Nastala chyba při přehrávání videa.
  • genetique
    ****

    Pí Tí Ej natočil ďalšiu pozoruhodnú drámu, ktorej sprievodným pozadím sú počiatky ťažby ropy. Tie sú dnes už zakorenené v americkej histórii, možno aj preto sa za 'mlákou' filmu dostalo väčšej priazne. Tvorcovskú fantazmagóriu predvádzajú chalani pred, aj za kamerou. Skvelé charakterové zobrazenie postáv a mozaika ich vzájomných vzťahov sa vyvíja už od začiatku, keď takmer dvadsať minút vo filme nik nevyriekne ani slovo, a tieto scény sú rovnako hodnotne pôsobivé ako najvyhrotenejšie dialógy a situácie. Ako celok pôsobí film neskutočne vyrovnane, diery v komplexnosti nenarobili dokonca ani časové, niekoľkoročné skoky. Dí Dí El sa týmto výkonom definitívne zaradil k velikánom ako Brando, či Pacino; Paul Dano úspešne zmaturoval z hodiny herectva. 85%.(1.6.2009)

  • Radyo
    ***

    Jakkoliv byl film dobře řemeslně zvládnutý, jakkoliv DD Lewis hraje na božské úrovni, přesto mě příběh muže, jenž se zřejmě v dětství nakazil zmrdovinou a došel si k bohatství po zádech jiných, přesto mě nevmáčkl do křesla a nedonutil k záplavě obdivných vzdechů. Tyhle lidi, co jdou za svým bez jakýchkoliv skrupulí a přes mrtvoly totiž bytostně nesnáším.(21.7.2015)

  • BadoXXII
    ***

    Proč se koukáš jak na boží umučení? Máme pod nohama moře nafty! A je jen moje! ..... Absolutne zaslúžené Oscary!!! Kamera ako z Vtedy na Západe. Je len škoda, že sníma príliš dlhý film v ktorom sa toho veľa neudeje. Daniel Day-Lewis postavu nehrá, ale postavou žije. Neskutočný herecký výkon. Film krásne natočený, no zdĺhavý.(10.1.2012)

  • StarsFan
    *****

    Když jsem Až na krev viděla poprvé, bylo pro mě toto dílko P. T. Andersona záhadou. Oceňovala jsem jeho úchvatnou kameru, nadpozemské herecké výkony a skvělý soundtrack, nedokázala jsem si ale představit, proč bych ho kdy měla chtít vidět znovu; natolik odtažitě na mě jako film půsosobilo. Tehdy jsem ještě netušila, že mě příběh vzestupu jednoho ropného magnáta bude následující týdny pronásledovat v myšlenkách a že pocítím neodolatelnou touhu pustit si ho podruhé. Nutkání jsem podlehla, na film se podívala... a byla jsem z něj nadšená. Ohromená. Uzemněná. Odvolávám veškerou kritiku mého předcházejícího komentáře: Až na krev není náhled do života psychopata, jehož jednání by postrádalo jakoukoliv logiku. Je to ukázka souboje dvou vysoce racionálních osobností, která začíná hned při úvodním jednání o prodeji pozemku. Na jedné straně je to Daniel Plainview, který uznává jako boha ropu a nijak se netají svým egocentrismem, na druhé pak Eli Sunday, který si myslí, že nad ropou vládne bůh a který své osobní zájmy zaštiťuje kostelem. Se kterou z těchto dvou sobě navzájem velmi podobných osobností jsem sympatizovala více? S ropným magnátem, protože člověka, který přizná, že nemá rád lidi, a který se nijak netají svými sobeckými motivy, dokážu respektovat více než toho, kdo ostatní manipuluje pod záminkou víry. Během druhého zhlédnutí jsem navíc právě v Plainviewovi objevila i ten tolik důležitý prvek lidskosti, který jsem poprvé ve filmu postrádala, a to ve formě jeho vztahu k dětem. I když hlavní hrdina po celou dobu tvrdí, že má rád jen sebe samého, jeho jednání v průběhu filmu vypovídá o tom, že mu na malé Mary Sunday a především jeho synovi nesmírně záleží. Vezměte si prakticky jakoukoliv scénu, kde se Daniel a H. W. vyskytují o samotě, a to, co uvidíte, není jednání muže, který má chlapce jen jako zástěrku pro zakrytí svých úmyslů; budete sledovat člověka, který cizí dítě začal skutečně považovat za své a chce pro něj to nejlepší, čímž závěrečné rozuzlení získává ještě tragičtější nádech. Za hlavního hrdinu, ve kterém jsem vizuálně, hlasově i charakterové bez úspěchu hledala jakýkoliv společný znak s Danielem Day-Lewisem, za podmanivou vizuální stránku, za soundtrack, který je neodmyslitelnou součástí filmu a který by si dle mého názoru zasloužil Oscarovou nominaci, za epický příběh o vzestupu a pádu, kterým mi Paul Thomas Anderson připomněl filmy Martyho Scorseseho, a za odvahu vyprávět děj pomocí náznaků a nevysvětlovat divákovi vše, tedy napodruhé nemůžu a nechci jít pod pět hvězdiček. Jedno z mála mistrovských děl 21. století.(3.2.2013)

