Až na krev

Epická freska, ve které účelná Andersonova filmařina stačí i strhujícímu herectví Daniela Day-Lewise, který své postavě opět pronikl až do morku kostí a nehraje, nýbrž jím prostě je. Dvouapůlhodinový portrét tvrdého egoisty, který dokázal naplnit americký sen i bez víry a rodiny, asi nebude, ve spojení s postavou fanatického reverenda, mnohým americkým církvím po chuti, ale alespoň provádí funkční nabourání zažitých pravidel. Esence dokonalé filmařiny! (15.03.2008)

Osobité a zajímavé dílo. Daniel Day-Lewis jde svým, opět silným výkonem, tentokráte "Až na krev." Stává se tak hlavní doménou tohoto snímku. Dalšími prvky, na nichž film stojí, je působivá kamera a mimořádná hudba Jonnyho Greenwooda. Její motivy působí zneklidňujícím a rušivým dojmem, a charakteristicky tak doplňují jednotlivé scény, které by bez rušivých a ambientních souzvuků možná pozbyly jisté množství naléhavosti. Působily na mě jako velká kompilace Herrmannových geniálních skladeb z Psycha, hororové tíživosti z Osvícení a jedinečnosti minimalismu Philipa Glasse. Kompilace, z níž vznikl pozoruhodný soundtrack. Velmi milý synek H.W. v podání roztomilého Dillona Freasiera. Snad o něm ještě uslyšíme. V tom chlapci něco je. Obávala jsem se délky stopáže, ale naštěstí mě nepřemohla. Pospávat jsem začala až zhruba dvacet minut před koncem. Tak jsem jen vnímala útržky z kuželkárny, ve které prováděl fanatický kazatel Paul Dano konfrontaci s Danielem. Jeho projev byl jistě skvělý, ale v dabingu Filipa Švarce se vysoké, křičící či hysterické hlasové polohy stávají často téměř neposlouchatelnými a protivnými, a tak mě to spíše tahalo za uši. Jinak celkově výborný snímek s výjimečnou hudbou. (08.01.2012)

Až na dno si sáhne Daniel Day-Lewis na začátku snímku a od té doby následuje dlouhá cesta na výsluní ropného světa. Avšak pýcha předchází pád a ani on není výjimkou, potvrzující pravidlo. Úchvatný výkon, který právě Daniel Day-Lewis předvádí a to nejen svým obličejem a tělem, ale obzvláště vyšperkovaným hlasem, který vás okouzlí a pohltí. Jeho postava vládne filmu stejně pevně jako jeho protějšek v podobě kněze, Paul Dano. Ten také odvádí úžasný, v jeho případě spíše životní výkon, a hlavně v závěru dokazuje čeho je všeho schopen. Každý si ve filmu najde, co bude chtít. Od charakterové studie ropného magnáta, přes manipulační sílu víry jednoho může, která lze přenést na obrovský počet dalších, až po souboj dvou věřících mužů, jednoho věřící v černé zlato a sama sebe a druhého věřící ve svou víru. Paul Thomas Anderson je všeho schopný režisér, který se nezalekne žádné myšlenky a přivádí na plátno film v úchvatné lehce studené poloze plné všech různých záběrů od statického sledování plazícího se muže až po jízdu "po kolejích" vedle automobilu. Jeho režie je naprosto přesná a až mrazivě precizní. Tomuto standardu se nevyhýbá ani scénář, který dává hodně prostoru hlavní postavě a postará se také o pár nelehkých situací. Abych nezapomněl, ve snímku jsou úchvatné hlášky, které se vám zaryji do paměti a zůstanou tam na dlouho dobu. Celková délka tohoto eposu je trochu problematických 160 minut a to je pravděpodobně důvod jeho nedokonalosti. Jde totiž o pomalý snímek, který se nikam nehrne, na vše má hodně času a jeho plynulost je podobná pohybu moře. Víte, že se voda hýbe, vidíte vlnky, ale nevnímáte jak se pohybuje celek. Necháváte se unášet a to je přesně to, co po vás film chce. Nechat se unášet příběhem o černém zlatu a muži, kterému koluje v žilách... (06.03.2008)

V kině to bylo za 4*, ale jen o pár hodin později se ve mě snímek rozležel jako nic předtím a dávám bezkonkurenčních 5*. První část je jako symfonie, dokonalá hudba Jonny Greenwooda hraje prakticky neustále a graduje požárem ropného vrtu, při kterém běsní perkuse a Robert Elswit v noci snímá upocené tváře ve kterých se lesknou plameny. Druhá část se pak mnohem víc soustředí na Plainviewův (Day-Lewis) charakter, který nelze obsáhnout slovy. Odkud se ten člověk vůbec vzal? Musím vídět víckrát. Oscar pro Elswita a Day-Lewise je zasloužený. Škoda že jich nebylo víc a už vůbec nechápu že Grenwood neodešel alespoň s nominací. Ta hudba je geniální sama o sobě, ale především je maximálně účelná ve filmu ! (12.04.2008)

Neokoukaný herci v čele se skvělým D. Day-Lewisem v chladném a syrovém příběhu podle Uptona Sinclaira. Za zmínku rozhodně stojí hudba. Především ta použitá. Když na mě během filmu vybafla optimistická třetí věta z Brahmsova houslového koncertu, nevěřil jsem. Musím ale uznat, že sedla jak p....l na hrnec. Pro mě jasná volba. Za pět. (24.07.2009)