• Dzonysek
    odpad!

    V době, do níž je tento snímek zasazen, bylo M. R. Štefánikovi něco málo přes 35 let. Když skutečný Štefánik tragicky zahynul, bylo mu nedožitých 39 let. Představiteli hlavní role (Zvonimir Rogoz) bylo v době natáčení filmu téměř padesát. A nutno podotknout, že na to skutečně vypadá. O Štefánikovi se dále traduje, že měl obrovské charizma, u Rogoze však postrádám aspoň náznak něčeho podobného, role mu naprosto nesedí. A navíc mi ani nepřipadá, že by byl Štefánikovi nějak zvlášť podobný, ale to už by snad ani nevadilo. Celkově mi ale obsazení hlavní role hodně vadilo, Rogoz mě chvílemi spíš děsil. Plno patetických proslovů dělá z filmu agitku. Samozřejmě si plně uvědomuji kontext doby, ve které film vznikl. Chápu, že v roce 1935 měl film zapůsobit jako povzbuzení nálady ve velmi nejisté době. Taktéž chápu, že Štefánik je vyobrazen jako hrdina a nijak tenhle pohled nezavrhuju. Ale co je moc, to je prostě příliš, některé momenty filmu působí jako parodie. Dál...pokud jsem to dobře rozlišil, tak Štefánik má v jednom záběru na svém pracovním stole v rámečku fotografii Edvarda Beneše. Vzhledem k celkem známému vzájemnému vztahu těchto dvou státníků se v závěru ptám....To jako vážně??? To je spíš další z mnoha scén, které působí tak nepravděpodobně, jako podstatná část "životopisného" snímku. A ten jazyk....to je co? Čeština to není, slovenština taky ne.... Doplnění po druhém shlédnutí: Byl to snad ještě horší zážitek, než v prvním případě. Na tohle je i hodnocení odpad! málo...(21.11.2011)

  • JARDAHONDA
    ***

    Životopisný film vypráví tragický příběh o významném slovenském politikovi a generálovi francouzské armády. Štefánik patřil k lidem, kteří se významně podíleli na vzniku samostatného Československého státu. Jeho život byl pestrý, hodně studoval a cestoval. V roce 1914 působil v Paříži, kde se přihlásil do armády a jako důstojník zde s francouzskými generály jednal o vzniku čs. jednotek. Účastnil se leteckých soubojů v Srbsku. Na italské frontě počítal mrtvé a ze všech svých sil se snažil o uzavření příměří. Na dálném východě ho šokovaly podmínky, ve kterém naši vojáci museli žít a bojovat. A když se konečně dočkal vítězství, vstoupilo do jeho života tragické neštěstí. Za hlavní roli v tomto životopisném dramatu si Zvonimir Rogoz vysloužil v roce 1935 cenu Filmového poradního sboru.(5.5.2013)

  • kinderman
    ***

    Tak jsem se rozhodl být dnes (aspoň filmově) "státotvorný" a pobavilo mě, jak lze natočit životopisný snímek o Štefánikovi, aniž by tvůrci sáhli k zobrazení (v roce 1935 již nemocného a abdikujícího) Masaryka a Beneše (který jej v prezidentském úřadu střídal). Z.Rogoz coby titulní postava je většinu času pateticky unaven, což vyjadřuje stereotypně hlavou v dlaních, na štěk roku aspiruje J.Marvan v roli srbského majora (na plátně stráví cca 20 vteřin, přičemž zády ke kameře pronese jednu větu). Předpokládám, že dnešní divák neznalý základních historických souvislostí bude z filmu zmaten.(28.10.2011)

  • dr.fish
    ***

    V dnešní době je obtížné sledovat film jako je tenhle. Za první republiky Češi znali své hrdiny, nemuseli mít asi titulky lokací jednotlivých scén, orientovali se v uniformách a vůbec asi věděli o čem tento film je. Já znám jen základní kostru životopisu našeho "světce" a přese všechnu snahu jsem se v ději občas ztrácel. Štefánik se přesouvá po bojištích první světové války, dnešní divák však tehdejší válečné operace v podstatě nezná (jeho smůla), řada scén proto zůstává nepochopena. Není zde ani vysvětleno, proč je vlastně Štefánik tak vysokou figurou na šachovnici československé zahraniční politiky, takže i efekt výchovně naučný pro dnešního diváka padá. Nadčasový tedy snímek rozhodně není, ale pro mne to i tak svůj význam bezesporu má...60%(5.6.2012)

  • Marthos
    ***

    Rarita. Legenda o Štefánikovi, natočená překvapivě bez přepjatého patriotismu a s jistým uměleckým přesahem, přestože Zvonimir Rogoz byl pro titulní roli opravdu starý. Obsazení slovenských herců mělo nepochybně svůj skrytý účel i poslání, což je vzhledem k událostem, které následovaly za necelé čtyři roky (14. 3. 1939), vskutku paradoxní.(2.3.2009)

  • - V tomto filmu se poprvé před kamerou objevil Raoul Schránil. Režisér Sviták mu svěřil roli pobočníka jednoho z francouzských generálů. (Kulmon)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace