Hodiny

Oproti knihe trochu viac a otvorene útočiace na city, ale aj tak veľmi zaujímavý film + nádherná hudba. (17.12.2007)

Přesně film na mé gusto. Hudba a topící se Kidman vtáhnou tak zoufalým způsobem do děje, že se člověk bojí až dýchat. (Zoufalým myslím působení, aby nedošlo ke špatnému výkladu slova.) A jednoznačně s titulky. Zvuky v něm hrají takovou roli, že je dabing tlumí, především ruchy, hudba je výrazná i v dabované verzi. Kombinace jedné z nejsilnějších knih co znám se skvělými herečkami, úžasnou muzikou mého milovaného Glasse, prostě mi schází superlativa. Pokud už si zvykáte na mé komentáře, tak kniha. Hodiny Michaela Cunninghama jsou tak těžké na čtení, že jsem je poprvé ani neocenila, spíš nedocenila. Četla jsem je dřív než natočili film a fakt jsem se jimi prokousávala. Mimochodem, v roce 1999 za ně získal autor Pulitzerovu cenu. Obecně se považovaly za nezfilmovatelnou knihu. A co z toho vzniklo, to jsme viděli. Podruhé už jsem si je vážně užila. A vaší pozornosti doporučuji i Domov na konci světa. Vzorové dny jsem ještě nestihla. (16.05.2008)

Silný příběh o jednom běžném dni tří žen, jejichž životy spolu jen zdánlivě nesouvisí. Opak je pravdou. Ačkoliv se jejich osudy odehrávají v rozdílných časových úsecích, charakterem jsou si velmi blízké. Od života dostaly všechno, co si myslely, že může nabídnout, avšak ony touží po něčem větším, důležitějším - po svobodě, po vysvětlení a pochopení, protože kdo řekl, že to tak musí být? Podle jakých pravidel se má život žít? Hodiny bych si možná dovolila přirovnat k Odysseovi od Joyce, jen jsou podány stravitelnějším způsobem, ale fungují na stejném principu. Sledujeme tři vyzrálé ženy, které v jednom dni prožívají prostřednictvím svých myšenek celý život. Tolik emocí, osudových zvratů a tlaku jsem v jediném filmu ještě neviděla a Stephen Daldry všechny ty pocity dokázal harmonicky zkombinovat. Hodiny jsou skutečně citlivým snímkem, který si nehraje na velký a nesnaží se zapůsobit nějakými prostoduchými žvásty hlavních hrdinek, co si stěžují, jen aby se mohly cítit nepochopené. Ony nepochopené jsou. Nepochopené partnery, dětmi, přáteli... Musí se se sebou vyrovnat samy, protože pocit prázdnoty nikdo jiný vyléčit nemůže. Závěrem bych chtěla dodat, že Kidman dostala ocenění určitě právem, byla úžasná, ani bych ji nepoznala, avšak to, co předvedla Julianne se mi zdálo mnohem lepší, emotivnější, zvlášť hotelová scéna mi naháněla husí kůži. Můžu s klidem prohlásit, že Lauru považuji za její nejlepší herecký výkon. (28.05.2010)

Pro mě trošku složitější film, postavy byly zajímavé, výkony skvělé, ale tak nějak sem nepochopil co tím chtěl autor říci, kdoví možná si jednou přečtu knihu. (10.08.2010)

Na tento film jsem se původně ani dívat nechtěla. Přátelé se kterými jsem se o tomto filmu bavila mi řekli, že je to nudný film bez děje. Ale i tak jsem se podívala vůbec toho nelituju. Navíc je teď mám za veliké hlupáky:) Tento film má příběh, velice krásný příběh nešťastných, ale i přesto šťastných žen. A hlavně jsem se vůbec nenudila. Navíc tam hrajou moje oblíbené herečky- Meryl Streep a Nicol Kidman. A proto je opravdu lepší dát na csfd než na (hloupé) kamarády a nechat si ujít tak krásný film jako jsou The Hours. (20.03.2011)

Tak mi nějak stále zní v uších ta kouzelně podmanivá hudba, nádherně úsporná hudební kompozice mého velkého oblíbence, minimalistického skladatele Philipa Glasse, právě z té vnímám skutečné tempo plynutí času, stále a stále, s každým okamžikem nezastavitelně jako vpřed deroucí se proud řeky a právě v takovém přirozeně plynoucím tempu k nám předstupují jednotlivé citlivě vytvářené obrazy emocionálně posmutnělého děje, nahlížíme přes ně postupně do složitě spletitých životů tří žen, které sice rozděluje právě ten zmíněný čas, odlišnost doby, ale o to bližší jsou jim pak jejich vlastní obtížně prožívané situace, jejich psychická trýzeň, deprese, se všemi zřejmými i plíživými projevy, těžko překonatelné trápení, pozvolna vlekoucí člověka až k neodvratnému tragickému konci. Smutně pravdivé. Bohužel. (16.05.2012)

