Roberta's Blood Trail
Roberta's Blood Trail
Scénář:
Sunao KatabučiKamera:
Kenji FujitaHudba:
EdisonHrají:
Daisuke Namikawa, Mami Kojama, Tecuja Kakihara, Tošijuki Morikawa, Kazue Ikura, Mičie Tomizawa, Kenta Mijake, Megumi Tojoguči, Asami Jaguči, Sacuki Jukino (více)Epizody(5)
-
Collateral Massacre (S03E01)
-
An Office Man's Tactics (S03E02)
-
Angels in the Crosshairs (S03E03)
-
Oversaturation Kill Box (S03E04)
-
Codename Paradise, Status MIA (S03E05)
Obsahy(3)
Když jí zavraždí šéfa, vydá se bývalá teroristka do Roanapuru, města prolezlého zločinem, aby vykonala krvavou pomstu. (Netflix)
Recenze (10)
Musím se přiznat že Black Lagoon mi přirostl k srdci a já jsem po skončení smutný, že to nemá dalších aspoň 50 dílů. Je to sice nastavované až hanba, Roberta je pro potřeby chabého scénáře až příliš nesmrtelná a její schopnosti jsou už fakt mimo rámec téhle planety. Jenže mě to prostě pořád moc baví. Jo jsem přesně ten exemplář, který popisuje Subjektiv ve svém výživném komentáři. Když se na scéně opět objevila Shenhua, tak jsem skákal radostí, to samé platí i o tý holčičce s motorovou pilou, prostě srdcová záležitost :D ()
Robertu (ani "mladého pána") jsem neměl rád ani v její epizodní roli v hlavním seriálu, natož tady, kde jsou ústředními postavami. Roberta se navíc proměnila v polobožské stvoření, které až do posledního dílu v podstatě nejde zranit, tak nechápu, proč se pořád někdo snažil. Z Rocka byl udělán strategický génius a Révy byla, se zbytkem Laguny zcela upozaděna, jako by už autoři nevěděli, co s ní. Zároveň bylo asi třeba udělat prostor pro defilé všech vedlejších postav z předchozích dílů, které se potřebovaly v sérii všechny alespoň na chvíli mihnout. ()
Příběhově naprostý nesmysl, ale zde šlo čistě jen o fanservice pro fanoušky předchozích 2. sérií. Dostaly jsme tak nějak od všeho něco v rámci známých hlavních i vedlejších postav Roanapuru a chybějící minutáž místní iron maid-en Roberty byla dohnána. A upřímně, nic extra to nebylo. Ne, že bych se na Robertu netěšil, protože už z 1. série víme, že pokud někdo Revy umí zastavit, je to právě tato uklízečka z Kolumbie. Ale nemusely z ní udělat z řetezů utržené neprůstřelné monstrum bez jakéhokoliv směru, která skákalo mezi psychiatrií, děcákem a minovým polem. Rock nám sice vítaně "ztvrdnul" (ehm, míněno psychicky), ale dětičky byly už v tak mělkém ději víc než navíc. Neurvalé, nesourodé jednorázové akční potěšení s pořádnou dávkou prášků. ()
Som sa potešil, že sa Roberta, táto nezastaviteľná slúžka verná mladému pánovi Garciovi, vrátila, keďže ma zaujala už v pôvodnej sérií. Prekvapilo ma, že z nej spravili psychicky nevyrovnanú osobu, ale neberiem to v zlom. Robilo to z nej viac tragickú postavu a mňa naozaj zaujímalo, ako to s ňou nakoniec skončí. Taktiež Rock nám prešiel zmenou, stal sa viac vypočítavým. Škoda, že Doutch a Benny nedostali viac priestoru. Dobré body za to, že nešlo len o Robertinu pomstu americkým vojakom, ale že sa do hry zaplietlo viacej hráčov, každý s vlastným plánom (i keď niektorí by si zaslúžili viac priestoru). Don´t Look Behind v záverečných titulkoch nahradila When Johnny comes marching home (keďže ide o chytľavé tóny, tak mi to nevadí). A na záver, neviem kto tu vyčítal Robertinu nesmrteľnosť. Nie sú také všetky hlavné postavy Black Lagoonu? Že len s pištolkou vyradia celú armádu a vyjdú z 90% konfliktov bez škrabanca? A preto ten seriál tak milujeme? ()
Galerie (31)
Photo © Toei