  • gudaulin
    ****

    Možná jsem byl až příliš navnaděný pětihvězdičkovými nadílkami mých oblíbených uživatelů a jejich nadšenými komentáři plnými superlativů, stejně jako oskarovou nadílkou, protože když se mi konečně Až na krev podařilo zhlédnout, byl jsem mírně zklamaný. Je to určitě profesionální filmařina s kvalitní prací kamery, silným příběhem, kvalitními herci, zkrátka a dobře na hony vzdálená tomu marasmu, jakému jsme svědkem v české kinematografii, jenže co naplat, těch 30 let života a díla hlavní postavy vměstnat do jediného celovečerního filmu je přece jenom velký oříšek a scénář se nevyhnul některým výrazným skokům v čase, osekání některých motivů a celkovému zploštění. Někdy je postava Daniela Plainviewa přirovnávána svou sebestředností k hlavnímu hrdinovi Networku, ale tam stačilo jediný rok strávený po boku Marka Zuckerberga, abych se vžil do jeho myšlení a pochopil jeho motivaci, kdežto v případě těžaře mi proklouzává jeho motivace a charakter tak nějak mezi prsty. Mohl to být velký film o naftařském průmyslu, který spolu s automobilismem vytvářel hospodářské dějiny a prosperitu Spojených států 1. poloviny 20. století, ale i tady scénář nedokázal postihnout ten velkolepý rozmach inovace a bohatství, prostě to všechno, co hýbalo životem obyvatel těžařských oblastí. Přesto zůstává několik scén, třeba jako je závěrečná konfrontace Plainviewa s jeho ideovým protivníkem, vůdcem náboženského společenství, které mě nenechávají na pochybách, že 4* snímku po právu náleží. Celkový dojem: 75 %.(9.1.2012)

  • - Film je věnován Robertu Altmanovi. (Zdroj: ČSFD.cz)

  • - Když se k projektu přidal Daniel Day-Lewis, Daniel Plainview okamžitě získal ještě lidštější rozměry a emoce v obrovském rozsahu od černého humoru k děsivému šílenství, od chvil nečekané laskavosti až po výbuchy zloby. Při natáčení se poté do své postavy kompletně převtělil až děsivě věrohodným způsobem, přesně tak, jak to od něj Paul Thomas Anderson očekával. (Rodriguez)

  • - Anderson se s úkolem složit pro film hudbu obrátil na Jonnyho Greenwooda, který je známý především jako kytarista a jeden z hlavních skladatelů skupiny Radiohead. Anderson dal Greenwoodovi volnou ruku a tak vznikla hudba, která nejen doplňuje obrazovou složku a postavy Až na krev, ale také současně různými způsoby překvapuje. (Rodriguez)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace