Otravný chlap

příjemně psychpatická práce, předurčení pendlující prostorem pofiderní paranormality, pravda, poněkud permanentně, přesto přítulně pitoreskní. Pobavení provázané pomocí pachtění po prapodstatě, po původu, po pravdě. Přemýšlivé, pozorované, pitoreskní, pravdivé. Plusem právě prostupující psychedeličnost. PS: po požitý pofiderních přípravků, prášků, pravděpodobně perfektní. (12.05.2013)

Něco mezi Kafkou a filmovým Brazil. Absurdní černá komedie o chlápkovi, který se ocitne v dokonalém městě, kde by měl žít spokojený život, ale dokonalost je nudná a sterilní, je to opak života. Není tedy divu, že se Andreass nakonec vzbouří a stane se pro ostatní obyvatele nepohodlným. Vizuálně zajímavá existencionální alegorie se znepokojivou atmosférou, která asi nebude pro každého, ale stojí za zhlédnutí, už jen proto, že se odlišuje. (21.07.2013)

V Oslu mají hezkou radnici, aneb v městě je řád a pro každého práce. Všichni jsou ok. Všichni jsou hodní. Nikoli „spořádaní“, ale opravdu spořádaní. Všichni jsou zaměnitelní, všichni jsou mrtví. „Ano, to by mohlo být fajn.“ „Ale co opravdu chceš?“ Svět bez chuti. Esteticky dokonale vyjádřeno. Monotéma. (A ta krajina v úvodu!) Zatracení pro sebevraha a duševními sebevrahy jsme dnes všichni. Jeden aspekt dnešní reality. Jedna z možných budoucností, jedna z chtěných a připravovaných budoucností. Perspektiva strašlivější než Nietzscheho „poslední člověk“, totalita, o jaké se ani nesnilo Orwellovi – totalita bez násilí, totalita hodných, dobrovolné otroctví, završení pokroku. Vystačí s jediným železným zákonem: Buď v pohodě! Jediným východiskem by mohlo být zlo. Ale ani to nefunguje. V posmrtném světě sebevrahově není naděje. Jestli je naděje pro nás, zahlédl jsem ji v té rozbité lidské trosce potácející se z metra. Film o otravném člověku si nicméně vystačí i bez varovného civilizačního zřetele; nespokojený jedinec, kterému „něco chybí“, který nedokáže dýchat společný vzduch, je vždy již odsouzencem. A opět: film důsledně rozvíjí něco, co máme zárodečně vždy už v sobě a co se v naší době začíná vyjevovat. Nápis na ceduli u uvítací benzinky: Standard. Avšak: mezi tím ikeáckým světem a místností s bábovkou nevidím podstatný rozdíl, hrůza mdlé spořádanosti šla z obojího. Tato je jen nedokonalým předchůdcem onoho. Štěrbina ve zdi byla lepší. (29.11.2011)

Filmy tohohle typu mám velmi rád, když člověk od začátku do konce pořádně neví, co se děje a až závěr mu to vysvětlí. U Otravného chlapa se vyskytly dvě chyby. Hlavní hrdina byl nesnesitelný idiot a celá pointa vyšuměla absolutně do prázdna, což se prostě stát nesmí. Hodně mi to připomnělo Villeneuveova Nepřítele. 35% (19.07.2017)

Severská epizodka z posmrtného života, kde prsty dorůstají rychlostí blesku a skok pod vlak vám zabije nanejvýš pár hodin. Tento snímek dává naději jedincům se sebevražednými sklony, že až vykonají onen radikální zákrok, tak na ně místo rohatých zmrdů s vidlema bude čekat byt 2+1, práce úředníka a blonďatá zasouvačka. Otravný chlap je depresivní, rozvleklý, ani na vteřinu komediální, pyšní se tou nejasexuálnější píchací scénou, kterou jsem měl čest vidět a bezpochyby se jako celek ocejchuje do mysli každého ignoranta, akorát je příliš negativní a beznadějný, abych ho řádně docenil. (16.05.2012)