Tohle je tak emočně silný, že je až neuvěřitelný, že to natočil chlap a já se až stydim, jako chlap, že mě to dostalo. Je to jeden z nejvnímavějších pohledů do toho temnýho světa, kterýmu kdovíproč nejčastěji podléhají právě ženy. Jedna z nejlepších rolí Nicole Kidman! PS: Tři holka-holka líbačky v jednom filmu. (90%) (28.11.2013)

kde začať? v prvom rade, že tomuto filmu ide všetka česť za absolútne dokonalé herecké obsadenie, ak existujú ceny pre casting directorov, tak by sa mali volať po človeku čo castoval tento film to po prvé, po druhé- Stephen Daldry (a asi ešte Todd Haynes) má obrovský talent snímať ,,pocitovky" spôsob akým sníma Julianne Moore v úvodnej (dokonale zostrihanej) sekvencii, alebo to ako dokáže dokonale zachytiť vznik myšlienky (scény s Nicole Kidman) je proste nezabudnuteľné. film je výsostne ženská záležitosť, téma odcudzenia, stereotypu, unikania pred sebou samou, to všetko sú ženské (alebo teplé) témy, pre túto skupinu je aj ten film určený, nič to nemení na tom, že je to výnimočná snímka ktorá v mojich očiach ďaleko prekonala knihu. a záverečný dialóg Moore so Streep mal byť pre obidve na oscara. (16.09.2014)

"I'm gonna make a cake. That's what I'm gonna do"   Jsou to ty hodiny, které musím přežít a po nich následují další a minuty a vteřiny, tikání času nelze zastavit. Ten dort se nepoved, i když dal tolik práce.   Clarissa: "Na žádnou party nemusíš. Ani na tu oslavu. Nemusíš nikam chodit. Nemusíš vůbec nic." Richard: "Ale co ty hodiny? Pořád tu jsou ty příští hodiny. Napřed jedna, po ní druhá. A když se ti povede je přestát, čekají tě další, a další… Já už nemůžu." Richard: "Jenom je mi z toho smutno. To, čeho jsem chtěl dosáhnout, mi připadalo docela prosté. Chtěl jsem vytvořit něco životaschopného a dostatečně šokujícího, aby to aspoň jednomu člověku mohlo prosvětlit den. Docela obyčejný den. Jen si to představ, přát si něco takového! Bláznivý nápad."   A tak Laura Brownová, žena, která se pokoušela zemřít, a nepodařilo se jí to, která utekla od rodiny, zůstává naživu, zatímco všichni ostatní, kdo se snažili přežít ve stopě, kterou za sebou zanechala, už odešli. Ona žije, kdežto jejího bývalého manžela skolila rakovina jater a její dceru zabil opilý automobilista. A žije i po tom, co se Richard vrhl z okna na střepy pokrytý betonový dvorek.   “Dear Leonard. To look life in the face. Always to look life in the face and to know it for what it is. At last to know it. To love it for what it is, and then, to put it away. Leonard. Always the years between us. Always the years. Always the love. Always the hours.”   "Žijeme svoje životy, děláme to, co děláme, a pak jdeme spát - jak je to prosté a obyčejné! Několik nás skočí z okna nebo se jde utopit či spolyká hrst prášků; podstatně víc je těch, kteří zemřou při různých nehodách. A většinu z nás, obrovskou většinu těch ostatních, pomalu sežere nějaká nemoc nebo - když máme velké štěstí - sám čas. Útěchu nám může poskytnout jediné: tu a tam nějaká hodina, během níž náš život - navzdory obecné nepřízni osudu a planým nadějím - propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili, ačkoli každý (snad s výjimkou dětí, ale možná i včetně nich) víme, že po těchto šťastných hodinách nevyhnutelně přijdou docela jiné, mnohem temnější a obtížnější. Ale přesto pečujeme o svou obec, vítáme každé nové ráno a především - víc než cokoli jiného - doufáme, že se nám těch blažených hodin dostane co nejvíc. Jen samo nebe ví, proč to tak milujeme." (20.08.2022)

Faktem zůstává, že film je velmi ženský, natočený pro ženské publikum. A stejně to byl Oscar od převážně maskulinně obsazené poroty, byť podle mě by lépe slušel "paní herečce" Moore. (21.06.2006)

Jeden z mála případů, kdy se mi filmové zpracování líbilo víc, než knižní předloha. Tento film mám na pomyslné špici mé pomyslné Top 10. Vynikající herecké výkony, vizuální stránka výborná, hudba od Glasse…co chtít víc? Už jsem to viděla asi 4krát a pořád nenacházím nic, co bych mohla vytknout. Dokonce jsem u toho brečela - a to se mi stalo poprvé. 100% (02.01.2007)

Úžasný herecký koncert snad všech herců, neuvěřitelně kompaktní, emotivní, pravdivý příběh. Nicole konečně oceněná (spolu s Eyes Wide Shut a Moulin Rouge její nejlepší film). Nechápu, jak mohl Daldry tak neskutečně natočit nefilmovej příběh. A k tomu všemu jako bonus geniální hudba Philipa Glasse. (26.05.2007)

