Milan Rastislav Štefánik

Tak jsem se rozhodl být dnes (aspoň filmově) "státotvorný" a pobavilo mě, jak lze natočit životopisný snímek o Štefánikovi, aniž by tvůrci sáhli k zobrazení (v roce 1935 již nemocného a abdikujícího) Masaryka a Beneše (který jej v prezidentském úřadu střídal). Z.Rogoz coby titulní postava je většinu času pateticky unaven, což vyjadřuje stereotypně hlavou v dlaních, na štěk roku aspiruje J.Marvan v roli srbského majora (na plátně stráví cca 20 vteřin, přičemž zády ke kameře pronese jednu větu). Předpokládám, že dnešní divák neznalý základních historických souvislostí bude z filmu zmaten. (28.10.2011)

V dnešní době je obtížné sledovat film jako je tenhle. Za první republiky Češi znali své hrdiny, nemuseli mít asi titulky lokací jednotlivých scén, orientovali se v uniformách a vůbec asi věděli o čem tento film je. Já znám jen základní kostru životopisu našeho "světce" a přese všechnu snahu jsem se v ději občas ztrácel. Štefánik se přesouvá po bojištích první světové války, dnešní divák však tehdejší válečné operace v podstatě nezná (jeho smůla), řada scén proto zůstává nepochopena. Není zde ani vysvětleno, proč je vlastně Štefánik tak vysokou figurou na šachovnici československé zahraniční politiky, takže i efekt výchovně naučný pro dnešního diváka padá. Nadčasový tedy snímek rozhodně není, ale pro mne to i tak svůj význam bezesporu má...60% (05.06.2012)

V dobe vzniku filmu sa po euforickom založení Československej republiky istým spôsobom ochladzovali vzťahy medzi našimi národmi, keď silneli separatistické chúťky Slovákov a bolo potrebné vzťahy znovu obrodiť. V českej produkcii aj so slovenskými hercami vznikol film, ktorý dokázal na malej ploche zaznamenať všetky relevantné politické udalosti zo života slovenského velikána, resp. ich načrtnúť. Ďalšie udalosti v Európe aj tak všetko zmarili, dôležité je však, že film vznikol a dôvody vzniku nie sú natoľko dôležité. Azda najväčšou slabinou je výber hlavného predstaviteľa, Zvonimir Rogoz napriek získanej Filmovej cene proste nepasuje. Film využíva archívne zábery, vzhľadom k čiernobielemu formátu filmu tak vyzerajú dobre a je obdarený pompéznou a ráznou Moyzesovou hudbou. (05.05.2020)

Ako to už pri vlasteneckých filmoch z toho obdobia býva, obrovskej dávke pátosu sa nevyhol. To by sa aj dalo pochopiť, keď na príklade prvej svetovej, aj s použitím dokumentárnych záberov, chce varovať pred ďalšou vojnou. Horšie je, že hlavná postava je absolútne nevhodne obsadená, už napohľad o desaťročia starším hercom, naviac hovoriaci českou slovenčinou. Napriek všetkému tento raritný film má svoj význam, a nie je žiadne utrpenie ho sledovať. Aspoň som si doplnil vedomosti, kto je krásna Giuliana, vo filme oblečená ako antická bohyňa. –––– Je francouzským občanem, ale většího vlastence jsem neviděl. –––– Kedysi som ti pravicu nepodal. Dnes ti ju už podať nemôžem. –––– Pozrite, môj vlak odchádza, váš práve prišiel. (25.10.2018)

Neznámy, ťažkopádne pôsobiaci životopisný snímok, ktorý patetizuje a prehnane hrdinuizuje slovenského dejateľa. Dialógy sú hlavne vďaka veľkému patetizmu ťažko počúvateľné a herecké výkony vrátane hlavnej postavy teatrálne podané. Mne neznámy Rogoz sa však na rolu Štefánika vcelku hodí a na to, že nie je Slovák, ale česky hovoriaci Chorvát, mu slovenčina išla. Čo sa však o ostatných slovensky hovoriacich českých hercoch už povedať nedá. Bagar v typicky zápornej roli ma tiež nejako nepresvedčil. (02.09.2017)