Tsotsi

Zo začiatku tento film vyzerá ako juhoafrické Mesto bohov, film ktorý sa bude snažiť poukázať na kriminalitu, sociálne rozdiely, vývoj v nejakom zaujímavom príbehu z chudobných štvrtí. No dočkáme sa deja, ktorý je dosť slabý a všetko sa bude točiť len okolo jednej udalosti a morálnych výčitiek, inak sa o vývoji v Južnej Afrike veľa nedozvedáme. Je smutné, že krajina, ktorá je súčasťou skvelého zoskupenia BRICS, je stále len v rozvoji a trpí nevzdelanosťou a z toho vyplývajúcimi problémami v zdravotníctve a bezpečnosti, kde horkokrvná kultúra robí v zlom zmysle divy. Európanovi ako mne sa z toho miestami chce okamžite jednať, na tých černochov chvíľami nemám pekného slova a sú pre mňa negrami, chvíľami by som ich najradšej postavil k stene a odrovnal, iní by tam možno rovno hodili atómovú bombu, ale takýto nie som a tak to nejde. Oni sú niekde v duši možno dobrí, len je to ťažké z nich dostať a často nevedia ako na to, sú dosť nevyspelí a problémy tam pretrvávajú a trpia tým aj nevinní. Je to len ďalší film do problematiky, ktorý sa oplatí vidieť, no nečakajte po ňom divy, je to priemerný film. (19.05.2013)

Nevím, mě se to prostě líbilo. Člověk si aspoň uvědomí jaký rozměr může mít kriminalita v ulicích, protože to čemu je vystaven třeba právě Johannesburg za tím ta česká těžce pokulhává! Navíc realita života v předměstských slumech, ta špína a brutalita, donutí každého člověka vážit si toho, kde žije svůj život! (25.12.2014)

Zemřít a nechat žít. Neobvyklé téma filmu se projevuje na jeho nejednotném stylu. Polosnové objevování ztraceného dětství naráží na překážky nastražené drsným kriminálním dramatem z těch nejnuznějších zákoutí Johannesburgu. Gavin Hood sice předvede pár scén s atmosférou prosakující napovrch, ale po většinu filmu jenom marně hledá rovnováhu. Některé až surreálné výjevy (mravenci) a biblické odkazy (poslední večeře) akorát znejasňují režisérův/scénáristův záměr a nešikovně rozvolněné vyprávění mění v sérii bizarních výjevů, spojených nakonec jenom oním násilně naroubovaným „velkým“ poselstvím. 50% Zajímavé komentáře: JFL, agathon, ZkuKol (27.10.2011)

Natočit v tomhle prostředí film o hajzlovi, který vás bude přes všechny svoje chyby zajímat, navíc natočit film, který vás strhne, to rozhodně nebylo jednoduché, ale Gavinovi Hoodovi se to podařilo a jeho herci z ulice tenhle snímek skvěle táhnou. Z Jihoafrické republiky by to rozhodně chtělo více filmů. Zbytečného patosu je škoda. (08.04.2016)

Letošní oscarový laureát za cizojazyčný film je vlastně jen takovým melodramatem z jihoafrického slumu. Přesně to, co americkým filmovým akademikům jde tak krásně pod kůži (viz i náš Kolja): mužský neotesanec se musí postarat o bezbranné děcko. Co chtít víc? Nic, pokud si chcete v kině potahovat slzičky, žmoulat vřelou ručku partnera/ partnerky a odnést si z něj pocit, že ten svět je sice peklo, ale rozhodně není tak nepřátelský a zlý, jak se nám snaží vsugerovat ve večerních zprávách. Tsotsi se Karlovarským festivalem mihnul takřka bez povšimnutí, na to že to je oscarový snímek. A i když je mi jasné, že je to tak trochu kýč, že je to dílo tak trochu Svěrákovsko-Hřebejkovsky prokalkulované, přesto říkám jen houšť. Když víte na co jdete, že tedy nesmíte čekat žádné rozkolísání vašeho středoevropského obrazu světa, myslím, že si Tsotsiho odyseu parádně užijete. Chytlavý disko rap jako emblematický průvodce předměstím Pretorie i bezútěšných slumů v jeho okolí. Poutavá, skvěle prokomponovaná kamera Lance Gewera. Bezchybně zavilý Presley Chweneyaga jako gangsteřík Tsotsi. A samozřejmě čokoládové, velkooké mimino. Všechno sesazené do umného balíčku, který skoro jakoby mimochodem nechá na vašem zadním sedadle pocit onoho „hřejivě lidského tepla“. Není to málo, není to hodně. Je to kýč, spousta klišé a režisérských pokynů „teď se smějte“, „teď plakejte“, „teď držte palce“ Prostě docela kvalitní mainstream. (20.07.2006)