Hodiny

90% Vynikající Streepová, Kidmanová i Moorová, hodnocení není z mé strany 100%, protože se mi příliš nelíbil příběh s Julianne Moorovou, naopak za nejlepší považuji příběh o Virginii Woolfové. (21.05.2007)

Fakt neviem čo sa odhrávalo pod povrchom tohto príbehu, ale bolo niečo nedefinovateľné a Ed Harris bol dokonalý. (01.02.2008)

Tento film mi prostě nesedl. Přesto musím vyzdvihnout hudbu a úžasný výkon Julianne Moore a Nicole Kidman, kterou pravděpodobně nepoznáte, pokud ji úpěnlivě nehledáte. (06.12.2010)

"Nemyslím, že by dvaja ľudia mohli byť niekedy šťastnejší, než sme boli my." (11.02.2011)

Nebýt hodiny literatury, nejspíš bych si tohoto filmu ani nevšiml. Takže zaplať pánbůh za ni. Ačkoliv mě Paní Dallowayová nějak nebere (nejspíš si ji přečtu akorát k maturitě), Hodiny mě svým dějem vtáhly. Slyšel jsem hodně negativních narážek na vzhled Nicole Kidmanové, myslete si, že jsem zvrácený, ale byla neskutečně okouzlující, chápal jsem utrpení její postavy a její výkon mě naprosto dostal. Meryl Streep a Julianne Moore odvedly též dobrou práci. Kdo mě opravdu dostal byl Ed Harris. Jeho postava byla z mého pohledu velmi tragická a to, jak ji zahrál, bylo pro mě strhující. Troska z kdysi mladého idealisty, který bídně přežívá, čeká na svou potupnou smrt, počítá Hodiny. Na závěr: maskéři odvedli skvělou práci. (11.02.2011)

Výborné herecké obsazení, hudba a zajímavý nápad s propojením příběhů - to je tak pro mne vše. Kdosi tady film srovnával s vybroušeným diamantem a ta metafora se mi líbí, i když ji chápu jinak než autor - ano, je to krásné a promyšlené, ale taky vykonstruované a chladné - jako nádherně vybroušený diamant ve výloze se šperky. Já mám asi raději čerstvě natrhané růže. (06.04.2011)

"It would be wonderful to say you regretted it. It would be easy. But what does it mean? What does it mean to regret when you have no choice? It's what you can bear. There it is. No one's going to forgive me. It was death. I chose life. " Film o umieraní, bezmoci, ale taktiež o ohľadoplnosti, láske a o tom, že človek (v tomto prípade iba ženy) môže byť hlboko nešťastný a aj napriek tomu dokáže nájsť vo svojom živote okamžiky šťastia. Film, ktoré docenia najmä ženy, ja si z neho odnášam aspoň poznanie čo prežívajú ženy, ktoré žijú v nešťastí a darujú vám tu odpoveď s úsmevom "Všetko je v poriadku" a vy viete, že nie je. Veľmi silný film 8,5/10 a spolu s Pianistom asi najlepšia dráma roku 2002. PS: Nicole Kidman by ste tu nepoznali a hodlám tvrdiť, že najlepší film Julianne Moore ;) (15.02.2013)

"It's about this woman who's incredibly - well, she's a hostess and she's incredibly confident and she's going to give a party. And, maybe because she's confident, everyone thinks she's fine...but she isn't. " Přesně jako v Paní Dallowayové - jeden den ze života tří nešťastných, zdánlivě odlišných žen, které ovšem osudovým způsobem spojuje řada společných vlastností - emancipace, láska k ženám a především smutek. Ať už je to věčně v jiných světech bloudící, zvláštním kouzlem krásná Virginia, hospodyňka s milující rodinou a pro všechny kromě ní bezchybnou domácností anebo úspěšná newyorská editorka - všechny by měly být spokojené, ale ony nejsou. A tak předstírají...Skvěle vystavěný příběh, scénář, hudba i herectví. Na Hodiny člověk jen tak nezapomene. Je tam až příliš pasáží, které se vás dotknou, byť se vám třeba ještě nic takového nestalo. "Oh Mrs. Dalloway, always giving parties to cover the silence." (20.05.2013)