Black Lagoon se po japonském dobrodružství vrátili v poloviční síle. Tihle vynikající sprinteři na dlouhé trati nevydrží a k jejich smůle právě tam, na celé dvě a půl hodiny, je v Robertas Blood Trail Sunao Katabuchi nasadil. Vždyť jsou dělaní pro jedno-, dvou-, mimořádně i třídílné dvacetiminutovky. Ale já tuším, co ho k tomu vedlo. Nejdříve zřejmě zatoužil do hry vrátit Robertu, vždyť takového (přeživšího) soupeře Revy ještě neměla. Ano, tahle ženská na cestě pomsty, to bude rachot. Mohla by jít proti celé americké armádě. Mohla? Půjde! Hmmm, ale jak jí dostat do Roanapury. Jistě, půjde tam za tou armádou. A jak tam dostat tu armádu? Ona z Kolumbie, drogy z Kolumbie, drogy z Roanapury, americká jednotka proti drogám, hergot, ono to bude fungovat. Mohla z toho být jedna, dvě i tři velmi slušné přestřelky, zapojit se mohl i pan Chang, který by byl proti takovým ošklivým intervencím v "jeho městě", ovšem tenhle sympatický uzlík bylo třeba zgordičtit. +++++ Proč? Protože fanoušci přece milují všechny postavy z předchozích řad. Shen Xua s čepelemi, slavičí dívenka s motorovou pilou, celý Hotel Moskva, Triády, barman z vždy rozstříleného baru, podezřelé jeptišky, Mafie, kolumbijský drogový kartel. Díky množství koleček vzniká v příběhu nepěkné tření, ale navzdory tomu stále ještě dík nadsázce, s jakou se předvádí zlotřilost padouchů, nebezpečnost zbraní, ničivost přestřelek a krása žen, jede tahle převeliká společnost poměrně svižně. Ani Rock, který sice nezahodil své ideály, ale přizpůsobil své metody prostředí, již nepůsobí nepatřičně. +++++ Black Lagoon není ani trochu realistická a právě proto dovede diváka bavit. Postavy přežívající i umírající mají jen skicovitou povahu i zázemí a tak se nemusíte pozastavovat nad neustálým vražděním a umíráním. V první řadě to fungovalo skvěle, druhá se "dobrých" mravů pustila a OVA si z nich jen málo vzalo zpět. Že Balalaika skončila v Roanapuře kvůli záchraně afghánského kloučka? Že Revy neměla hezké dětsví? Že Fabiola měla milující rodinu? Trapné výkřiky do tmy, které vedou k trapné reakci: "Aha, tak Revy je taková, protože neměla pěkné dětsví." Kašlu vám na dětství. Vím snad, jaké dětství měl Rambo, Sherlock Holmes, Ripleyová, Fantomas či Hercule Poirot (všechno akční či detektivní/kriminální hrdinové)? Pokud se má objasňovat minulost postav z Black Lagoon, tak jedině pro posunutí děje. Např. když se dozvíme, proč má Balalaika dluh u Dutche. +++++ Největší smůlu přinesl už tak zkoušené OVA klouček, Robertin mazánek, který se za ní vydá do Roanapury, aby zabránil jejímu řádění a navrátil ji rodinnému životu. Možná se pletu, ale podle mého názoru nemá nevinné dítě ve filmu, který je prostoupen všudypřítomným zabíjením pro zábavu, jež vzhledem k pouhé obrysnosti postav nemá žádné morální konsekvence, co dělat. V Black Lagoon se vše odehrává naprosto zřetelně "jenom jako". Divák si je toho vědom a tak se může bez výčitek svědomí ponořit s pobaveným úsměvem do adrenalinu. Odporné děťátko jej však svými plačtivými výlevy o lásce k milé Robertě, svým utrpením při sledování její narušenosti, svým vyznáním bezmezné lásky neustále vytrhává ze stavu nezodpovědného, ale nevinného pobavení, které má každý právo si dopřát a snad si jej i dopřává. Vytrhávání o to horší, že člověka nenutí k žádné reflexi oné "nezodpovědnosti", nepřekvapuje ho přesvědčivostí dětského hrdiny, ani jiným způsobem ho netěší. Akorát ho to nakrkne. Slabé ***. () (méně) (více)