Lan mei zhi ye
My Blueberry Nights
My Blueberry Nights
Moje čučoriedkové noci
My Blueberry Nights
My Blueberry Nights
My Blueberry Nights
Režie:
Kar-wai WongHudba:
Ry CooderHrají:
Norah Jones, Jude Law, David Strathairn, Natalie Portman, Rachel Weisz, Frankie Faison, Katya Blumenberg, Jackie Moore, Adriane Lenox, Benjamin Kanes (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Jaká vzdálenost dělí zlomené srdce od nových začátků? Jak se její délka měří? Peněžní sumou, dálkou, kterou jste ušli, nebo množstvím vzpomínek? Elizabeth (Norah Jones), zklamaná mladá žena, se vydává na pouť za účelem sebepoznání ve snaze vyléčit zlomené srdce. Zatímco se její emocionální jizvy zacelují, prožívá s těmi, které při svých toulkách potkává, nové a zcela nečekané situace. Ať už jde o poetické filozofování s majitelem noční kavárny (Jude Law), zoufalé plány hazardní hráčky, které se lepí smůla na paty (Natalie Portman), či o zničený vztah mezi policistou (David Strathairn) a jeho vzpurnou manželkou (Rachel Weisz)... Všechny tyto zážitky mění Elizabethin přístup k životu, vztahům a nakonec i k sobě samé. Zvolna se osvobozuje z pout minulosti a objevuje novou cestu - tu, na jejímž konci čeká opravdová láska... Film Moje borůvkové noci v režii světově uznávaného režiséra Wong Kar Waie je působivým příběhem, který diváka provede dálavami, rozprostírajícími se mezi bolestí ze ztracené lásky a radostným znovuobjevením sebe samého. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (360)
Tak ňák nic moc, chvílema celkem o ničem až nuda. Ale herci jsou skvělí. ()
Prilišna snaha o umeleckosť kazi dojem z celeho filmu, ku ktoremu sa to vôbec nehodi. Toto mohlo a malo byť o inom. ()
What's wrong with your camera? Zpočátku jsem měl dojem, že Kar-wai Wongovu manýru, založenou na odlescích, neonech, průhledech postříkanými výlohami, zpomalovačkách, zrychlovačkách a barvičkách jak ze hry na Atari, se ztrápenými krásnými hrdiny v emerických kulisách nedám. Borůvkově nasládlé zenové blábolení, plné hledání se, nacházení se, korespondenčního láskování a potkávání úžasných lidí NY→Memphis→Vegas, podbarvené kvazi-jazzovými ukolébavkami Norah Jones je pro jinou cílovku. Noci pro mě nakonec spasilo to, že jsem tou cílovkou v roce vzniku filmu vlastně ještě byl. Stejně jako v případě Chugkning expressu mě duch časů přemohl někdy za polovinou, když alespoň v rovině zvuku vystřídala Jones Cassandra Wilson s melancholickou verzí Harvest Moon. Čínskoamerická dojmovka penetrovala úzkostlivě opečovávaný cynismus a já byl ochoten alespoň dočasně (do závěrečných titulků) přijmout hypotézu, že v určité fázi nemusí být tyhle kecy a vlhké pohledy čistý kýč. Beztak mám pocit, že dnes by šel Jude Law za nekonsenzuální olizování smetany ze rtů spící zpité zákaznice nepodmíněně. ()
Veľmi pekný film. Nevedela som, že Norah Jones je aj herečka a to dobrá. Jej postava zažíva sklamanie v láske a tak cestuje po krajine, aby zabudla a vyliečila sa. Stretá rôznych ľudí s rôznymi životnými situáciami, z ktorých sa mi všetky zdali zaujímavé aj dobre napísané. Navyše s takým hereckým obsadením... ()
Velká nuda, opravdu jsem měl problémy u toho neusnout. První hodina je opravdu hodně zdlouhavá. Trošku se to zlepší u karet. Pak to zase klesne. Řekl bych film téměř o ničem. Je akorát pěkně barevně natočený. Rozhovory nic moc, hlavně mezi Lawem a Jones, tyto scény jsou zároveň ty nejnudnější. Moc jsem nepochopil záměrné zpomalování pohybů. Dlouhé záběry jsou tady docela kontraproduktivní. ()
Kavárna, noční ulice, déšť a borůvky. Poetický, citlivý film, plynoucí v klidném tempu s příjemnou hudbou. Norah Jones navíc dokázala, že není jen výbornou zpěvačkou... ()
Dobře natočené, bezchybně zahrané, obdařené kouzelnou atmosférou, ale přesto něco podstatného tomuto dílu chybí. Nejpravděpodobněji to bude myšlenka - režisér a scénárista v jedné osobě jakoby chtěl světu něco podstatného říci, ale nedokázal to ze sebe po celý film vymáčknout. Snad: važme si svých blízkých dřív než je ztratíme a nebojme se jít vstříc svým snům? Krom již ostřílených hereckých matadorů je pro mě příjemným překvapením známá písničkářka Norah Jones. ()
