poster

Kainovo znamení

  • Polsko

    Czarny wąwóz

  • angličtina

    Mark of Cain

  • angličtina

    The Pass

    (festivalový název)

Historický / Drama

Polsko / Československo, 1989, 101 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • topi
    **

    Je hodně důležité, kdo látku Vladimíra Kornera dokáže kvalitně a věrohodně převést na filmové plátno. Nejvíc se to zdařilo Františku Vláčilovi (Adelheid, Pověst o stříbrné jedli a Údolí včel), Jiřímu Svobodovi (Zánik samoty Berhof) a Karlu Kachyňovi (Cukrová bouda). Dobře zabodovaly i filmy Miloslava Luthera (Svědek umírajícího času, Chodník cez Dunaj a Anděl milosrdenství). Vyloženě špatně dopadly snímky Milana Cieslara (Krev zmizelého). Kainovo znamení bych řadil k těm horším zpracováním. Chybí potřebná invence a výraznější dějová stránka. Takhle film působí zmateně a špatně. Příliš mnoho postav, těžko se v ději orientuje. A to je právě chyba režiséra, který si jinak s tak kvalitní látkou nedokáže poradit. Výsledkem pak jsou těžkopádné herecké výkony, slabé dialogy a nepřehledné scény a střihy. Vrcholem je hrozná hudba, která neumí využít a uchopit atmosféru situace a jakékoliv vypjaté scény. Předabování polských herců je také spíše ke škodě. A hlavně, film nepůsobí, že by se odehrával v druhé polovině devatenáctého století, ale jako v době kolem První světové války.(22.12.2018)

  • Chřástal
    ***

    Některé momenty jsou i díky podivné dikci jak z Divadla Járy Cimrmana a pobaví i výskyt Zdeňka Srstky nebo to, že Landova postava se jmenuje Albín. Veselé to ale asi být nemá. Příběh studenta, který si podpisem spolupráce s tajnou policií zničil život, musel zvlášť v roce vzniku vzbuzovat určité asociace, ale zajímavý film je to pořád, přestože trochu nevstřícný i k divákovi, nejen k postavám. Jsou to často sluhové vyšší moci nebo lidé tou mocí semletí, případně obojí. Hrací figurky, co nevědí, že jsou figurkami. Körnerův dějinný pesimismus jim nedopřeje ani naději, jen zmar a další zrady. Jen kozy Sabiny Laurinové na začátku příběhu jsou z nějakého jiného, lepšího světa.(22.10.2017)

  • Anderton
    ***

    Historicky asi presné, ako podobenstvo výstižné, ale režisérsky staticky pojaté, napriek tomu zrejme vďaka poľskému vkladu určite nepôsobiace televízne. Film beriem ako historickú učebnicu, možno aj ako podnet pre zisťovanie si ďalších súvislostí dejinných udalostí z obdobia, ktorému filmári venujú málo pozornosti. Veď vojny boli stále a tie v 20. storočí boli filmársky "fotogenickejšie". No, svedomie, miera viny, relatívnosť slobodných rozhodnutí, kolaborácia a tak podobne, to sú otázky, na ktoré sa hľadajú odpovede veľmi ťažko a divák má v tomto smere výhodu, že môže zaujať vlastné stanovisko.(25.3.2014)

  • Kakho-oto
    ****

    Zajímavý příběh situovaný do roku 1866, děj filmu byl pro mě celkem nepředvídatelný. Výborné výkony podali mladý Lubaszenko, Jan Přeučil a samozřejmě Petr Čepek. Příběh filmu je nadčasový, viděl jsem paralely s pozdější dobou nacismu či komunismu (útlak, způsob práce tajné policie, konfidenti, agenti). Malá poznámka: příběh se odehrává více než pět let po skončení bachova absolutismu. 75 %(19.3.2009)

  • ViktorD
    *****

    Málo známý a patrně i neprávem pozapomenutý snímek, jehož poselství bude mít vždy nadčasovou platnost. Podobenství, které lze vztáhnout k mechanismům jakéhokoli totalitního, či ne plně demokratického režimu (i když toť otázka, co je to ta "pravá" demokracie – vždy půjde o vliv určitých zájmových skupin, které usilují o to, mít vše pod palcem, a hrají se zbytkem národa pouze úlisnou demagogickou hru). Drásající zjištění, že lidský život a vše, čemu člověk věřil, je jen jedna velká lež, zosnovaná cynickými praktikami (za vším však hledej člověka!!!) tajné policie, absolutní popření všech morálních hodnot, naprostá devalvace smyslu lidské existence, beznaděj, z níž vás nevykoupí ani smrt, neboť v dějinném zvratu najednou není nikoho, kdo by vám dal oprátku na krk: "Víš co, mládenče, tu máš, navlíkni si to sám." Přesto však je čin Ludvíkovy pomsty alespoň částečnou satisfakcí, světýlkem, nebo spíš letmým a valem pohasínajícím zábleskem na konci tunelu... Literární předloha (Život za podpis, vydáno 1989) je stejně strhující a úchvatná jako její filmové zpracování, čte se jedním dechem, takže vám na ni bude stačit jedno odpoledne. Na závěr snad jen dodám, že vyjma jediné drobné scény (návštěva Ludvíka u svých rodičů před trvalým odjezdem z Prahy), která není do filmu pojata, je snímek věrným zrcadlovým odleskem původní novely. Není nad to, když si sám spisovatel může zpracovat filmový scénář podle své původní předlohy. A Vladimír Körner vždy jasně ví, co chce.(30.7.2010)

  • Petr Čepek