Zámek Nekonečno

Antonín Kopřiva natočil takovou zvláštní a zajímavou sondu do života chovanců v jednom nápravném zařízení. Přestože zde dochází k nejrůznějším rozmíškám, tak tenhle příběh není nijak šokující a z dnešního pohledu nijak odstrašující. Jsou zde velmi pestré charaktery postav. To se týká jak chovanců pasťáku tak i vychovatelů. Středoškolák Pavel sem do takového prostředí nepatřil. (18.01.2012)

Zámek Nekonečno jsem poprvé viděl teprve nyní v televizi. Těžko říct, jak by na mě film zapůsobil v osmdesátých letech, když byl natočený. Pravda je, že v současnosti mi toto drama připadalo místy (záměrně?) naivní až úsměvné. Škoda, nápad byl určitě dobrý, jeho provedení však o poznání horší. Když si v této souvislosti vzpomenu na Pasťák režiséra Hynka Bočana, jde sice o dva filmy s podobnou tematikou, a přesto je mezi nimi podstatný rozdíl. (21.02.2012)

Štěpán a Kendy se setkali v pasťáku. Tentokrát to ovšem nejsou nejlepší kámoši, ale naopak Kendy za pomoci Sagvana Tofifého a Ondřeje Vetchýho Štěpána šikanuje. Podle mě tento nepříliš známej film neni vůbec špatnej. Já mam prostě rád filmy z prostředí věznic (nebo v tomto případě pasťáku), takže hodnotim celkem vysoko. Jinak mě dost pobavila postava pracovitýho cikána, kterej řikal, že nechodí v prácovní době kouřit, pít ani chcát, aby měl víc času pracovat. Jo a pak se mi ještě líbilo, když ministr kultury Jandák vynadal Tofifému, že je prase vepřový, protože mu smrděj fusekle. A taky nesmim zapomenout na scénu, kdy mladej (tehdy ještě neznámej) Karel Roden, kterej hraje jednoho z chovanců ústavu, dá Tofifému facku. 75% (17.02.2008)

Rok před Básníky vznikl tento film a možná díky němu napadlo Kleina, že když Matásek nebude zrovna se svojí partou nosledů šikanovat Kříže, mohli by být dobrou filmovou dvojkou :-). Z filmu mám rozporuplné pocity. Jako kdysi vystudovaný památkář, jsem se smutkem sledoval chovance hrající fotbal uvnitř vypuštěné nádherné barokní zámecké kašny, přičemž  fandící osazenstvo sedělo přímo na sochách. A nedělejme si iluze, že po posledním majiteli zámku, válce a převzetí zámku do rukou státu po komunistickém převratu byly sochy zrovna v ideálním stavu. Film se totiž odehrává na zámku kde komunisté s gustem dělali ozdravovny, dětské domovy či blázince. To byl ten lepší případ, z některých se staly sklady JZD či vojenské posádky což pro mnohdy několik staletí staré stavby znamenalo rozsudky smrti. Chování Kříže ve filmu jsem docela chápal, nicméně v domově mi přišel díky své aroganci na pěst. Když ho vychovatel přijímá, utrousí zda tam mají i pahorek. Kupodivu ač bych to neřekl, vychovatel mu odsekne -  a pán je nějaký sečtělý...!!! ----  Zajímalo by mne zda dnes někdo z dnešních mladých diváků pochopí takovou narážku, velmi vtipnou a trefnou. Asi ne. Dnešní generace nečte a tam proč by četla geniální knihy od Ray Rigbyho: Je to podivné, ale při sledování jsem si sám tak nějak vybavoval kousky z Krále krysy (hlavně na konci, kdy Matásek vysí na plotě) a ze zmíněného Pahorku. Jenže dnešní divák na tohle asi koukat nebude, tak je to vlastně jedno. Film také velmi drsně ukazuje nefunkčnošt některých rodin, přičemž největší dopad to mělo samozřejmě na dospívající děti, které najednou začaly vidět to, co jako malé neviděly. Kupodivu si myslím, že i nejeden dnešní rodič si u filmu uvědomí jak se mu zejména dospívající  dítě uzavřené převážně do světa jedniček a nul podobně vzdaluje. Jak ho jen těžko chápe i jeho pubertou přednastavenou potřebu vzdorovat. Dávám za tři krabičky cigaret. * * * (05.03.2023)

V polovině osmdesátých let vznikaly filmy s kritickým pohledem na do té doby tabuizovaná témata jako houby po dešti. Měly mnoho společného, zajímavé téma, obstojné herecké obsazení, nudné zpracování a rychlé vyšumění. Zámek Nekonečno by se klidně všem svým kolegům mohl stát lídrem, neboť splnil veškeré podmínky. (21.02.2016)