Zločin na Zlenicích hradě

Škoda, že to do ruky nedostal Ludvík Ráža, ale "pohádková" Věra Jordánová. Mohlo to být trochu temnější a tajuplnější, Ráža tuhle atmosféru umí. Až na moc dlouhý a zmatený rozjezd, kdy jsem si z těch osmi, devíti představených lidí nedokázal zapamatovat skoro ani jednoho, kdy ty politické intriky tahle rychle odvyprávěné mimo obraz také nepochytáte, kdy jsem netušil, jestli Jitka je mladého Zlenického sestra nebo otcova schovanka, k níž on sám chová city, a kdy je dvakrát převyprávěno to, co už jsme slyšeli jednou před chvílí, tak až na tento úvod je to jinak velmi dobré, dokonce s nějakými exteriérovými záběry, jedním přepadením a jedním soubojem na meče. Samotný případ se vysvětlí velmi uspokojivě a vše do sebe zapadne, vyšetřující postupují logicky, zkouška kočkou na popravčím špalku byla geniální, každou chvíli je v podezření někdo jiný, ale vše opět zcela v rámci pravidel, ne z libovůle scenáristy, a hodně mne fascinovalo, že u filmu z doby normalizace se všichni pořád křižují a dokonce si dovolí takové promluvy jako „Bůh tě provázej"! A pobaví jedna filmová chyba, totiž turistická značka na stromě, když Petrova družina projíždí lesem. (03.01.2020)

Dokonale napínavá historická detektivka. Příběh je velice zajímavý, v hlavní roli skvělý Petr Kostka. Ostatní většinou hrají svůj vysoký standard - všimněte si, s jakou ohromnou hlasovou kulturou a hereckým mistrovstvím svou postavu na nevelkém rozsahu rozehrála třeba má milovaná paní Fabianová. Vytknout by se dala značná míra klišovitosti některých dialogů (ať už v Kostkově voice-overu či v rozmluvách postav) a dosti toporná paní Chadimová, ale jinak lze prakticky jen a jen chválit. (07.05.2009)

Jedna z mých prvních rozhlasových detektivek. S filmovou podobou jsem se seznámila dost pozdě, ale pokaždé si ji ráda připomenu. Tři výhrady: výkon (či spíš nevýkon) Karly Chadimové, šermířský souboj a pak jízda, či spíše ploužení koní, skupiny Petra Ptáčka za Oldřichem z Týnce, zdůrazněná komentářem "cesta byla obtížná". Podle mého cesta nebyla obtížná natolik, aby koně nemohli jet svižněji. Inu, divák míní, režisérka mění. (20.08.2021)

Žánr středověké detektivky je filmaři neprávem opomíjený. Je náročný na výpravu, kostýmy a dobové reálie. Pro mne stojí v čele žánru film Jméno růže a seriál Případy bratra Cadfaela se skvělým Derekem Jacobim v roli mnicha vyšetřovatele. Hodnocený snímek mne zaujal svým zasazením do českého prostředí, kvalitními hereckými výkony a zajímavou zápletkou včetně záhady zamčeného pokoje. Také černobílý formát vhodně podtrhuje dobu, v níž se příběh odehrává. Naprostá spokojenost. (13.11.2020)

Dobrá detektivka, knihu jsem přečetla už hodně dávno a ač jsem si sice pamatovala viníka, nepamatovala jsem si všechny ty opičky kolem, takže kdysi při prvním zhlédnutí jsem byla jako nepopsaný pergamen (samozřejmě, že filmík včera nebyl viděn poprve), dokonce s minimem chyb (to že se jednou na gotickém hradě vyskytne renesanční okno nebo že Vilém Zajíc z Valdeka, jemuž měl Petr Ptáček být podřízen, nebyl český komoří ale nejprve maršálek pak podkomoří, lze s klidným srdcem odpustit). Škoda, že to nebylo barevné (já barvičky moc ráda) a škoda, že na to nebylo více peněz, protože všichni pánové odvedli dobrý výkon a i dvě přítomné dámy se snažily... Není to sice tak dobré jako Cadfael či Jméno růže, ale rozhodně jako film i jako detektivka, zvlášť v českém prostředí, obstojí. (05.10.2012)