Trio mých oblíbenkyň, geniální režie Daldryho, nádherná hudba Glasse. To vše v jenom filmu, který je nejen komplexní, ale i velmi náročný, protože se odehrává ve třech časových obdobích a musí dát všemu smysl. A ten je v hledání štěstí. Na tomto díle je nádherné to, jak je lidský život složitý a nehledě na to, v kterém čase se odehrává je velmi, velmi podobný. (13.01.2008)

Nejdřív jsem četla knižní předlohu, která mě uchvátila. Pak jsem si s nejistotou (protože film je většinou slabý odvar knihy) sedla k filmu a byla uchvácená znovu. Nicol Kidman je tu naprosto strhující Virginie Woolfová a celý film má zkrátka neskutečnou atmosféru. Působí tak nějak depresivně (alespoň na mě), ale je na něm něco, co mě neustále přitahuje. A co tady musím hodně pochválit je úžasný soundtrack, který prostě zbožňuju. (03.03.2008)

Malo to velmi silne casti, ktore sa mi pacili avsak som mal bohuzial pocit ze to ma dost hluchich miest. Nemozem si pomoct ale samotny pribeh ma uplne za srdce nechytil nieze by ma vobec neoslovil, len to nebol na moju mieru. Ale kazdopadne to bol kvalitny film. (28.03.2008)

"Nevěřím, že dva lidé mohou být šťastnější, než jsme byli my." Po přečtení knihy jsem byl velmi zvědavý, jak se Stephen Daldry popere s touto (po filmařské stránce) těžkou předlohou. Vše zvládl bravurně. Meryl Streep, od té se nedal očekávat jiný než výborný výkon; příjemně ale překvapila Julianne Moore, která v roli Laury excelovala. Herecké výkony, kamera a především střih jsou bez chyby a v roce 2002 tak vznikl film, kterých by mělo vznikat více. Tleskám, smekám a doufám v další filmy, které by se alespoň z poloviny rovnaly Hodinám. (26.06.2008)

Mohla bych tu psát nekonečnou chválu, která by mi ale nakonec připadala prázdná...Tenhle film jednoduše musíte vidět. Pro mě je to jeden z těch osudových, na který nezapomenete. (03.12.2009)

Skvelý a predovšetkým originálny film, ktorý si veľmi rád ešte niekedy pozriem. Strongly recommendet ! (01.04.2011)

Tak předně – určitě si přečtu Paní Dallovaway. Určitě nebudu číst Hodiny. První linie filmu s Virginií Woolf se mi líbila moc. Přesto bych Oskara nedávala N.C., i když výkon to nebyl marný a byl hodný obdivu. Druhá linie filmu z padesátých let se mi nelíbila (ne filmově, nelíbila se mi svým obsahem, tím co nám vyprávěla). Přesto bych za výkon J. M. dala Oskara, byla báječná. A třetí linie filmu ze současnosti mi nepřišla dvakrát zajímavá, resp. zoufalství z druhé linie se měnilo ve smutek a naopak. M. S. byla standardní (zní to nehezky, nechci, aby to tak znělo, ale nenapadá mě jiné výstižnější slovo). Hodiny nám ukazují možný vývoj ženské psýché v průběhu jednoho století. Do jaké míry jde o výpověď věrohodnou a skutečně odrážející „jakoustakous“ realitu, je otázkou. V popisku k filmu se píše…Jeden den ze života tří různých žen obývajících tři různé časoprostory nabízí meditaci nad nejistotami i bolestnými vítězstvími moderní ženské feminity …. V tom je ten háček – bolestná vítězství moderní ženské feminity nechápu jako vítězství, ale jako prohry, zoufalé prohry (např. to, že si žena může nechat uměle udělat dítě od anonymního dárce ze spermobanky…). Skutečnost, že všechny hlavní hrdinky jsou (ať již zcela nebo náznakem) lesbicky orientované, z mého pohledu není přirozená (možná tím chtěl autor vyjádřit něco jiného, než co z toho nakonec vyplynulo, ale to není divákův problém). Nejhezčí, nejnadějnější a zároveň nejbolestnější je stav ženské duše na počátku minulého století, tam bylo plno odhodlání, trápení, touhy i zmaru…Obě paní Dalloway - z padesátých let a následně ze současnosti - jsou jen tragickými karikaturami zoufale kličkujícími mezi světem venku a světem uvnitř. (27.04.2011)

Asi si budu muset přečíst něco od Virginie Woolf nebo předlohu filmu, abych tomu všemu přišel na kloub. Je to nesmírně zajímavé, propojení osudů žen nadmíru inteligentní, brilantně zahrané a podbarvené dokonalou hudbou Philipa Glasse. Přesto mě film emocionálně spíš minul. Nevím, jestli je chyba ve mně, ale postrádal jsem tam více odhalení a vysvětlení původu rozervanosti a nespokojenosti všech tří dam, zejména u samotné Virginie. Z toho důvodu jsem neměl příliš pochopení pro jejich jednání, což platí zejména u Laury Brown. Každopádně ještě jedno zhlédnutí si dopřeju někdy v brzké době, je možné, že jsem toho dost přehlédl. (14.04.2012)