Bjósoku 5 centimeter
5 Centimeters per Second
Režie:
Makoto ŠinkaiScénář:
Makoto ŠinkaiKamera:
Makoto ŠinkaiHudba:
TenmonHrají:
Kendži Mizuhaši, Satomi Hanamura, Ajaka Onoue, Risa Mizuno, Akira Nakagawa, Hiroši Šimozaki, Masami Iwasaki, Miki Suga, Rjó Naitó, Jošiko Iseki, Juka Terasaki (více)Obsahy(1)
Tři volně propojené příběhy vyprávějí o vztahu chlapce Takakiho a dívky Akari. Na škole si byli blízcí, a i když se museli odstěhovat daleko jeden od druhého, i nadále udržovali vzájemný vztah, psali si dopisy a drželi se myšlenky, že se jednoho dne opět setkají. Tak nejdříve sledujeme Takakiho, cestujícího na schůzku s Akari, poté vidíme Takakiho očima zamilované spolužačky Kanae, nakonec se opět k vyprávění dostává Takaki, tentokrát už jako mladý muž. Celým filmem, který si kompletně naanimoval Makoto Shinkai sám na počítači, proplouvají pomalým tempem ozvěny lásky, které nebylo souzeno se naplnit. (Natascha)
(více)Recenze (210)
Toto je moje první setkání s Makoto Shinkai a musím říct, že jsem ještě nic takového neviděl. Nádherné scény, hudba, pozadí, sluneční záře, třešeň, vlaky.... 60 minut plných emocí o odloučení dvou lidí. Neskutečné. Závěrečná píseň jen dokazuje, že se jedná o vyjímečné dílo. ()
...mala by som sa konečne naučiť, že romantické anime záležitosti, kde nie je široko-ďaleko jediný záporák, nemám sledovať, lebo ma skrátka nikdy nechytia za srdce... uznávam, pre uši a oči dokonalé... ale mám (bohužiaľ) aj mozog, a ten zase raz nepochopil, čo za veľké city to deti znova riešia... a tak som si odniesla len poznatok o piatich centimetroch za sekundu, ktorý ma tak očaril na začiatku... vyzeralo to sľubne... ale zostalo viac sklamania ako zážitkov... ()
Typicky japonské. Všude něco poletuje, ať je to sníh, déšť nebo okvětní lístky. Příběh se pomalu, ale jistě odvíjí. Nevím, jestli to je tím, že jsem dneska trochu unavený, ale na můj vkus se odvíjel až moc pomalu. Naopak myšlenky hrdinů plynuly tak rychle, že jsem často nestíhal číst titulky. Nemám tomu, co vytknout, oslovilo mě to, předalo to message, ale bylo to moc pomalé. ()
Čas, sníh a křehkost rozpitého akvarelu...Neuvěřitelně malované světlo... ()
Velice pěkné zpracování. Animace úplně k nakousnutí, hlavně co se prostředí týče. Postavy už tak úchvatně vykreslené nejsou. Ale i příběh je velmi milý. Tleskám! 5* ()
Po vizuální stránce ohromně příjemná podívaná, která by měla chytit za srdce, ale nechytila. Přistihla jsem se, že semtam vůbec nedávám pozor, asi protože je to zdlouhavé a od začátku do konce na stejně pochmurné notě a to mě celkem mrzí. Kdyby se nálada filmu trochu proměňovala, domnívám se, že by mě ten konec udeřil mnohem víc. Takhle kolem mě jenom prošel a asi brzy zapadne i se zbytkem filmu v zapomnění. ()
Vzťah(y), kde sú vzdialenosť a separácia hlavným konfliktom - krásne príbehy na rozcítenie, hoc svojími koncami sú schopné diváka nadobro uzemniť. ()
Uááá tak to jsem moc nepobral. Ale líbilo se mi to moc, hádám že se to nevylučuje :) ()
První film co mě naplno a upřímně rozbrečel. Nádhera :) ()
5 centimetrů za sekundu maj suprovou animaci, hezkej příběh a sympatickej hudební doprovod. Ale celý se to tak nějak vleče. ()
Vlak bude ve stanici čekat 10 minut, abychom se neminuli s vlakem jedoucím do ... Hluboce se omlouváme cestujícím, kteří spěchají. Bjósoku 5 centimeter: Krátký film se stopáží o délce běžného zpoždění v režii ČD, zkráceného o omluvu. Představená úroveň animace vyvolává pochybnosti, jestli kinematografie nadále potřebuje kamery. Pastva pro oči, vizuální orgie: meteorologické jevy jsou prostě úžasné, pozornost vůči detailům manická. Samo pozorování toho, co všechno dokázal animovaný film převzít a vylepšit z kinematografie neanimované, která snímáním prostření může těžit z kouzla nechtěného ("záběry" ulice přes dráty elektrického vedení, efekt dlouhého skla, odlesky na linoleu apod.) může bavit celou hodinu; Bjósoku 5 centimeter je jimi narvaný. Když máte formu o takové kvalitě, že jí ani velmi dobrým obsahem nesaháte po kotníky, disproporce nespravedlivě dráždí. Odvrácenou stranu filmu představuje nutkání věnovat se spíše jí. Vyprávění rafinovanosti formy nedosahuje, přestože v rámci žánru špatné asi není. Rozměr asijského dojáku ironicky podtrhuje afektovaný japano-pop výstup krátce před závěrečnými titulky. ()
Life's a bitch and then you die, but it's... beautiful. ()
