Půlnoční vlak

Dnes jsem viděl dva horory s úplně opačným průběhem, a tenhle jednoznačně vítězí. Začalo to nízko, vypadalo to na bezmyšlenkovitý krvák se zbytečně explicitními scénami a s minimem napětí - přesně typ krváku, co nemám rád. Jenže ono se to vyvíjelo a končilo to naprosto monstrózním... ano, strachem. Já se bál, a že se u krváků nebojím prakticky nikdy. A proč bych hororu, který mě k sobě přikoval - a to i přes to, že je z žánru, který běžně nemusím - nedal plnou cenovou? Nevím. (28.10.2008)

Takovéhle koktejly atmosférického a krvavého hororu zároveň mi prostě chutnaj. The Midnight Meat Train je jednoznačně lepší ve své druhé polovině, kdy při souboji s řezníkem Vinniem Jonesem krev stříká z obrazovky a Barkerovská atmosféra se line okolím, ale nenudí ani v polovině první, kdy se dočkáme několika velmi napínavých scén. Z již zmíněného Jonese jde strach už od pohledu, zvlášť když pak svírá v rukou řeznické kladivo a sekáček. Film je velice zajímavě stylizovaný (kamera, barvy), což ho činí dobře zapamatovatelným, avšak je tu i nebezpečí, že se poměrně velké části diváctva nedokáže dostat pod kůži - ne každému jeho chladný (sterilně kovový) styl musí sednout. Hodně lidí tu vytýká závěrečný zvrat, který se mně osobně líbil úplně nejvíc. (04.10.2008)

Přestože jsem jen tichý zedník na věčném božím CSFD-staveništi, jeden zásadní problém Půlnočního vlaku bych zmínil: Hlavní hrdina a divák zakouší v průběhu dění diametrálně odlišnou zkušenost – divákovi je sice slibován horor, respektive obskurní urban legenda, ovšem hrdina svým konáním ustavičně překlápí film do detektivky. Nesnaží se vyhnout nebezpečí, jak je u postav v hororech zvykem, ale směřuje k němu; snaží se dopátrat pravého stavu věcí. Vede to k tomu, že není hrůznými událostmi tak natěsno obemknut, protože z nich střídavě a navíc libovolně, jak se mu zachce, vypadává (když chce řešit vztah s přítelkyní, řeší vztah s přítelkyní, když chce pátrat po vrahovi, pátrá po vrahovi), a film proto nedrží kontinuitu v napětí, v níž tak vynikaly kupř. Hory mají oči nebo Blair Witch. To by až tak nevadilo, jenže film staví především na podle mě nevhodně zvoleném Vinnie Joneseovi (roztomilá perzifláž herecké šarže, tj. ještě o stupínek přepálená reminiscence na ostrého hocha z ritchieovských gangsterek). Vinnieho hodili producenti i na poster, aby jim zajistil rentabilitu snímku, a ještě před natáčením jistě sepsal čestné dobrozdání, jako se v Hollywoodu sluší. Divákovi je tedy pravý stav věcí zřejmý víceméně od začátku, zatímco hlavní hrdina se k němu musí dopátrávat, protože film mu řadu informací odpírá, na rozdíl od diváka, jemuž poskytuje vodítek až moc; zřejmě proto, aby se mohl v klidu opájet brutálními intermezzy. Samozřejmě, spousty filmů kombinuje horor, detektivku a gore scény (dva nejslavnější za všechny: Mlčení jehňátek a Sedm), ale tenhle to dělá dost pokoutním, totiž ne zcela funkčním způsobem. P.S. Jestliže by se podoba mezi hlavním hrdinou a Clivem Barkerem dala přičíst náhodě, jak vysvětlit jejich totožné, pouze prohozené iniciály? (06.04.2009)

No tak tohle bylo exkluzivníííí!!!! Bohudík jsem netušil, že to natočil Kitamura, takže jsem byl od začátku docela překvapen, co se to vůbec na obrazovce děje, bohužel na druhou stranu jsem měl film za něco serioznějšího ... Ale časem jsem pochopil, že tady o serioznost filmu rozhodně nejde, jako spíš o moderní oslavu GORE!!! Vypněte mozek, nic nečekejte, jen se bavte!! Nářez, excelentní gorefest, špičkové herecké výkony a ABSOLUTNÍ zvukový a HUDEBNÍ doprovod!!!! Velice nenáročný horror, ale v poslední době vyloženě skost!! Myslel jsem, že již "tradičním" gore řezničinám odzvonilo, ale tohle je krásně připomnělo a oživilo ... není to splatter, není to exploiter ... tohle je prostě horror-slasher-GOREfest ... Výýborný!!! (26.03.2009)

Zádumčivý pán sedí prkenně, jako prvňáček ve školní lavici a na kolenou svírá rukama velikou koženou kabelu. V podobné si nosíval můj strejda řezník krátkou, ale těžkou palici na prase při zabíjačce. Sedí bez hnutí a jen soustředěně zírá před sebe... Nepochopitelný strach a hrozná úzkost mě přinutily vystoupit dřív, poslední zastávku před konečnou. Ve vagonu s ním zůstali jen dva mladíci a fešanda k nakousnutí. Poslední vlak odjel do tmy tunelu a ty tři už nikdy nikdo nespatřil. Zmizeli beze stopy, skoro jako by je dal Kruťák z Podfu(c)k sežrat yorkshirským prasatům. Samozřejmě kvůli lepšímu trávení nejprve musíte oholit vlasy a vytrhat zuby. Klidně uznám, že tenhle horor se asi kultovním nestane a že pár vymazlených fujtabl nechutností doplňuje hodně dějové vaty. Ale já se bavil. Jen v závěru bych místo detailů krmení a detailní vysvětlovačky uvítal spíš ukázku „professional cleaning“ aby se nám v depu nehromadily krví a vnitřnostmi zaflákané vagóny. Ovšem myšlenka „předání poslání“ byla roztomile morbidní vychytávka. Pěkné. Až zase někdy v půlnočním metru potkám svého oblíbence Vinnie Jonese, půjdu si moc rád pro autogram. Vyhrnu si triko a může se mi podepsat třeba na... bůček. Ale hned rychle vystoupím! (03.01.2013)