Režie:
Bohdan SlámaScénář:
Bohdan SlámaKamera:
Diviš MarekHudba:
Vypsaná fiXaHrají:
Jaroslav Plesl, Aňa Geislerová, Marek Šácha, Anička Bubeníková, Karel Roden, Klára Melíšková, Igor Chmela, Jiří Mádl, Miroslav Sabadin, Kateřina Jandáčková (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Kolik sluncí je třeba, abychom byli šťastní? Příběh rodiny a jejích přátel z menšího města vypráví o touze proměnit svůj život k lepšímu, ale také o tom, jak často jsou děti ovlivňovány přešlapy svých rodičů. Téměř čtyřicetiletý, ale pubertou doposud zmítaný otec od rodiny Jára (Jaroslav Plesl) se stále nepoučil z vlastních chyb a jeho úlety s sebou přinášejí komické momenty. S partnerkou Janou (Anna Geislerová) vychovávají dvě děti. Starší z nich je dospívající syn z Járova prvního manželství Véna (Marek Šácha), který v příběhu sehraje klíčovou roli po boku staršího kamaráda, punkáče Jerryho (Jiří Mádl). Jana prožívá krizi v manželství, ta vyvrcholí v momentě, kdy Járu vyhodí z práce a ona si najde milence (Igor Chmela). Lavinu nečekaných událostí z povzdálí sleduje a možná nakonec ovlivní místní guru Karel, jehož ztvárnil v nezvyklé herecké poloze Karel Roden. (oficiální text distributora)
(více)Videa (6)
Recenze (466)
Slámovi se opět povedlo takové štěstí, že jsem se hned zkraje projekce chtěla zabít asi tak stejně intenzivně jako u Mužů v říji. Naštěstí po té přišla Aňa a navzdory všemu uhrála zbytek filmu. Nic víc se nestalo. Nač tedy plýtvat rozbory, že je to jen další Divoká včela s Venkovským učitelem. Konečně závěrečné moudro "Jdu se vychcat." mluví samo za sebe. A trojice ze Zázraků života - Melíšková, Chmela, Plodková - taky neudělala žádný zázrak. Závěrem snad lze podotknout, že debata na téma poučený a nepoučený divák by byla zajímavá, jinak nikoli. ()
Zklamání, které sice nedosahuje odpudivých rozměrů Nellisovic Perfect days, páč Sláma se aspoň nezaprodal střednímu proudu, ale možná díky tomu jde o zklamání ještě hlubší, neb se dotýká samotného nitra, jež mělo tohoto režiséra ve velké, skorem duchovní oblibě (stále má, ale napříště bych panu Slámovi přál více režisérského Štěstí). 40% ()
Dobrý film mi prý musí zpochybnit moje vidění světa. Tak nevím. Zatím mi ho všechny jen zmnožovaly, variovaly, pestřily, případně prohlubovaly. Až u tohoto filmu jsem měl pocit, že něco je jinak. Něco nehraje. Cítím smazání rozdílu mezi kategoriemi určení člověka jako hodnotného a zbytečného, skutečného a stínového, sebesamého a nosičového, ale též reálného a smyšleného. Obdobně s dobou (bytelná a průchozí) a životním prostorem. Čtyři slunce ruší jakékoli moje orientační zvyklosti vnímání životů současných s tím mým, znemožňují jakékoli dosavadní pokusy o zhodnocení "dneška". Všechno je přítomné, všechno absentuje. A z toho, jakož i z toho in infinitum gradujícího zoufalství marných životů, Sláma vytváří nikoli "obraz dneška", nýbrž úplně nový rám pro něj. Cesta v pochopení bezcestí? Nevím. Jinak že je Sláma velmi citlivý pozorovatel a dobrý psycholog, je znát od prvních vteřin (krom Čtyř sluncí jsem od něj nic neviděl), na čemž všichni zúčastnění herci skvěle spolupracují (Aňi bylo pro Hřebejka opravdu škoda.) Trochu jsem byl v šoku, když jsem po zhlédnutí filmu zjistil, kdo hraje Karla. Po druhém zhlédnutí tohoto po všech stránkách krásně vystavěného díla, obdivuhodného i tím, jakým způsobem v něm koexistuje drama s komedií ("dyť sem ti řikal, že to je debil"), přidávám (i navzdory závěrečné písničce) hvězdičku a filmíkového blogíska Fuku upozorňuju, že Járovo Ave verum corpus není osvícení, ale pevné dno zoufalství. Komentáře: Arbiter a Fr (oba říkají vlastně totéž). ()
Protože takový lidi pachtící se od vejplaty k vejplatě, bojující s věčně praskajícím odpadem a vetřelčími slimáky, chybující a celkem pochopitelně snící o "něčem lepším", i kdyby to bylo jen chvilkovou iluzí, tady prostě jsou. Stejně, jako teengeři pocházející z takových rodin a "rodin". Taky kvůli troše nostalgie, kdy vesnický klubovny a pařby jsou všude během let telecích dost podobný a "zbožnýmu" přání, aby se šlo ze všeho vyvlíknout větou: "Du se vychcat." tak snadno jako tady. Mínus za ten vydřislzáckej skorozávěr, ale to je jen špatný stéblo Slámy v ucházejícím tuzemským poli pšenky, kvůli kterýmu celou várku rozhodně vyhazovat nebudu. Už jen proto, že úrody je málo. Na každý slunce jedna hvězda. "Čty-ři hvě-zdy sví-tí nad hlavou...." ()
Já mám s filmy Bohdana Slámy trošku problém v tom, že na mě ty postavy a tudíž i příběh působí děsně nevěrohodně a vykunstruovaně. V případě Čtyř sluncí mě moc nenadchli ani herecký výkony, třeba si vůbec nevybavuju takhle nevýraznýho Karla Rodena, možná by filmu prospělo kdyby si prohodili role s Jardou Pleslem. Jediný kdo mě svým potěšil byla Anička Geislerová. Bohužel celkově to působí jako sociální cirkus bez manéže. ()
Reklama