Po vizuální stránce dokonalé. Příběh taky nebyl vůbec špatný a docela mě to i chytlo za srdce. I když to ale nebyl nějak extra dlouhý film, děj se zdál velmi roztahaný, místy i nudný. Nicméně celkově to ve mě zanechalo pěkný pocit a rozhodně to nebylo anime bez nápadu či myšlenky. Když už nic, vyplatí se na to podívat aspoň kvůli té nádherné animaci, která asi nemá konkurenci. 7.5/10 ()
V prvních pár minutách jsem se zcela ztratila, nějak jsem netušila, kdo mluví o co jde, co se vlastně děje, postupem času se to ale vyjasnilo a ze zmatku najednou vyvstal jasný obraz dvou mladých zamilovaných lidí. Musím uznat, že popis japonských vlaků mi silně připomněl naše české dráhy (zamrzlá okna, nekonečně dlouhé zpoždění), jen tedy nesmím křivdit Japonsku, tam se aspoň za zpoždění omluví :) Druhý příběh byl pro mě trošku více šokující, až nechtěně se mi zaryl pod kůži a donutil mě přemýšlet nad sebou. Poslední příběh už byl takový dodatek, který byl úžasně ze života, i když jsem se zprvu strašně lekla písničky. Celý trojfilm mi připadal svou náladou neuvěřitelně dlouhý, skoro tříhodinový, přitom měl necelou hodinu, svou romatnickou, zoufalou a poetickou atmosférou skvěle vystihl, dalo by se skoro říci, skutečný život. ()
110%. Kdo nezažil / nezažívá / nezažije, nikdy nepochopí skutečný obsah tohoto vizuálního skvostu. Přes probděné noci se slzami v očích a staženou hrudí o kterých nikdy nikomu neříkáme, nakonec jednoho dne doproudí pocit pochopení a usmíření s naprostým klidem v duši a úsměvem na tváři. A to je poté vší bolesti konečná odměna a odpověď na hádanky smyslů a důvodů života. Nejotevřenější a nejupřímnější film o lásce s tolika drobnými odkazy, kolik jen vaše srdce o ní stačilo za svůj život poznat. ()
Veľmi ťažko sa mi to hodnotí. Na jednu stranu to bola bašta pre uši, čo sa hudby týka a pre oči po stránke detailnej, precíznej a veľmi pútavej vizualizácie. Bolo v tom možné badať hlboký cit, krásne vykreslenie lásky, ktorá sa nemala naplniť. Najviac sa mi páčila určite prvá časť, ostatné dve to trošku naštrbili, no záverečný hudobný ending celú atmosféru vyšperkoval. Film v sebe jednoznačne skrýva neskutočnú silu. Na druhú stranu som bol ale mierne zmätený tými pasážami, kde síce nikto nič nehovoril, no titulky bežali ako divé a tak som nemohol vnímať naplno a nemohol hneď po ňom pochopiť, či som si ho správne vyložil. ()
Filmová báseň, to mě napadlo při sledování, konkrétně báseň milostná, nesoucí se ovšem v takovém tom sladkém stylu, vznášejícím se někde v oblacích. Ono se tam toho moc nestane, jedná se spíše o poetický film v pěkné animaci. Ale že by mě to nějak oslovilo, to rozhodně ne. ()
Příběhově průměrný melancholický film o lásce a dospívání, ale po vizuální stránce nádhera :) ()
To bylo nepopsatelné! Nepamatuji, kdy naposledy mi u hodnocení došly slova.. Něco takového jsem ani ve snu nečekal. Poté, co jsem si oblíbil animovaný žánr, jsem netušil, že se dostanu až k japonské tvorbě a že mě něco takového může tak dostat. Tohle je vůbec první asijský animovaný film, který jsem viděl, (když nepočítám pokémony, to byl spíš seriál.) 5 centimetrů za sekundu má sice jen něco málo přes hodinku, ale je to asi akorát. Od začátku mě to přikovalo a nepustilo až do závěrečných titulků. Animace byla fascinující. Ta propracovanost, tolik detailů a tak kouzelné prostředí. Jen obloha by byla kapitola sama pro sebe. Těžko se dá uvěřit, že to všechno byla práce jediného borce u pc. Měl jsem chvílemi jedinečný pocit, jakoby to snad ani nebylo "kreslené." Samotný příběh mě dorazil úplně. Jak už se tu psalo, kdo nezažil, nepochopí ... Jak to popsat? Snad jen hodinová emoční erupce. A aby toho nebylo málo, příběh dokresluje nádherná hudba. Po skončení jsem byl totálně mimo. Kvůli takovým snímkům stojí za to sledovat filmovou scénu. Tady není o čem přemýšlet. Šestistupňové hodnocení je zkrátka málo. 93% ()
Rozhodně film, k jehož plnému docenění člověk musí mít tu správnou míru melancholické a nostalgické nálady; potom je to vyloženě pohlazení pro duši. Vizuálně naprosto dechberoucí počin; a já jen marně přemýšlím, zda jsem vůbec doposud viděla lepší animaci. "I clearly realized that Tohnu-kun wasn't really looking at me. Tohnu-kun is truly kind to me, but he was always looking far beyond me. Far beyond me, towards something in the distance." ()