Pád

Dokud divák nedokáže nahlédnout pod fenomenální obrazovou stránku, čeká ho barevné nic. Singhova geometrická přesnost, s jakou ve spolupráci s debutujícím (!) kameramanem nakládá s mizanscénou, je neskutečný útok na divákovo estetické vnímání, bez další podpovrchové vrstvy by ale film zničil sama sebe. Jaká radost dozvědět se, že Singh zachází ve skutečnosti ještě dál, než Burton s ambiciózní Velkou rybou. Vznikly dvě hodiny na téma "vyprávění a vizuální interpretace posluchače", kde se zároveň střetává mysl dítěte s dospělým. Krásně jsou zvýrazněny problematické úseky, kterou se sebou obtížný posun z diegésis na mimésis nese. Neodvážím se odhadnout, kolik studií lidské fantazie a paměti tenhle scénář ke zhotovení potřeboval a kolik jich ještě podnítí. Jistě jen vím, že další zhlédnutí je nutností, minimálně abych si ujasnil, nakolik do toho ještě zapadá závěrečné dumání nad místem kaskadéra v procesu natáčení (které se celý film tvářilo jako vedlejší kulisa). (01.12.2011)

Nevim, asi jsem nenapravitelny, popravy hodny optimista, ale opet nad mistnimy povetsinou rozpaky jemne kroutim hlavou. Mam rad filmy ktere mozna diky nekonzistentnosti scenare pusobi konzervativnim divakum utrpeni, uz to tak asi bude. I tak si, ale myslim, ze krome pusobiveho vizualu film nabizi zamysleni na tema pribeh vs realita / tvurce vs ucastnik atd. (20.02.2012)

Prolínačka se smutnou realitou kaskadéra byla hezká, stejně jako úžasně zahraná bezelstnost malé holčičky. Hlavní pozitivum pro mou subjektivní maličkost je ale jinde - v hezky vyjádřené dětské představě vyprávěného příběhu, který je vlastně jen osobními bolístkami podpořenou splácaninou bez hlavy a paty. (14.01.2011)

Efektní prázdnota. Pár pasáží s opravdu působivým záběrováním a estetický důraz na vizuálnost díla nevynahradí tu neskutečnou dvouhodinovou nudu podpořenou slabým scénářem. Tarsem je dobrý designer scén a záběrů, ovšem jako režisér mě zatím nepřesvědčil. Největší chuťovka z Pádu je tak samotný prolog a epilog, kde naplno uplatňuje své zkušenosti z reklam a natáčení videoklipů. Vše ostatní je jen dlouhá procházka po muzeu - vidíte toho tolik, že vám to nic doopravdy nedá. (23.11.2011)

Že Tarsem vykrádá sám sebe, by snad až tak nevadilo, problém je, že ty obrázky nejsou až tak cool a nejdou až na úplnou dřeň jeho vizuální manýry, tudíž prostě nudí. Všechna síla vyprávění se tak točí okolo jedné nemocniční postele, kde herecky exceluje devítiletá holka, jejíž herecký projev spočívá ve žvatlavé angličtině, pláči a posmrkování. Na dvě hodiny stopáže málo, ale relativně k přežití. (24.12.2011)