Den vítězství

Ďalší z rady ničím výnimočných vojnových filmov, tentokrát viacej zameraný na afrických spojencov, ktorí pomáhali oslobodzovať Európu. Nakrútenie filmu o vojnovej jednotke Alžírcov oslobodzujúcich Francúzsko nepovažovujem za nijak zlé, horšie je to už so samotným podaním, nevýraznej a nedotiahnutej réžii, rovnako tak aj chabým hereckým výkonom. Pritom sa dá povedať, že začiatok filmu je vcelku vydarený; naverbovanie vojakov a vzápätí pomerne silná scéna dobývania strategického kopca ovládaného Nemcami, ktorá sa takmer vyrovná naturalistickému vylodeniu v Normandii s tu toľkokrát spomínaného ,,Zachráňte vojaka Ryana". Potom však nasleduje celý rad nudných a podľa mňa zbytočne zdĺhavých pasáží, viac-menej založených iba na uznaní zásluh pre afrických spojencov. Záver sa potom taktiež nesie v duchu Ryana, rovnako tak aj príchod na cintorín padlých po šesťdesiatich rokoch. Nomináciu na Oscara akosi nechápem (vari sa nenašli lepšie filmy?), rovnako tak aj 9 nominácii na Cézara. Ak by bol o 30 minút kratší, mohol byť aj viacej znesiteľnejším. (16.02.2008)

už samotný záchvěv nejistoty způsobený podezřením, že se jedná o film vyrobený na společenskou zakázku, mající za účel pomoci s kompenzací určitého společenského/národního tabu, může pohřbít celý divácký zážitek. ale i onu hypotézu lze s trochou snahy podrobit zkoumání a zamyslet se, třeba s pomocí srovnání. snímek z francouzsko-africké koprodukce se možná nevyznačuje prostou cílevědomou režií, oskarovými hereckými výkony a slzopudným, epickým hudebním doprovodem jako kdejaký americký válečný film, spolu s tím se ovšem vyvaroval rovněž násilím vnucovanému citovému apelu, samoúčelnému vršení jedné akční scény na druhou, uměle namíchanému sentimentu a co je v žánru válečných filmů velkou vzácností - ideologické konformity. režisér Indigènes raději zariskuje, že znudí své diváky přemýšlivým dialogem na zajímavé etické téma, že je znejistí a podnítí uvažovat nad různými hledisky, než aby se je na druhé straně pokoušel otupit nekonečným přívalem střílení a explozí. přitom mu nemohu s čistým svědomím upřít um při režírování akčních scén, který předvedl zejména v působivém závěru. buď je Indigènes "nesrovnatelně" lepším filmem, než všechny ty pérl hárbry a zelené barety vojína Ryana, nebo se musím přiznat, že tentokrát jsem se i já nechal zmanipulovat a následně uchlácholit případnou politickou korektností. ale pravděpodobnější je možnost, že to je zkrátka dobrý, ač poněkud plochý a v některých okamžicích přeci jen tezovitý film. (07.06.2012)

Velice slušný válečný film s poměrně originální zápletkou a z trochu jiného úhlu pohledu, byť chybělo mi silnější sžití s postavami. Z těch několika tváří byl nejvýraznější Samy Naceri a to jen nejspíše proto, že jsem ho znal z dřívějška. Z této tématiky šlo rozhodně vytěžit mnohem více, na druhou stranu film nenudí a rozhodně nezklame. Po technické stránce není moc co vytýkat. Hudba je boží. (19.04.2015)

64 % uz len za to , ze hoci tieto africke jednotky neboli nikdy povysene a vzdy ostali obcanmi druhej kategorie vo Francii, no pomohli k porazke Hytlera. Hytler totiz bol naprosto sialeny, bola to zruda. Bol posadnuty maniou ovladnutia celeho sveta, jeho brutalna, nenavistna a agresivna povaha ho nutila systematicky napadat vsetkych susedov, chcel utopit ludstvo v oceanoch krvi, xmrti nenavidel zydy. Bol pravom potrestany pokrokovymi mierovymi silami slobodneho ludstva. (04.06.2022)

Mám rád vojnové filmy a obzvlášť s druhej svetovej, ale toto ma nejako nebavilo. Možno to bolo príbehom, možno to bolo postavami, možno to bolo hercami, alebo to bola kombinácia všetkého. Každopádne som to dopozeral do konca, pretože sa na tu výpravu pekne pozerá, to sa musí nechať. A som rád, že som to dopozeral dokonca, pretože záver bol najlepší na celom filme. Nie že by bol super, ale celý film moc toho neponúkol a v závere konečne ide do tuhého. 55% - 3* (09.10.2019)