Oficiální text distributora je stejně nic neříkající jako celý tento film. Výkony tří protagonistek jsou jistě dobré, ale všechno je to zabalené typicky americkým pohledem na psychologii postav. Prostě tři (spíš dvě a půl) vyšinuté ženy z různých dob mají pocit znuděnosti, jinak ale jejich tragické pocity prázdna kolem mne prošly, aniž by mě jakkoliv zasáhly. Dílo zřejmě ovlivněno nějakou odnoží západní moderní filozofie, která mi je bytostně cizí. (Ostatně nějak podobně na mě zapůsobil i Forrest Gump, i když ten má být komedií). (11.09.2014)

Hodiny sú bez pochýb kúskom lahodiacim uchu, oku a predovšetkým duši. Už je to veľmi dávno, čo som videla tak brilantne natočený film, ktorý stavia na melanchólii, ťahavej, tmavej, dusnej a najmä depresívnej atmosfére. Naozaj, trio Streep-Moore-Kidman vytvorili neskutočne tiaživé, nepríjemné prostredie, ktoré sa nedá odignorovať, práve naopak, maximálne ma vtiahlo dnu - medzi tri ženy - ich životy, starosti, "radosti", myšlienky, pocity, psychické stavy a všetko to bolo tak intenzívne akoby som to prežívala s nimi. Tri línie sa perfektne dopĺňali, synchronicky prelínali a premyslene útočili na moje zmysly. Som si istá, že nie každému sadne pomalší štýl rozprávania a rozťahaná, pochmúrna atmosféra, no za seba môžem povedať, že som uchvátená. (24.10.2014)

Udělala jsem dobře, když jsem si nejdřív sehnala knihu a pak teprve viděla film. Na obálce knihy tři herečky, takže jsem měla všechny tři ženské postavy stále před očima. Je to skutečně herecký koncert, pro mě však byl výkon Meryl Streep až příliš bezchybný. Vnímala jsem spíš herečku než tu postavu. Ovšem Nicol Kidman mě naprosto nadchla. To BYLA Wirginia Woolfová. Navíc mi připadala neuvěřitelně krásná s tím umělým nosem, jako kdyby vystoupila z nějakého obrazu. A úchvatná Julianne Moore! Paní Dallowayová byla emancipovaná žena. A co jsem já? Tohle jsem chtěla být? Žít život podle svých představ. SVÝCH. Je to můj život, jen jeden, víc příležitostí mít nebudu. To vše doplněné skvělým Edem Harrisem a hudbou Philipa Glasse byl pro mě silný zážitek. Film překonal knihu. Nebo ne? Nemůžu se rozhodnout. (04.06.2017)

Jednoducho krásne. Mocný film o živote a smrti. Určite budem potrebovať ten film vidieť ešte raz, ale to čo ukázali tri hlavné hrdinky, bude problém zopakovať. Kidman dostala zaslúžene Oscara, hoci aj Julianne More zahral svoju postavu perfektne rozporuplne. Fakt zážitok z filmu... (30.07.2003)

Pohled do hloubky ženské duše. Povedené, neradostné, poměrně depresivní ale osobně se mě to nijak nedotklo. Zajímavá hudba, která mi zní v uších do teď. Moore se mi svojí vyplašeností a křečovitou zoufalostí líbila asi nejvíc. Jednu stačilo. Rozhodně mě to neobejmulo,. (02.09.2003)

Celkem zajímavě pojatý trojjediný příběh. Z počátku jsem si říkal, že se to nějak vleče, ale později mě naprosto dostaly herecké výkony všech zůčastněných. A to rozuzlení na závěr- vážně bych od takového typu filmu nečekal. (01.01.2004)

