Po svatbě

Film so silnym dôrazom a ľudským rozmerom. Ako to už na severe býva, príbeh, ktorý je najsilnejším článkom, sa nikam neponáhľa. Dramatickosť je dávkovaná postupne, skôr v menších porciách a všetko ostatné dostáva svoj priestor. Či už ide o postavy, vykreslenie ich charakterov v minulosti, prítomnosti, ich rozvoj. Kameru, ktorá posilňuje silu snímaného okamihu a v neposlednom rade nános množstva kontrastov (chudoby a bohatstva, sily a slabosti, života a konečnosti) ktoré vzbudzujú rovinu uvedomovania a zamýšlania sa. Film je veľmi zaujímavý, silný v momentoch a súčasne ponúka viac možností, ktoré môžu na diváka zapôsobiť. (16.06.2011)

After the Wedding od režisérky Susanne Bier ma príjemne prekvapil. Ani nie tak preto, že by film obsahoval nejaké skvelé zvraty, či dokonca šokujúce a kontroverzné scény. Prekvapil ma svojím realistickým zobrazením života. Režisérka vkladá dôraz do takmer každej scény a je až ohromné, že v každom zábere a strihu sú ukryté emócie. Film však nie je dobrý len kvôli tomu, že je komorný, emotívny a dôstojne nakrútený, ale v neposlednej rade je dobrý aj vďaka hereckým výkonom a realisticky napísaným postavám, čo ho znovu kvalitatívne zvyšuje nahor. Postavy sa síce zdajú byť na prvý pohľad nepríjemné kvôli ich neustálym hádkam, no človek vie, že majú dôvody sa tak správať. Sú dokonca napísané tak realisticky, že si skôr či neskôr získajú sympatie. Je nutné dodať, že s iným hereckým obsadením by to nebolo ono. Všetci herci podávajú pozoruhodné výkony (či už od vždycky skvelého Madsa Mikkelsena, cez Sidse Babett Knudsen a Stine Fischer Christensen až po Rola Lassgarda, ktorý ma mimochodom veľmi prekvapil). Vo výsledku tak After the Wedding nie je bohvieako úžasné dielo, ktoré by prekonávalo všetky škandinávske drámy a obsadilo by vysoké priečky. Na to je film dosť pomalý a nudný. Ale má v sebe niečo, čo sa v každom filme cení - je natočený s dušou a citom. (05.03.2020)

Mads Mikkelsen a Susanne Bier .. dvě jména, o která se ještě budu hodně zajímat. Mikkelsena jsem (pokud si dobře pamatuji) viděl poprvé v Casino royale jako epesního padoucha.. a pak až přišlo Efter brylluppet. Do von Triera to má daleko, ale Susanne Bier předvádí své umění, kdy nám představuje ne zcela pravděpodobný zvrat, aniž by zabředla do patosu, jak by se jistě stalo v nějakém podobně mířeném - ovšem hollywoodsky zpustošeném snímku. Evropská kamera a evropské cítění je tady znát na každém kroku (nebo spíše z každého pohledu) a celou dobu jsem jen trnul, v co celý film vyústí. Byly zde dvě možnosti, SPOILER! reálnější - vzhledem k ladění snímku snad jediná správná (každý by přece zůstal se znovuobjevenou rodinou a patnácti miliony dolarů); a rádoby dojímavá - ta by zkazila celý film pro pomyslný (velmi relativní v tomto případě - já si vážně nemyslím, že by se někdo vrátil k dětem do Indie) happy ending, což by vzhledem k ladění celého snímku setnulo hlavu celé kostře filmu. No, a teď nezbývá než se podívat podrobněji na filmografii těchto dvou jmen.. :) (29.11.2008)

Dánský majstrštyk o morálce... Nezáleží vůbec na pravděpodobnosti událostí, jichž je divák svědkem a ten ironický dialog o náhodě to jen podtrhuje. Tady se spíše má ukázat relativnost urychlených hodnotících soudů a nabourat klid moralistům. Postavy jednají pod absolutním drobnohledem kamery (oči, gesta), režisérka Susanne Bier toho však neužívá "dogmaticky", vždy pouze pro zdůraznění nevysloveného. V takové poloze je Mads Mikkelsen skvělý, protože jeho herectví staví na charismatu a odezírání z drobných nuancí. Možná překvapí, že není až tak suverénním hlavním hrdinou. Hybatelé příběhu jsou i jinde. Na tomto aspektu je nejlepší neustálé kladení překážek, které jsou výborně provázané. Když už máme pocit, že linka je rovná a děj někam spěje, tak se znovu naruší (a pokaždé naprosto přirozeně). Silná je i rytmika, protože mnohé pasáže nejsou zrovna lehce stravitelné a režisérka je ohromně kompenzuje ironickými oslavami (dalekosáhlý odkaz Festen) plnými energie. Pro tak myšlenkově bohatý snímek jsou možná určité vedlejší postavy, co mají "ošéfovat" humor, až příliš jalové. Vlastně ani ty momentky v Indii příliš neřeknou, ač je jejich nezaujatý dokumentarismus velice přesvědčivý. To jsou ale pouhé drobné nešvary perfektního filmu, který je zábavný i téměř cynicky krutý. A že končí jen mlhavě a napůl beru za velké plus. (07.02.2011)

Další z těch severských filmových skvostů, které mě ze začátku neskutečně uhranuli. Hlavně právě samotným začátkem a pohledem na Indské ulice a v pozadí hrající hudba od Sigur Rós...Potenciál se nádherně využil. To všecko je značně depresivní a ukazuje bídu, se kterou tam děti a jejich rodiče žijí. Jenže po návratu se rozjíždí skutečné dráma, které má spád od začátku příjezdu do konce. Já jsem ten film prožíval. Na to, že se mi to jen tak nestává, že většinou takové filmy projedu a nijak mě nezasáhnou, tak u toho jsem měl skutečně dost. Celý ten námět je hodně zajímavý a hlavně neskutečně citový, že nejde nezasáhnout. K tomu je solidně natočen a celkem svižně ubíhá. Abych pravdu řekl, tak nejvíc se mi líbil právě začátek a konec filmu. Kdo uvidí, tak mi musí dát za pravdu. Po svatbě je zajímavý film. Pohrává si se samotnou myšlenkou z filmu tak dobře, že naše Vékávéčka jsou o vztazích pouhá balada oproti této pohádce. Vztahy tu totiž vzkvetou až do absolutní absurdnosti a já jsem prostě měl od začátku do konce nutkání přemýšlet, co bych tak nějak udělal já. A rozhodně by to nebylo nic jednoduchého. Ještě, že scénáristi s filmy mohou dělat co chtějí a nutno dodat, že na tomto se skutečně vyřádili na stodvacet procent. (10.09.2008)