Velmi sympatičtí hlavní hrdinové, což o to. Také námět je velmi význačný. Tento film ve vás totiž zanechá takový ten pocit přemýšlení. Možná, že to co opravdu chcete, není úplně v konečné fázi to, co opravdu chcete, jenom to musíte zjistit. A to zjištění vás stojí jakési úskalí, opuštění a poté opětovné nalezení sebe i toho, co bylo na dosah ruky. Hm zajímavé. Co mi trochu vadilo, bylo to, že ten příběh byl natočen velmi nevýrazně a některé momenty mě prostě nudily. ()
Nalákal mě ten název, představa borůvek mě navnadila. A taky obsazení, to mi přislo senzační. Ale nakonec jsem byla docela zklamaná. Ten děj se tak vlekl! Balancoval na hranici mezi usnutím a vypnutím... Dávám tak 55%, většina z toho pro hlavní herce, na které se mi hezky dívalo. ()
" Prejsť cez ulicu nie je tak ťažké. Záleží hlavne na tom, kto je na druhej strane." V príbehu sa mihnú Natalie i Rachel, ktoré milujem ( teda ich prejav ), ale prevalcovala ich cnostne, až anjelsky vyzerajúca Norah. Človek sa musí vrhnúť do víru života, alebo inak povedané, vydať sa napospas osudu, aby zistil kto vlastne je. A zasa som spoznal zaujímavého režiséra. ()
Náladový film pro náladové lidi. Do určitých životních etap a situací jako dělaný, vizuálně (za)jímavý, pro toho, kdo chce, také lehce rozbitný. Wong Kar-wai se, mírně řečeno, vydal směrem, který řadový divák na západě pochopí lépe, než třeba takové STVOŘENÉ PRO LÁSKU (o NA VÝCHODĚ ĎÁBEL, NA ZÁPADĚ JED ani nemluvě), pořád si ale ponechává něco ze své meditativnosti. Ta se však v kulisách moderní Ameriky a předávána prostřednictvím bílých herců může možná jevit poněkud těžkopádně. Klíčovou roli ale hraje především aktuální nálada a rozpoložení příjemce. U mě dobrý. Ke 100% to má daleko, k současným místním 64 % je ale ta vzdálenost přibližně stejná. ()
Když zbožňujete Norah Jones, budete zbožňovat i tenhle film a budete si přát, aby taková kavárna stála na rohu vaší ulice. Ať už je příběh slabý jakkoli, je to milý romantický film s dobrými herci a skvělou hudbou... ()
Nedá sa to opísať inak ako „príjemné, zvláštne", pretože sa cítim ako vo sne. Ničím extra prevratný dej, ale pútavo vyrozprávaný obyčajný príbeh obyčajnej mladej ženy, ma dostal všade tam, kde šla ona. Na cestu po Amerike, deň po dni, kilometer za kilometrom a nakoniec zase „domov“... Newyorská kaviareň, borůvkový koláč a on. ()
Výborne obsadený film o hľadaní vlastného smerovania. Príjemná pomalá a uspávačná atmosféra mi ľahko plynula a story sa končí jasným koncom, ktorý bol jasný už od začiatku, napriek tomu mi to nevadilo... Jude Law tu pôsobí veľmi sympatickým dojmom... a Natalie je cool :) ()
Taková romantická roadmovie plná neuvěřitelně příjemný hudby a perfektních přesnejch herců, na kerý je radost se dívat. Trošku ruší občasný "timelapsově" nasnímaný scény - ne, že by byly špatný, ale je jich moc. Pro mě osobně je příjemnym bonusem epizoda z Memphisu, protože v Arcade, kde dělaj "the greatest chilli in the world", jsem byl (ale blbec jsem nezašel do E&H) a chci se tam vrátit; a navíc Jeremy v jedný scéně zjevně volá ke Gusovi, kde jsem taky byl. Takže z osobních důvodů 100%. ()
Jedna hvězda za Rachel a druhá za Natalie, to je vše. ()
Film, který neurazí, ale z hlavy zmizí dřív než chuť borůvkového koláče. ()
Samotný příběh by byl v pohodě, ALE. Ale to zpracování bylo hrozné. Příšerná kamer, vypadalo to, jako by se sekal film, otřesné dialogy, plné rádoby metafor. Takto normální lidi krucinál nemluví. Příšerná Norah Jones, která by se měla držet rači toho zpívání než hraní (no možná ani u toho ne, nejlepší by bylom kdyby se vrátila do Afriky a už se nevracela). Aspoň že to tam trochu vyzdvihla Natali. ()
Taky by mě zajímalo, proč nikdo nemá rád borůvkovej koláč? Vždyť ten je nejlepší! Zato tento film, ne. Vůbec mi ty příběhy nezapadaly do sebe a jediná dobrá byla Natalie Portman. A zcela jsem věděl, jak to dopadne, ale že takovým způsobem? 50% ()
Název říká vše – tento film je hlavně o atmosféře noci, borůvkových koláčů, více či méně zpackaných vztahů a o cestě zase až na začátek, protože i cesta může být cíl a člověka změnit. Dýchá z něj zvláštní pomalá nostalgie - určitě díky hudbě titulní herečky Norah Jones i asijské produckci a štábu. Režisér Kar-wai Wong vede herce citlivě a ti se mu odvděčují dobrými výkony, ale příběh není tak silný, aby film dosáhl na čtyři hvězdy. Na pomezí tří a čtyř hvězd, ale nakonec za tři. ()