Jako malé děti

Film "Jako malé děti" mne unudil, svou formou doplňovanou vypravěčem i obsahem. Nezdálo se mi být nic zajímavého na příběhu několika matek s dětmi na dětském hřišti, kde jako bonus je občas taky jeden otec, blízko žije pedofilní úchyl, páry se nepárují tak, jak byly sezdány, ale tak, jak se potkávají s dětmi na hřišti... Trailer: http://www.csfd.cz/film/223657-jako-male-deti-little-children/videa/ (23.03.2009)

Tak výborně vykreslený příběh se jen tak nevidí. Sledujeme osudy několika postav, které se různě vzájemně prolínají, film nás ale nutí o osudu každé z nich přemýšlet, chápeme jejich pocity, myšlenky i to, co dělají, přičemž je nám jasné, že je jen těžko můžeme jakkoliv soudit. A tak je to přesně v životě, nic není černobílé a často nevíme, na čí straně stát, protože obě vám přijdou sympatické, nebo právě naopak. Oceňuju, že se režisérovi podařilo linku příběhu i moji pozornost udržet až do úplného konce - v tom mu také pomáhaly skvělé herecké výkony Kate Winslet, Patricka Wilsona, Jennifer Connelly a mnohých dalších. Jediné, co mě dost rušilo, bylo průvodní slovo, objevující se ve velké části filmu, které sice sdělovalo mnoho důležitých myšlenek, ale myslím si, že by divák byl schopen na ně jednoduše přijít sám. (16.08.2010)

Já jsem se Sarah nedivila, že se tak zoufale a bezhlavě zamilovala, ale popravdě jsem se divila Bradovi. Ne že by Sarah nestála za to, to určitě stála, ale proč byl ten člověk tak nespokojený se svým životem a tak znuděný, to jsem moc nepochopila. Možná ten malý chlapec věděl, proč nosí pořád tu čepici, možná cítil, že táta nebude tak úplně v pořádku. Motiv s pedofilem byl takovým příjemným oživením a pro mě osobně trvalou hrůzou z očekávání, co hrozného se stane. Konec byl velmi pěkný a Kate Winslet podlala jeden z nejlepších hereckých výkonů, jaké jsem u ní viděla. (04.10.2007)

Ze začátku nijak zvláštní drama ze světa jedné idylické americké ulice na okraji nějakého většího města. Všichni si tu žijí ty svoje životy, kde každý v minulosti skrývá nějaké to osobní peklíčko. No a kdo ho neskrývá, ten si ho s radostí v průběhu tohoto filmu vytvoří. Nejzajímavější postava z celého tohoto filmu je určitě ten nemocnej úchylák, bez kterého by tenhle film jako snad ani neexistoval. První seznamovací půlka je tak spíš na tři hvězdy s tím, že v druhé půlce vznikne poměrně solidní napětí nejen mezi nevěrnými. Celkově tenhle film chytí vysloveně druhej dech a nepřestane s ním až do samotného závěru. Vlivem samotné délky to není jednoduchý film, ale nakonec jsem rád, že jsem ho viděl. (16.10.2015)

Dlouhou dobu mi tahle exkurze do maloměšťáckého života ležela v myšlenkách. Talentovaný Todd Field opět zdařile konstruuje vztahové drama, zrovna jako ve své prvotině V ložnici z roku 2001. A nejen on, ale řada dalších renomovaných tvůrců má k americkému předměstí co sdělit – hořkosladké společenské drama Ledová bouře (Ang Lee, 1997), existenciální drama O Schmidtovi (Alexander Payne, 2002) nebo naprosto odzbrojující Americká krása (Sam Mendes, 1999), kde tvůrci líčí prostředí a mentalitu maloměsta jako hotové peklo na zemi. Jako něco zchátralého a odcizeného. Americká krása je stejně jako výše zmiňované filmem o zajetí a o útěku z něj. Za dokonalou fasádou se postupně představují lidé, jejichž vzájemné vztahy jsou disharmonické a vyprahlé a osudy zoufalé a ponižující. Zároveň si svoji samotu a zoufalost nedokáží ani sdělit, protože mezi nimi vyprchal i jakýkoli náznak komunikace a vzájemného pochopení. Společnými silami vše pohřbili pod frázemi a nucenými úsměvy pro stejně okoralé okolí. Prvotním zásadním pojítkem je fakt, že se nacházíme v americkém maloměstě, kde manželské páry s potomky žijí život na dálku podobný tomu našemu. Field opět sklízí ze „všech“ stran jen pochvalné ohlasy. Jeho úžasně sebejisté druhé představení nás zavádí do osudů matky a manželky Sarah, která v novém známém vidí šanci na změnu (bravurní Kate Winslet ji dodala uvěřitelnost a lidskost pochybující a chybující ženy – ostatně všechny postavy působí kompaktním dojmem), k tomu nabaluje i další postavy, rodinu zbloudilého Brada, fanatického kamaráda, pedofilního loosera, jeho matku a podobně jako u Mendesova debutu se celým filmem nese svíravý a lehce ironický opar, dávaje tušit nevyhnutelnost (mírně sešroubované) tragédie. Má to atmosféru, jízlivě úsměvné dialogy, i přes přepálenou stopáž spád a silné sekvence, které nesklouznou do uslzeného klišé. Navíc Field nahlíží na své ovečky s upřímným pochopením!! Moc příjemný filmový zážitek. 80%. (28.07.2007)