Princezny nejsou vždycky na vdávání

Po Vlaste Janečkovej a Svatave Simonovej som natrafil na ďalšiu českú režisérku, Jiřinu Pokornú - Makoszovú, ktorá celú svoju profesionálnu kariéru zasvätila práci na realizácii televíznych rozprávok. Podobne ako prvé dve menované filmárky, má i ona na svojom konte množstvo rozprávkových inscenácií, ktoré natočila v priebehu rokov 1969 až 1994. Ja som siahol po jej titule z roku 1985, ktorý nesie názov "Princezné nie sú vždy na vydaj". Princ Marian sa pri výbere nevesty spoľahne na odporúčanie a rady kúzelného zvončeka, ktorý mu prezradí dôležité informácie o jeho potencionálnych nevestách. Tri vydaja chtivé princezny budú veľmi prekvapené, čo sa o nich Marian dozvie. Ani jedna z nich nebude mať u neho šancu, pretože takéto princezné nie sú súce na to, aby sa stali jeho manželkou. *** (05.12.2023)

Klasická pohádka bez překombinovaného děje, která je co do obsahu prakticky úplně shodná se svou starší a daleko méně známou černobílou předchůdkyní Jak se Mette chtěla stát královnou (viz mé hodnocení tam). Dokonce i některé (vlastně snad všechny klíčové) dialogy jsou slovo od slova stejné. Jen zesnulou královnu nahradila její švagrová. Až si člověk klade otázku, proč byl vlastně tento remake natočen, když původní černobílá verze je dobrá, ne-li lepší. Je jen na vás, které dáte přednost. Já, od chvíle co ji znám, rozhodně té původní s Petrem Štěpánkem a Consuelou Morávkovou. (03.01.2022)

Banální vyprávěnka o tom, jak ta pravá nevěsta pro prince není z rodu bohatých princezen, ale hubatá holka z podzámčí. Ten, kdo odhalí pravou podstatu každého je zvoneček, který mají pověšený na zámku nad dveřmi a Bůh ví, jak mu současný král ucpal srdce (zvon nemá pusu, tak se asi ucpává srdce, i když to zní divně), že se za něj, dnes již zesnulá, královna provdala. A právě kvůli tomu strašně chytrému zvonečku si tu pohádku pamatuji z doby, kdy jsem ještě byla malá a věřila jsem, že zvony můžou mluvit. (20.10.2010)

Díky Petru Nárožnému a Ondřeji Havelkovi i docela slušná pohádka, ač natočená ve studiu. Zvoneček a jeho zpěv si ještě pamatuji z dětství. Vzhledem ke stopáži je to celkem oddychová, nenáročná záležitost s klasickými pohádkovými motivy - tři princezny, kvalitně zobrazené špatné vlastnosti. Jen ta Dáša mi tam neseděla. Mě totiž nikdy nepřišla krásná a už vůbec ne jako dobrá herečka. (30.06.2020)

Palec nahoru pro zvoneček, prokázal značnou umělou inteligenci, a to v dobách, kdy se počítače instalovaly do velkých sálů hlavně proto, aby se vědci alespoň trochu ohřáli. Ale přes všechnu chválu, jeho úvahy mi připadaly značně nespravedlivé. Například ošklivě pomluvil onu princeznu, kterou kousla moucha cece popř. trpěla únavovým syndromem, a dokonce do výčtu jejích špatných vlastností zahrnul i to, že nemá peníze. Neuvěřitelné, jako kdyby v pohádkách nebyla chudoba sama o sobě ctností a zárukou ryzího charakteru. Já si naopak myslím, že takováhle princezna je ideální partnerkou, neboť jak známo, ve spánku člověk nemluví, nekřičí, nenadává, nefackuje, maximálně se sem tam projde po střeše. A dále, zvoneček při svých hodnoceních vůbec nevzal do úvahy, že ten princ sám není zrovna dvakrát skvělá partie, ve skutečnosti by mohl být rád, že o něj vůbec má někdo zájem. Vrána si přeci taky nemůže vzít nikoho jiného než vránu, žába žábu, příšerka příšerku a Pat Mata. (28.10.2013)