Něco nového

Brian najde lásku svého srdce - krásnou a úspěšnou Tiffany - vlastně Kenyu, pardon. Bohužel, od začátku svého vztahu se potýká s otevřeným, hrubým a neomaleným rasismem jejích přátel a příbuzných a nevtipných komiček. Když se po třech týdnech tiše a jemně ozve, že už těch řečí o rasách má trochu po krk, Kenya se s ním okamžitě rozejde. Naštěstí pochopí, že rasismus je pičovina a že láska je víc. (25.11.2019)

Nudná a otrepaná romantická vôbec nie komédia, v ktorej som ústrednému páru černoška a beloch ich komplikovanú lásku ani náhodou neuveril. Medzi hercami to proste ani trochu neiskrilo a proste celému tomu ich vzťahu chýbala "šťava". Ani neviem, kedy naposledy som sa nudil aj pri posteľných scénach... (05.01.2011)

No nevím, takový vážnější pokus o Deník šílené černošské manželky (Diary of Mad Black Woman od Tylera Perryho), který se ale bere moc vážně, až mu ten sladkobolný konec nevěřím. --- Afroamericky šmrncnutá romantická komedie o ženě, která se musí rozhodnout mezi dvěma muži. (Mimochodem, věděli jste, že některé Afroameričany uráží existence bílého kafe?). Celou dobu si myslela, že její přítel je tím pravým pro život, ale pak se znenadání objeví muž jejích snů, a ona začne vyvádět psí kusy. Na sobotní odpoledne příjemná podívaná, ke které se však již nikdy nevrátíte. Zkrátka - nic nového. (18.05.2007)

Navzdory průměrným hodnocením mě překvapila milá malá romance, s jednou předsudky a sociálním tlakem napumpovanou slečnou a pohodovým chlapíkem. Obzvlášť mě zaujal hudební podkres, resp. dost často žádná hudba nehrála, nechávala prostor zvukům přírody a života. Nezdálo se mi, že by to v té rasové otázce ("černošká daň") tlačilo na pilu, koneckonců o tom ten film byl, plus mi přišlo zajímavé vidět, že takhle uzavřeně třeba část společnosti pořád skutečně žije. (19.10.2009)

Pod velkoměstským pozlátkem a filmařským stylem, oscilujícím na pomezí televizní reklamy a kriminálky Miami, se k mému údivu objevily smysluplné dialogy, nevšední děj a milý závěr. Něco nového vskutku postavilo mnohé vzhůru nohama. Třeba mé přesvědčení, že současné romantické komedie za nic nestojí. Co na tom, že ona vypadá jak z reklamy na zubní pastu, on je ztělesněný pan Dokonalý a ten druhý jeho variací? Nesuďme film podle formy, říkám si. A o lidech to platí dvojnásob. Milé a sympatické, i když lehce zapomenuté. Co by na to asi řekl Martin Luther King? (30.07.2013)