Bravo! I když se film odehrává ve třech časových rovinách, plně pochopíte, v jakém roce právě jste. Bravo také patří třem hlavním představitelkám. Nicole Kidman představila Virginii Woolfovou jako někoho, kdo se bojí nejen svých služebných, ale vlastně i sama sebe. V podstatě jsem ani nepoznala, že ten nos není její. A její sebevražda prostě neměla chybu! Julianne Moore zase představuje ženu, která i přesto, že má domov, rodinu a velkou lásku svého muže, není šťastná. Vlastně mi jí bylo líto, i když opustila svoji rodinu. Nesmím zapomenout ani na trik, kdy leží v hotelu na posteli a zaplaví ji vlna... Velkou pozornost na sebe strhává i Meryl Streep, která jakoby žije příběh od Virginie. Ve své roli ukázala, jak se její filmová postava snaží alespoň vypadat štastně, ale je na tom podobně jako J. Moore. Není šťastná. Doslova perfektní byla i věta, kterou řekl Ed Harris, ještě před tím, než vyskočil z okna: ,,Nemyslím, že by dva lidé mohli být kdy šťastnější, než jsme byli my dva". (22.01.2005)

Poetický, intelektuální, feministický a výborný snímek o tom, jaký rozdílný a muži nepochopitelný (a neuchopitelný) pohled na život mohou mít výjimečné a odlišující se ženy. Nicole Kidman po zásluze oceněná tím důležitým zlatým panákem :-). (11.07.2005)

Velmi dobře zahrané, ale...ale prostě...tak nějak...jako...nevim... (24.07.2006)

krásné střípkaření, skvělá Nicole, jen ta hudba je přece jen už trochu trapná, nemyslíte? 5- (24.08.2008)

Po dočtení knížky byl pro mě film patřičným dokreslením příběhu. Trochu paradoxně byl nejvíc působivý Ed Harris, ovšem výkony celého hereckého trojlístku stály za to - skvěle obsazené Streep a Moore doplnila trochu překvapivě Kidman, nicméně všechny podaly výkon hodný obdivu. Kdo nečetl, možná nepochopí, ale autorům se podařilo ztvárnit složitou psychologii příběhů na jedničku (22.09.2008)

neskutecne krasny film. muj vubec neoblibenejsi. prekrasna kamera, fantasticka hudba. a pribeh. pribeh tak silny, tak lidsky a tak smutny. snad neni lepsich hereckych vykonu, alespon ja si ted zadne nevybavuji. hlavne Ed Harris, ten byl muj oblibenec uz predtim, ale to co predvadi tady, to se neda popsat. Kidmanovou moc nemusim, ale prekvapive tady mne dostava do kolen. i vsichni ostatni jsou dokonali. dialogy jsou presne a inteligentni, ale to co je v tomhle filmu nejsilnejsi je to, co je nevyrceno. prave proto to je PAN FILM. zachycuje momenty zivota, pohledy, gesta, jenom z nich muzeme precist, co se v hrdinech deje. pritom to nedela zadnym zbytecne experimentalnim zpusobem, vse je pruzracne jasne. alespon pro toho, kdo uz ma nejake zivotni zkusenosti. a to je i nejsilnejsi element filmu, cira extrakce zaludnosti zivota. a pak hudba. mam rad Philipa Glasse, a vim, ze se obcas vykrada. naznaky motivu v The Hours lze slyset i v jeho predchozi tvorbe, ale az tady jsou dovedene do dokonalosti. jeho minimalisticke opakujici se motivy neuveritelne presne koresponduji s emocemi hrdinu. kdykoliv si pustim soundtrack uplne zive vidim sceny z filmu. scenar je velice velice kvalitni a finale mne pokazde dorazi... Dear Leonard. To look life in the face, always, to look life in the face and to know it for what it is. At last to know it, to love it for what it is, and then, to put it away. Leonard, always the years between us, always the years. Always the love. ALWAYS THE HOURS. (16.07.2009)