woody Allen natočil temně moralizující (přesto ne morální) romanci o zločinu a trestu s patrnými vlivy Bible, Dostojevského a umění vůbec (proto, nejen pro tamější finanční podporu Londýn, plný galerií, muzeí a divadel). Je pravdou, že Match Point graduje velmi pozvolna, líně a opatrně a někdo by maximální snahu o kulminaci nahromaděného děje v posledních dvaceti minutách nemusel víckrát rozdýchat. Ono to skutečně připomíná vodní vír, který nudí jen při neúčastném pozorování ze břehu a který vás, když do něj spadnete, bude nemilosrdně pohlcovat s vidinou neradostného, nevyhnutelného konce. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Tommy987, jojinecko, Ajantis, mm13, Indy, Martyr (08.05.2006)

Nevím, kde se vzaly ty zvěsti, že Woody Allen radikálně zvážněl a tohle bude bůhvíjaký thriller. Podle mě je to typická allenovka, a velmi dobrá. Typická allenovka znamená film, který byl natočen s nadhledem a musí se tak na něj také dívat. Jediné, co zvážnělo, je hudba, ale spojení Allen-klasika taky není úplně nové (třeba místy Hana a její sestry). Návaznost na předchozí tvorbu můžeme vidět už v základu příběhu (Zločiny a poklesky), pak třeba v odkazech na klasickou ruskou literaturu, v narážkách na snobismus atd. Ale je pravda, že Allen přišel se spoustou nového (to se dá u nového filmu přece čekat). Film se natáčel v Londýně, s mladými herci. Je příjemně svěží, mám ho spojený hlavně se zelenou barvou. Ze začátku mi některé scény připadaly trochu ponechané „hře osudu“, ale nevadilo mi to. Snad to byl záměr – taková nedbalá elegance. Zato ta výborná „thrillerová“ scéna a pak pointa filmu mě ohromily, ale musejí se brát skutečně s rezervou. Nedokážu přesně říct, na které místo bych Match Point dala v nějakém žebříčku kvality Allenových filmů, ale můžu prohlásit, že mě nadchl stejně jako třeba Manhattan. (05.05.2006)