Po svatbě

Hutný narkoleptický zážitek, který těží ze své uvěřitelnosti a přímosti, selhává ale například v po čase otravném vizuálním zaměření na detaily (což je chyba kameramana, sice to zprvu může působit jako výborný stylizační prvek, později je to ale spíše otravné). Celkově jde o zajímavý počin, který jako celek působí konzistentně a profesionálně, nevezme ale za srdce ani za hlavu... Takže fajn... 7/10 (26.12.2008)

Hlavní hrdina má v životě naprosto jasno, chce žít v Indii a pomáhat tam opuštěným dětem. Bohužel peníze na takovou činnost se taky těžce schánějí a tak i když se mu nechce, musí jet obhajovat svůj charitativní projekt domů do Dánska. Onen bohatý neznámý mecenáš ho pozve na svatbu své dcery, kde se nečekaně dostane do nedokončeného kruhu svého života a pak už nic nemůže být jako dřív... (27.08.2008)

Doufám, že se mi podaří prchnout před rozdurděnými milovnicemi Matse Mikkelsena, ale tím nejzajímavějším hercem snímku byl Rolf Lassgård, se kterým jsem se smála i brečela. Z námětu mohla vzniknout patetická ptákovina, ale Bierová se k tomuto jednoduchému receptu na získání diváka neuchýlila. Místo toho nabízí sofistikovaně stupňované drama plné emocí. Libuje si v extrémním detailu, který používá nejen pro zastření zbytku scény, ale nahrazuje jím i stmívačku pro oddělení další kapitoly. Tento způsob zřejmě nebude vyhovovat všem divákům, ale já konstatuji, že velice obdivuji herce, kteří byli v pravidelných intervalech vyváděni ze své komfortní zóny, s jakou grácií tuto situaci ustáli a dokonce se s touhou po detailu sžili natolik, že vzniklo dílo velice homogenní. (30.08.2020)

Za jeden z největších důkazů talentu režiséra považuji schopnost vyprávět obrazem. Teď nemyslím tu osobitou kameru, která dává filmu dynamiku a opravdovost, ale klasický záběr-střih-záběr, protože právě v tom je zde ukryto to nejcenější, emoce. A že jich tu bylo. Nechtěl bych být ani omylem v kůži Anny, která tam schytá hned tři citový atomovky. Film má zajímavou zápletku, ale to hlavní je tady o emocích, o lidech a především o citech. (08.06.2016)

Nultá léta byla nejsilnější v kariéře Susanne Bier. Všechno do puntíku promyšlené, perfektní obsazení i vedení herců. Jasně, tady jsem si po chvíli říkal, že je to jak z argentinské telenovely, ale uvědomoval jsem si, čí je to film, takže jsem okamžitě dospěl k názoru, že jediné logické vysvětlení té neuvěřitelné náhody je, že to náhoda vůbec není. A začalo mě zajímat, o co tu jde. A tak nějak mě to nepustilo, až do závěrečných titulků (90%). (07.08.2014)